kocicka-fm

Tak mi přijde, že je nás víc, co hledaj důvod k radosti. škoda Se to nějak podivně nahromadilo všecko a valí se to... to není dobrý, nejsem ráda, když vidím lidi kolem sebe bez úsměvu a že jich už takových kolem je. Je fajn mít okolo happy xichtíky, občas tedy ne, padne chvíle, kdy jim to člověk může jen upřímně závidět a v tu chvíli se takový obličej stává nesnesitelným, ale většinou je to fajn :) Zvedne to náladku, něco se vymyslí...a bude líp A že se na tu dobu upřímně těším :) Je to naivní a optimistické, to jo :) Ale přesto je to nenahraditelně krásné :) Co může být lepší než hlava v oblacích a veselá náladka?:) Nothing :)
U mě je to možná i tím snížkem venku, mám ho ráda, ale přece jen je to takové pasivní období pro mě, jsem červnová, takže je to jasné Jaro a léto nadevšecko zbožňuju, teda až na to bahínko ze začátku všude :) A o tom tu psát nechci
Spíš bych ráda, aby se všem zadařilo, zvedla se náladka a měli ste se fajn, protože budete-li se mít fajn vy, budu se mít i já a jestliže nebudu, mám aspoň naději, že jednou tomu tak určitě bude čili smějte se, radujte se, užívejte si - a pak mi dejte vědět, jaké to bylo nebo ještě líp, vemte mě sebou

V podstatě se za včerejšek nesnáším. Ano, vstala jsem s pocitem, že za čas se to urovná a ten člověk pochopí, že to bylo myšleno v jeho dobrzo. Ale vážně? Nešlo náhodou o moje dobro? Je jedno jak si připadám, jak mi je....tohle všechno si zasloužím. Chtěla bych utéct, hodně daleko, daleko od všech. Někam, kde nemůžu ubližovat já, ani ostatní...jenže takové místo není Vždycky jsem to byla já, která trpěla. Snila a někdo mi nehorázným způsobem pošlapal sny a ještě se jim vysmál. Ale to, co jsem udělala včera Kdo ze mě udělal to, co jsem teď? Ten strach? Nebo jsem to prostě zavinila já sama? Jsem daleko od všech...Proč hloubám v minulosti? Mám strašný strach....strach ze sebe? ze samoty? z toho, že když mám štěstí na dosah ruky, nechám ho utéct...z toho, že snad šťastná být nemůžu. Je mi ze mě zle. proč se všechno hezké vždycky musí posrat a proč jsem takovej vůl?
nechci se litovat, už si ani nestěžuju, jen si prostě potřebuju konečně uvědomit, že za všechno si vždycky můžu jen já...
jsou to 3 měsíce, co jsem seděla přesně na stejném místě a brečela jak o teď. Tehdy to dopadlo jako vždycky, nebyla jsem ta, se kterou chtěl zrovna být. Vždycky to tak je, když se zamiluju, vždycky jsem až tu druhá. Tak proč se mi lidi diví, že pro jednou chci být ta jediná? vždycky jsem chtěla jen tohle a nikdy to tak nebylo. Mám spoustu přátel, nemám nejhorší povahu a snad se na mě i dá dívat, tak proč mám takovou smůlu?
Přestávám snít, vím, že kdyby se mi ten sen vyplnil, mám neskutečnou vlastnost vše ztratit ... v jeden okamžik naprostou pitomostí. Nesnáším ten okamžik, kdy jsem se zamilovala a myslela jsem si, že už všechno bude fajn ....nesnáším sebe

Včera se uskutečnila chata. S perfektníma lidma, chata byla úžasná, i přes to, že jsme se museli táhnout x kilometrů do kopce ve tmě, to za to stálo. Mám ráda, ty lidi, se kterýma jsem tam byla. Mám je vlastně nejradši ze všech vůbec, jen pár jich tam ještě scházelo, aby to bylo perfektní. Avšak přesto to nebylo ono. Nevím kdy, nevím proč...na mě padla depka a mrcha se nechtěla pustit ani za cenu toho, že chci spát Já možná vím, čím to začlo...tou smskou, hloupou smskou, která mě rozhodila, ačkoliv to byl jen malý podnět a výsledek depky byl spíš z té samoty tam, než kvůli něčemu jinému. Ale i přesto Jak jsem v tu chvíli chtěla, aby tam se mnou někdo byl. Možná nemluvím o nikom konkrétním, tehdy mě však někdo napadal. Což mi taky moc nepomohlo, protože to pak bylo snad ještě horší. Tudiž odebrala jsem se do pokoje a depku šla přespat, ráno už to bylo v pohodě. Avšak ten pocit, kdy jsem usínala, kdy jsem si četla staré sms a snažila se zakrýt slzy, ten tam nejspíš být musel. To bych totiž asi nebyla já, kdybych neměla bordel v hlavě.
Ale bylo tam krásně. Kdykoli jsem vyšla ven a koukla před sebe, rozplývala jsem se nad tou krásou. Úžasné prostředí pro romantické večery....možná snad proto přišla ona nezvaná a já se raděj přitulila k polštáří než si dál snít nad tím, jak by to vše mohlo být na chvíli fajn....
Nevím, proč to píšu, protože už teď vím, že to vůbec nedává smysl. Snad se chci jen vypsat, možná si spíš uvědomuju, že mi ta "láska" prostě chybí

Proč zrovna já musím být tak nestabilní člověk? Nemám ráda, když mi lidé předhazují, že jsem blíženec, do nedávna jsem na to byla pyšná, když se projevovala jen kladná stránka...komunikativnost, otevřenost, přátelská povaha, snaha každému pomoct a snad lehká naivita odpouštět neodpustitelné...avšak za čas se člověk změní a sním i pohled na svět. Teď jsem nerozhodná. člověku to nepřijde, pokud před ním opravdu nestojí zásadní rozhodnutí... Ne, vdávat se nemusím, ani nic podobného opravdu vážného, co by mi mělo změnit život, ale nejsem schopna se ani rozhodnout pro jednoduchou věc. Zmatkuju a jakýkoli výběr místo toho aby se zúžoval a já postupně vyřazovala, a z min. výběru si zvolila, tak prostě ne...najednou mi naskáče do hlavy další obrovské množství variant a jsem v koncích:(
Vybírám, přeberu !1281
Nejvíc co mě mrzí je, že ubližuju lidem. Nemám to ráda a nechápu lidi, kteří jsou k tomuhle lhostejní. Nemůžu být šťastná za cenu toho, že ostatní budou nešťastní...jsem zvyklá všechen smutek a bolest uzavírat do sebe a tvářit se na svět mile, jak to každý vyžaduje. Nedělá mi to problém, avšak zjišťuji, že je to i jakýsi prvek lhostejnosti. pak se dívám na lidi s jakýmsi nepochopením, že nemůžou nad věcma mávnout rukou stejně jako já... Tohle přece není prvek toho, že jsem statečná, silná...některé věci bolí pořád, roky po tom, co se staly, ač jsem je uzavřela do sebe, přesto jsou pořád součástí mě
Vím, že veškerá snaha zapomenout bude zmařena. Vzpomínky a naděje, to je to proč tady jsem...a pak, právě teď, jen sedím, bez jakýchkoli pocitů, dojmů, výrazů či argumentů a kroutím nad tím vším kolem hlavou. Jak ráda bych se posadila a řekla si, že vím, co bude dál, že se toho nebojím a víc, že to chci....ale pokud se nevyrovnám s minulostí, nikdy nemůžu mít lepší naděje

Neskonale mě bolí hlava, jak to v poslední době bývá už tradicí Přitom vůbec nevím proč, prášky ale neberu, takže to vždycky nějak přetrpím do doby než to přijde zas, no snad se to umoudří a přestane to.
Tenhle týden ve škole je maras. Před pololetím, plno písemek, navíc po plese, prázdniny daleko...
Další problém, no teda problém, prostě věc nad kterou se přemýšlí, jsou chlapi...jeden? no hlavně jeden, ale radši bych asi měla hlavu prázdnou jako dřív. Takhle se akorát zklamu a zas naletím na hubu a to bych nerada, ačkoliv je to riziko spojené se vztahem prostě A ono by za to i stálo, kdyby se to s dotyčným za poslední dobu nepos*alo, jak jen to šlo... Nevím, kdo na tom nese větší vinu, či jestli to má vůbec cenu řešit. člověk prostě přemýšlí a když už začne, když už to cvaká, tak se to rozjede pořádně...
A to je tak vše :)
Stejně mě ani to, co bylo napsáno v odstavcích výš vlastně mmtálně moc neštve, ono se to pak spíš všecko tradičně sesype najednou a to pak zbydou člověku akorát oči pro pláč
Proč se vůbec člověk žene za tím, co nemůže nikdy mít? Proč to, co je tak zakázané je tak lákavé, že by člověk byl schopen udělat vše, aby to jen na jediný den získal a pak se pokoušel to nikdy neztratit a myšlenku či vzpomínku v sobě uchovat jak jen to nejdýl jde Je to divné :)
Opouštím filozofickou úvahu nad tím, proč přemýšlet a nad čím a jdu se věnovat svému zevnějšku a mizím do vany a do postele, tam totiž hlava přestane bolet úplně nejlíp

už mi to nedá >:o prostě už mě nebaví některé lidi ani vnímat Pche, kdysi mě to asi štvalo, jenže teď už se vám, cinikům, musím jen smát Je to velmi ubohé. Nevím, proč bych na někoho měla brát ohled, když ho nikdo z vás nebral na mě .. takže přátele, nese*te mě Jsou lidi, o kterých vím, že jsem jim právě svým chováním velmi ublížila a ač bych ráda, nezměním to. Jen doufám, že za veškerou dobu, kdy jsem nic neprovedla se tohle někdy časem vyžehlí a odpustí, doufám v to
Když si někdo myslí, že se mu pletu do věcí, tak prosím...ale ti lidé, spíše TA OSOBA, si toto měla uvědomit již dávno, než se do života začala s*át mě. Nikdo tam po ní netoužil a jestli po ní mmtálně někdo touží, ať si ji nechá a odvede pryč. Pokud si však myslí, že mi pronikne do života a zkazí mi něco, na čem mi záleží a ono se jí to nevrátí či nevymstí, tak je hloupá. Osobně jsem vůči této osobě neměla nikdy nic. Snažila jsem se tu osobu pochopit, měla i zájem s ní vycházet, avšak bohužel, ono by to bylo stejně asi nemožné. Vážně nevím. Nehodlám se nikam plést, jestli máš ten dojem. Nejsem ty ;) Ne, hlavně, že seš v pohodě, no Jaj, nicko, prostě máš-li nějaký problém, řeš ho se mnou Jinak nepletu se ti do věcí. Lidé se mi prostě svěřují, že o některých věcích pak vím, je pochopitelné Pak už je jen moje chyba, že to oznámím lidem, od kterých očekávám diskrétnost a oni tu hu*u prostě nedrží, nu Za to už se Ti musím omluvit, ač nerada...
Jinak všem, co vydrželi číst až do konce a vůbec se jich to netýká, přeji samozřejmě krásné Vánoce a šťastný nový rok

Znáte to, chytne vás nějaký film a pak šílíte, abyste ho sehnali. Tenhle filmec jsem shlídla asi tak 3 roky zpátky na ČT1, myslím...nikdy předtím jsem o něm neslyšela a abych řekla pravdu, do teď jsem mezi známýma o něm mluvila jen já. Jenomže stejně jako 6. smysl či Zelená míle mě tehnle film natolik zaujal, že šílím už jen u soundtracku...Má naprosto chytlavou myšlenku, kterou u filmů vyžaduju, je tam smutný sad end, což taky oceňuju a prostě je to bezprostředně duchyplný film jako jiné s Joel Haley Osmentem (omlouvám se za skloňování )... prostě kdo todle čte, sosejte, shánějte - doporučuju

už vám fakt nevím, jak jinak, na nás de*ily... Jakože prej do jedný řeky dvakrát nevstoupíš... ho*no ho*no zlatá rybko mě přijde, že se v té jedné řece snad i nadobro utopím... a stejně pořád doufám v nemožné.... Lol Jestliže mě někdo považuje za inteligentní, okamžitě by měl přehodnotit svůj soud packy placky

Ne, to není sranda, dámy a pánové, tak mě to zase chytlo, něco málo po tom, co jsem dopsala záznam do deníku :D takže dnes jsem zase letěla k paní zubařce, má ze mě chudák určitě radost ale spokojeně hlásím, že to bolí nejmíň za celou dobu, tak bude snad pátek opravdu mou poslední návštěvou

Hmm dneska jsem se probudila s pocitem, že mě bolí zub Chtě nechtě, potvora bolel dál a tak jsem se vydala na opravu chrupu. A víte co?:D Už je to za mnou, teda ještě v pátek, no .... ale konečně se krásně vyspím Jupijou, už se do těch hajan těším
Zuby jsou potvory, no :P