kocicka-fm

V podstatě se za včerejšek nesnáším. Ano, vstala jsem s pocitem, že za čas se to urovná a ten člověk pochopí, že to bylo myšleno v jeho dobrzo. Ale vážně? Nešlo náhodou o moje dobro? Je jedno jak si připadám, jak mi je....tohle všechno si zasloužím. Chtěla bych utéct, hodně daleko, daleko od všech. Někam, kde nemůžu ubližovat já, ani ostatní...jenže takové místo není Vždycky jsem to byla já, která trpěla. Snila a někdo mi nehorázným způsobem pošlapal sny a ještě se jim vysmál. Ale to, co jsem udělala včera Kdo ze mě udělal to, co jsem teď? Ten strach? Nebo jsem to prostě zavinila já sama? Jsem daleko od všech...Proč hloubám v minulosti? Mám strašný strach....strach ze sebe? ze samoty? z toho, že když mám štěstí na dosah ruky, nechám ho utéct...z toho, že snad šťastná být nemůžu. Je mi ze mě zle. proč se všechno hezké vždycky musí posrat a proč jsem takovej vůl?
nechci se litovat, už si ani nestěžuju, jen si prostě potřebuju konečně uvědomit, že za všechno si vždycky můžu jen já...
jsou to 3 měsíce, co jsem seděla přesně na stejném místě a brečela jak o teď. Tehdy to dopadlo jako vždycky, nebyla jsem ta, se kterou chtěl zrovna být. Vždycky to tak je, když se zamiluju, vždycky jsem až tu druhá. Tak proč se mi lidi diví, že pro jednou chci být ta jediná? vždycky jsem chtěla jen tohle a nikdy to tak nebylo. Mám spoustu přátel, nemám nejhorší povahu a snad se na mě i dá dívat, tak proč mám takovou smůlu?
Přestávám snít, vím, že kdyby se mi ten sen vyplnil, mám neskutečnou vlastnost vše ztratit ... v jeden okamžik naprostou pitomostí. Nesnáším ten okamžik, kdy jsem se zamilovala a myslela jsem si, že už všechno bude fajn ....nesnáším sebe