kocicka-fm

Včera se uskutečnila chata. S perfektníma lidma, chata byla úžasná, i přes to, že jsme se museli táhnout x kilometrů do kopce ve tmě, to za to stálo. Mám ráda, ty lidi, se kterýma jsem tam byla. Mám je vlastně nejradši ze všech vůbec, jen pár jich tam ještě scházelo, aby to bylo perfektní. Avšak přesto to nebylo ono. Nevím kdy, nevím proč...na mě padla depka a mrcha se nechtěla pustit ani za cenu toho, že chci spát Já možná vím, čím to začlo...tou smskou, hloupou smskou, která mě rozhodila, ačkoliv to byl jen malý podnět a výsledek depky byl spíš z té samoty tam, než kvůli něčemu jinému. Ale i přesto Jak jsem v tu chvíli chtěla, aby tam se mnou někdo byl. Možná nemluvím o nikom konkrétním, tehdy mě však někdo napadal. Což mi taky moc nepomohlo, protože to pak bylo snad ještě horší. Tudiž odebrala jsem se do pokoje a depku šla přespat, ráno už to bylo v pohodě. Avšak ten pocit, kdy jsem usínala, kdy jsem si četla staré sms a snažila se zakrýt slzy, ten tam nejspíš být musel. To bych totiž asi nebyla já, kdybych neměla bordel v hlavě.
Ale bylo tam krásně. Kdykoli jsem vyšla ven a koukla před sebe, rozplývala jsem se nad tou krásou. Úžasné prostředí pro romantické večery....možná snad proto přišla ona nezvaná a já se raděj přitulila k polštáří než si dál snít nad tím, jak by to vše mohlo být na chvíli fajn....
Nevím, proč to píšu, protože už teď vím, že to vůbec nedává smysl. Snad se chci jen vypsat, možná si spíš uvědomuju, že mi ta "láska" prostě chybí