Má kamarádka mi poslala vzkaz: Ahoj, dneska jsem tady na rychlovku abych odepsala. Manžela nikdo netrápil ale měli jsme velké problémy z prodejem bytu a s koupi domku. Kupec nám dal pozdě peníze a my jsme včas nedali penize za dům, co jsme kupovali. Měli jsme z toho soud a museli zaplatit 90 tisíc za poplatky právníka a penále. Pak do toho jsme přišli o syna, co pro nás bylo něco hrozného, s čím se vyrovnáváme ještě do dneška a nikomu bych to nepřála. Je to něco hrozného, když musíte pochovat své dítě. Nechci to více rozebírat a o tom psát. Je to pořad čerstvá záležitost. Stalo se to v loni. tak prosím, vůbec na to, co jsem psala, nereagujte. Prostě si nechci o tom psát. S pozdravem Mila.//Odepisuji:  Přeji pěkný den, Miluško. Lidé pro zisk a chamtivost ubližují druhým a netuší, že si dláždí cestu k věčnému zatracení. Jinak ta tvá bolest: Děkuj Bohu za ty chvíle, které jsi prožila se svým synem. Tet je mu tam dobře, o to se neboj. Má tam nebeskou matku P.Marii a možná je už zpět tu na zemi v jiném těle a prožívá lásku ke své mámě. Miluško, i když jsem vyškolen církví, v které sloužím při Bohoslužbách, jsem zároven citlivec, který má otevřené dveře k duchovnu. Cítím duše dlouho po jejich hmotné smrti, komunikují se mnou a vím, jak to tam v duchovnu vypadá. Znám Boží zákony ve stvoření a čelím často jejich prosbě o vyřízení vzkazu rodičům. Jejich bolest ze ztráty dítěte váže duši k tomuto hmotnému světu, zadržuje duši v šedé zóně před vstupem k zářící zóně plné lásky-k světelné bytosti. Duše touží po hřejivém světlu lásky a bolest blízkých je nepustí dál. Přej svému synovi nový začátek-někde jinde tu na světě. Tet si mladá krásná sousedka postěžovala, že je zase v tom a nemá na potrat. Mě vždy šokuje ta bezohlednost žen k rodící se mu novému životu. Oni neváhají ten plod zabít pro pohodlí-ze sobeckosti. Tet jsi představ, že v tom rodícím se těle je duše tvého syna, který dostal tu milost od Boha a je povolán zpět na tento svět aby směl se tu ve hmotě uskutečnit-prožít to, co nemohl před tím. Jeho nová matka přemýšlí jen o tom, jak ho co nejdřív zabít, roztrhat jeho tělo a vycucnout z dělohy. Prosím,pomož nám v boji proti potratům, proti porušováním Božího přikázání-NEZABIJEŠ. Napiš svou bolest, adresuj to mladým matkám-ke mě. Já jim to budu posílat v boji proti jejich omylům. Volit vraždu před láskou ke svému dítěti je nelidské-proti Bohu,proti lásce a svému štěstí. Nechci aby takto chybovaly. Bude je to do smrti mrzet! Nevěřící nesnáší tyto řeči a ta zmínka o vraždě svého dítěte při potratu je pro mladé ženy, jak rudý plášt pro býka. Mají za to, že je to jejich právo volby-mít či nemít dítě a že mají svaté právo dítě zabít.Je mi hrozně,když se setkávám s touto bezohledností k právu nového života. Svévolně tomu druhému berou právo na život za zcela sobeckých příčin. Co mám jako sousedce na to říci, že i hyjeny se chovají líp? Nezodpovědné ženy berou potrat jako čištění zubů. Nepřemýšlí nad důsledkem svého rozhodnutí. Jenže za pár let si vzpomenou, že by jejich synek měl narozeniny, kdyby mu daly šanci žít. Mám takovou kolegyni, měla to tělísko a přes to otěhotněla. Doktor ji říkal, že to dítě může být tím tělískem poškozené a její manžílek, že debila a mrzáka mít odmítá, at ji udělají potrat.Má dvě děti ale stále myslí na to třetí nenarozené. Cítí to před Bohem jako selhání a tento hřích ji od Boží lásky vzdálil. Bývá zlá, hubatá i násilnická na muže. Ten hřích je jak hráz mezi její duší a Bohem. Ach, tolik slz vyplakala a smířila se s tím, že není hodna milosrdenství, odpuštění. Vyškrtla Boha ze svého života a z manželství zmizela úcta, láska,pohoda. Je u ní denním návštěvníkem nervozita, neúcta, zlost, kdy k ráně není nikdy daleko ve vztahu k dětěm, k muži i k matce. S vlastním bratrem se nenávidí a dělají si vzájemně zle-to bydlí vedle sebe. To zlo ji tak deptá a nevidí cesty ven. K Bohu se utéci bojí pro tu hráz hříchu. Jeden hřích přitáhl ty druhé, cítí to objetí Dábla, zoufalá z toho nekonečného zla. Najde pokoj? Pavel.