kocicka-fm

Týýý jo, jak já se bojím
Pche Mít tu teď cigára, tak už je tu nemám
Už se mi začíná i klepat hlas a určitě nebudu moct ani usnout...
Šmarja, ať už je odpoledne
Držte pěsti, ty přináší štěstí
Krásnej den, jazyk ven, slunce v duši, to vám sluší 

Nic nikdy nejde podle představ. Jednu věc ztratíte a další získáte. Už je jen na vás, zda nabydete dojmu jestli jste po konečném součtu vlastně vyhráli či prohráli. Je to stejně jedno, pt. tohle je jen jedna bitva z mnoha, než se dopočítáte výsledku, bojujete znova.
Je mi smutno
Ale jinak be happy
Uvidíme jak to půjde dál, možná se trochu bojím a tím to je ...
Rozhodně se všichni smějte, všecko je přece fajn, jako vždy
Mno venku trošec kosa, ale snad se to sluníčko umoudří a bude zase krásně
Ostatně už je na čase, aby bylo krásně...

Dobrý den
Víte co? Nevíte, že?
Já vám to povím - ne, nechci vůbec nic říkat
akorát žádné BITTERSWEET - není to vůbec hořké
Je to naopak úžasně sladké
I'm lovin' it ( i když tu hlášku fakt nemám moc ráda)
Díky

No, tak jsem si užila chvíli euforie a štěstí... spíš než povídat o něm , si ho budu raděj užívat. Packo

Den, který opravdu stojí za to. Nejenže jsem se musela vrátit zpátky do kruté reality a odjet z ráje, který mi byl zapůjčen k okušení, musela jsem taky podstoupit pořádně veliký kopanec samotnou nelítostnou skutečností. Nejprve šílený courák na vlakáči, kt. snad nebral konce. Dojezd domů měl bejt paráda. Něco ve stylu - tak mě tady lidičky máte, novou a free. Což se vlastně vůbec nepovedlo už tam, ale i kdyby ano, hned na úvod mě pokousal hafan, takže jsem vletěla do baráku s hlavou od krve, neskutečně vyděšená a hlavně se starostmi, ať se to nedoví naši, jinak by to měl pejsek spočítané. Následovaly šílené výslechy jak na icq, tak i v reálu, kt. nebraly konce a neustále byly o tom samém. Jenže já už toho mám i tak plnou hlavu, vystačím si se svýma myšlenkama, pošťuchování mi už asi nikam k dobrému závěru stejně nepomůže. Vlastně proč hledat dobrý závěr? Jsem asi úplně jediná, kdo by ho chtěl najít Což je docela krutý, pt. jsem zase v té totální tmě, úplně sama bez nápadu, co dál. A jak ráda bych chytla nějakou pozitivní vlnu, kt. by vyřešila tu šílenou propast, kt. jsem dneska zahlídla a vůbec ji tam nechci Nechci nic tak šíleně černýho. Jsem naivní trouba, kt. si pro jednou chce jít za tím, co by rád chtěla/měla/dostala to je prostě jedno. A proč je to najednou všecko takhle? Bylo to sweet Proč se najednou řeší zajda bez zajdy? Proč se prý chce řešit a přitom se nic neřeší? Proč se říkají věci, kt. jsou ve skutečnosti úplně jinak? Proč se mi lže a za zadáma ze mě někdo dělá vola? Proč se najednou veřejně mluví o něčem, co předtím bylo tajeno a bylo to lepší? Proč se lidi tak šíleně mění? Proč tak šíleně mění? Proč si pořád na něco hrajou? Proč prostě?
Nakonec můžu se vdávat Rofl... to bych si pomohla. Tímhle bych vůbec nic nevyřešila, akorát ublížila dalšímu člověku, jako vlastně vždycky Nesnáším tenhle svět pro jeho krutost a nespravedlnost, přesto miluju každou vteřinu, kdy jsem tady a užívám jedinočnost okamžiku. Jo a Kurt Cobain mě neskutečně naštval... ale to je zase úplně mimo Vzhledem k tomu, že mě bolí kousanec, končím za což jste určitě všichni rádi... paci

Život je bolestivým soustem, avšak s neuvěřitelně jedinečnou chutí okamžiku. Neb plň si sny a snaž se býti  snem. Nepíšu tady dnes z žádného podstatného důvodu. Další den, který by neměl být vůbec ničím vyjímečný. Ráno výšlap k Lysé, odpoledne jízdy a do teď skvělá hudba, zabírající můj večer. Takže si vlastně teoreticky vůbec nemám na co stěžovat. Přesto bych strašně ráda, kdyby to něco změnilo Ale opravdu nezmění...
A jestli někdo něco změní, tak můžu jedině já :)
Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným. Ale vůbec ne :) Jen mám plno plánů, ještě bych chtěla na nějaký fesťák, uvažuju o Hrachovce, musím si najít práci, k tomu další plány, kt. jsou zatím ještě bez datumu :) No ale ta práce je nejdůležitější, bez té se nehnu...
Jen mě mrzí, že veškeré plány, kt. jsem jaksi měla připraveny na léto se postupně ničí a je to hodně na prd. Opravdu nemám ráda, když se mi zničí plány. Jsem z toho pak nesvá a teď zmatkuju hodně. No nějak už se to přežije.
Hlavně, ať se lidi kolem mají dobře, všechno je dobré a bude to super :) Já už se nějak přizpůsobím...mám svoji muziku, hvězdy nad hlavou, sem tam krásně velké kapky deště, miláčky kolem a to mi ke štěstí úplně stačí :) A i kdyby ne, je to jaký to je - a to už jsem tu jednou řešila Ale fakt si nechci vůbec stěžovat
No a jinak těm, co to tady budou číst, pokud vůbec někdo, a účastnil se mé oslavy narozenin - chci mocko moc poděkovat za jejich účast. Bylo to super

Zjistila jsem jednu velmi zajímavou věc. Dobrý základem pro úspěch je opravdu situaci řešit. Mluvit, mluvit a mluvit o dané problému ... avšak ne s někým okolo, ale přímo s tou osobou, kt. se to týká. S kým lépe vyřešíte to, že se v někom nevyznáte než právě s ním? Čím víc lidí to bude vědět, tím větší máte šanci, že někdo překope vaše slova a bude vše nakonec řečeno úplně jinak, avšak za citátem bude vaše jméno. A to není dobrý. Je třeba dát věcem pravý význam a použít ty správná slova. Nemusí se to podařit, ale je lepší pro to něco dělat, ono to za vás nejspíš stejně nikdo neudělá ani nevyřeší ... a jestliže ano, nedoufejte, že z toho vyjdete dobře. Je to jen váš boj a jednou to vyjít musí Mějte se krásně zlatíčka a užívejte sluníčka...

kdybych se měla vyjádřit ke včerejšímu dnu - nejzmatenější a vlastně šílený a špatný den Dokáže mi to vůbec někdo vysvětlit? Proč se tohle všecko děje? Proč, když se člověk rozhodne být rozhodný a vsadit na jednu kartu, padá najednou všechno okolo na následky jeho rozhodnutí? Nechci nikomu nic komplikovat a přesto to, co se děje kolem Nejspíš vše, co kdy udělám nepovede ke zdárnému cíli - leda bych chtěla něco úmyslně pokazit, to je úspěch zaručen... hezký den

Je obtížnější zastírat city, které máme, než předstírat ty, které nemáme.
Nedávno jsme měli psát úvahu na téma : Čím méně toho člověk ví, tím snadněji se mu žije. Vědění činí člověka svobodným - ale nešťastným. A kdybych mohla, celou bych ji kompletně přepsala :) Ale to je fuk, prostě ačkoli by člověk rád sdělil úplně vše, co má na srdci, v hlavě či u zadku, chcete-li, jednoduše nemůže. Nemůže protože mu to není umožněno. Ne, že by to ten druhý slyšet nechtěl. (ačkoliv možná jen kvůli zvědavosti než zájmu)Spíš je to ovlivněno jinými věcmi. U mě je to okolí, sama osoba, které to má být sděleno, strach a čas.
Jak těžké je něco sdělit, když je člověk slepý a nic netuší. Horší je však žít s představou, že tuší, ale raději bude slepý.

Mám dost myšlenek a přemýšlení,
mám dost zimy, která není.
Přestaň se na mě neustále smát,
snad jednou se i já přestanu bát.
Přesto uteče mi všechno mnohem dál,
a se svým odchodem si nejen mě vzal.
Vzal si vše, co bylo blízké...
tohle není vůbec lidské.
Otevřiu oči a přestanu věřit,
že lidem může duši svěřit.
Jen planých řádků pár,
však už prostě vím, co si vzal.
Nejsi tady totiž ty...

prostě už toho mám dost
nejsem, poeta, ani nejsem básník
však štve mě, že tu nejde přidat smailík...
tak koukejte, jak žije život člověk za zdí,
za zdí, co všem kolem cestu hrazdí.
Nikdo nemůže ven, dovnitř teprv ne,
po chvilce připadne to děsně únavné.

Jednou snad, možná i hned teď,
budu chtít obletět celý svět.
Na křídlech, či letadlem, prostě poletím,
potřebuju volnost, bude to tím?
Volnost je krásná věc, jednou však omrzí,
člověka co žije s ní, kolikrát zamrzí.
Chtěl by žít jinak a ne takhle sám,
na těle neustále musí pak hojit plno ran.

Všechno, co hezké je, snad tu i zůstane,
člověk co smutný je, šťastným se stane.
Chce to jen čas, taky spoustu víry,
trefit se do doby a zalepit díry.
Díry, ranky a malá zranění,
co člověka ve skálu promění.

Myslím, že stačí písmenek je dost,
vy, co to čtete už zřejmě máte zlost.
Já ji mám taky, tak nezlobte se, prosím,
jen si ty myšlenky v hlavě pořád nosím.
Musím je přece někde dát,
vůbec je totiž nebudu postrádat.

Tak krásnou noc, či dobré ráno,
co je psáno, to je dáno

Tak nějak nemůžu rozdýchat včerejší večer, no celej den... jak umí být člověk slepý situace, kdy si ani netroufáte na něco takového pomyslet, protože víte, že to stejně nemá smysl, dotyčný určitě nemá zájem, ztrapníte se, když to nevyjde, zkazíte přátelství... prostě z mnoha důvodů si tu myšlenku nepřipouštíte a pak, z čista jasna člověk zjistí, že to vlastně možný je... a jak je to úžasné. Naprosto normální večer, začínající krásnou depkou se přehoupl do něčeho velmi zajímavého... heh, myslela jsem si, že to přejde, že to zaspím.... už raději nemyslím. Nepamatuju, kdy mi bylo takhle, naprosto neznámý stav, přesto úžasný ale taky strašný... jinak paráda, ještě chvíli si to budu vychutnávat plnými doušky, takové to neskonalé blaho a šílené rozpolcení nejasnosti myšlenek... žjůůva :) nádhera prostě. No nic, stačilo slov, stejně to vůbec nechápu... hezkej den těm, co se zdržovali to číst, myšlenku to nemá.... jupi jou