Řeč srdcí

01.Září 2010

Když jsem byl mladík,měl jsem babičku,která bydlela sama v domku na okraji města.Měla poškozenou rovnováhu v uchu a tak nikam nevycházela,seděla za oknem a sledovala svět za ním-přemýšlela o lidech,co žili na dohled.Já věděl,že je stále sama a tak jsem za ní často chodil,trhal ji luční kvítí.Tenkrát jsem nebyl tak komunikativní a ona také upovídavostí netrpěla.Někdy jsme tam spolu u okna seděli a povídali si o jejím světě.Babička byla bystrá a přemýšlivá.Byl jsem s ní moc rád.Naučila mě řeč srdcí.Když jsme tam oba tiše seděli,koukali z okna a mysleli na sebe navzájem.Já cítil u srdce její lásku,cítil jsem,jak si mé srdce s jejím povídá.Byly to pocity tepla,vlny hřejivého dobra,touhy po porozumění.Hodiny jsme tam spolu seděli a srdce si v lásce povídali.V 90 letech mi babička umřela na mrtvici.Byl jsem potom dlouho sám-moc mi chyběla.Chvíli mi na mou řeč srdcí odpovídala i po smrti ale kontakt umlkl.Byla to hodná žena a tak si našla své štěstí na onom světě.Nechtěl jsem ji táhnout zpět na tento svět.Moc ji přeji Boží spravedlnost,Kristovu lásku.Moc ji děkuji za to umění-řeč srdcí.Přiblížilo mě to k Ježíši,k Marii,k Bohu.Oni také mluví touto řečí.Toto znát je velký dar.Dík Aničko tam na nebesích.Pavel. napsal/a: kacarovi 21:30 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář