Pout do Žarošic.
23.Květen 2011Nastoupil jsem v Šakvicích do autobusu a za 40 minut jsem byl u kostela v Žarošicích.Procházel jsem stánky s křestanskou literaturou a skoro vše jsem znal.Vstoupil jsem do kostela,poklekl a měl pochybnosti,zdali má pout bude mi přínosem.Tu jsem pocítil u srdce teplou vlnu lásky a věděl jsem,že mě Marie zdraví.Svěřil jsem ji své pochybnosti,mé chládnoucí srdce a prosil o uzdravení duše.Tu ta horoucí vlna zesílila,až mi ukapávali slzy a potom odešla k jiným.Vím,že mi dala sílu k boji proti síle zvyků.Uvědomil jsem si,kolik lidí ji tu prosí,kolik lidí v její moc doufá.Jsou na tom o mnoho hůř,než já.Šel jsem potom do dvora k podium a sledoval,jak Mariini poutníci stárnou.60%lidí bylo žen o hůlkách.Mladých bych mohl na prstech počítat.Byl jsem na setkání mladých v Olomouci,kdy mladí zaplnili celou katedrálu.Tady vidím jen důchodkyně.Láska k Marii vymírá?Stejně jsme zaplnili skoro celý prostor.Ústředním tématem byl růženec.Po mši byl průvod do kostela a ten byl už plný.Vyšel jsem si na balkón a sledoval vše z vrchu.Ucítil jsem,jak celý kostel vibruje láskou k Marii,jak každá touží ji oslavit zpěvem.Ke mě na horu se nesl mohutný zpěv.Ten konec je vždy úžasný.V autobuse jsem přemýšlel nad mojí změnou.Ponese pout ovoce?Pevně doufám,že ano. napsal/a: kacarovi 21:59 Link
