Včera sem byla na hokeji a hádejte koho sem tam potkala..to bys te neuhodly..ptz bych si ani já nepomyslela že ho tam potkám...spartana jednoho...ne potkala jsem tam bohouška...s kačkou m.(musím uznat že ona není tak hrozná..no už jsem jí dávno odpustila..a ani to nebyla vlastně její vina...)...pokecali jsme trošku...no moc ne ptz po hokeji sem pospíchala aby na mě ostatní dlouho nečekali...no už vím proč sme prohráli ptz bohouš fandil varům..parchant měl zelený tričko a ještě se tím chlubil....

no dneska mám prázdky....dneska sem to pojala jko odpočinkovej den...ptz zítra jdu nakupovat(dopoledne)..pak na hokej..a pak na dízu...v sobotu du na matějkou s kámoškou..konečně...a ještě si musím vymyslet plán na neděli ale to nebud eproblém..já to vymyslím...no a pondělí nějak přežiju...nesnáším velikonoce...je to akorát pro kluky aby nás mohly pořádně zmlátit....

ale ted tu tak sedím u notebooku a přemýšlím...a vzpomínám..nesnáším když nemám co dělát ptz pak se vždycky zamyslím a vzpomínky mi běhají před očima...je o hrozně deprimující...vidět před sebou ty věci a vědět že už se to nikdy nestane...že už ty lidi kteý bych tak strašně ráda viděla a nebo si snima jen psala...že už se to prostě nevrátí...že nebudu mít tu možnost abych se konečně dozvěděla co se stalo..proč to všechno...???budu mít v hlavě pořád ty otazníky??? prázdný místo tam někde ve vnitř...a vědět že už se nezaplní?? newím jestli budu mít sílu na všechno zapomenout všechno hodit za hlavu..nejraději bych se vyřvala..stoupla si někde uprostřed prázdnýho lesa a řvala bych až by se mi ulevilo...i když newím jestli by to pomohlo...newím nic..a asi se nic nedovím..už nemám sílu na to nemyslet....sakra co se to semnou děje..vždy když jsem sama a nikdo mě nevidí nedokážu se ovládnout...nedokážu na to všechno přestat myslet....a přitom když sem někde s někým blízkým...s kamarády sem veselej člověk kterej si hraje že je úplně bez problémů..že ho nic nedokáže rozhodit...nechci se tak předvařovat chci být sama sebou ale newím co jsem já..jestli ten veselý člověk a nebo ten člověk jakej je když s nikým není když je sám...newím...asi se to nedozvím..vím že mám okolo sebe lidi kteří mě dokáží pzvednout..kteří mě dokáží kdykoliv obejmout...kterí se na mě nevykašlají a neignorujou mě...dokáží mě rozveselit i když mi není vždy do smíchu....za to sem jim hrozně moc vděčná....ale vím že mí přátelé mají vedle sebe volný jedno místo...který se asi už ikdy nezaplní...který bude vždycky nadepsaný jménem MATES...a asi je to promarněný jedno místo..asi bych ho měla vymazat..ale nejsem tak silná abych ho vymyzala ze svý mysli...a vím že ani terka která říká že život jde dál...že ta ho taky ještě nevymazala...že ho tam někde ještě má...a že doufá že možná jednou se to zase vrátí....jsou to už kolik 4 měsíce...a já si připafám jako nejvěší ubožák...který si tu vylejvá to svoje srdíčko a ikdyž mi kdokoliv může říct..vždyť si ho ani pořádně neznala...ale já vím že ten rok...rok k ezapacení mi dokázal ho trochu poznat...ještě mám před sebou jak sme si psali o tý pizze...už ani newím jaká to byla...škoda...mám tě rády matty...a to se nezmění..jen čekám až se mi ozveš...

a ještě do toho na  mě poříd řve táta...nic nedělám a on nam ězačn eječet..už to tu nevydržím..newím co mám dělat..jen proto že nejsem mojí ségrou..prostě mě nesnáší...ničím se mu nezavděčím...jenom pořád řve..nesnáším ho...!!!!!je to můj život a je na mě co sním udělám....

Komentáře

« Domů | Přidej komentář