krnny

Dobro vítězí

(Část I. - vždy)

Bylo půl třetí odpoledne, když hrdinové dorazili do vesnice v údolí. Víska se utápěla v mlčenlivém oparu hlubokého smutku, který rušily pouze křiklavé cedule vyzývající pocestné k příspěvku do sbírky na černé sukno. Cesta, rozmoklá slzami, byla lemována špalírem lamentujících vesničanů, kteří k příchozím prosebně vzpínali ruce.

"Šéfe, mám nejasný pocit, že tady něco není v pořádku," oslovil Fosgen svého vůdce. "Můj šestý smysl kouzelníka mi napovídá, že zde došlo k tragédii. Tváře těchto ubohých bytostí ke mně mluví jako otevřená kniha." Otočil svůj chlupatý obličej s nízkým čelem a upřel prasečí očka pod velkými nadočnicovými oblouky na nejbližší vesničanku. Žena poděšeně zavřeštěla a zmizela v davu. "Zřejmě nikdy neviděla elfa *) kouzelníka," zabručel dvoumetrový chlupáč.

"Já bych řekl, že ti lidé vypadají vyloženě," poznamenal lhostejně zloděj Narzin. "Hele, támhle je hospoda!" dodal oživeně.

"Ano," Udeřil Thurbant pěstí do pancíře. "Myslím, že je na čase nastolit otázku hospody. Neměli bychom raději místo tupého opíjení se pomoci těmto ubohým lidem?"

"Neměli!" odpověděl jednohlasně jeho team, kromě Blizzyho, který ležel v blátě a pil vodu z kaluží.

Šéf rezignovaně pokrčil rameny a vykročil.

Když mohutné dveře zavrzaly v pantech a vešli do zakouřené místnosti s nízkým stropem. Několik opilců truchlilo nad černým pivem. Pár minut po tom, co do světnice vstoupil Blizzy, truchlili už jenom do prázdných džbánů.

"Hej, hospodo!" zvolal Thurbant a odhodil svůj těžký meč na dubový stůl. "Jídlo a pití pro mé hochy. A rychle, máme za sebou dlouhou cestu!"

Hostinský přispěchal, obtížen poháry a mísami se zvěřinou, ke stolu, kolem kterého se dobrodruzi usadili.

Do spokojeného mlaskání a srkání zazněl Thurbantův pevný hlas. "Jářku, hostinský, co je to s těmi lidmi? Co se stalo v tomto zapadlém koutě světa?"

Krčmář zbledl hrůzou. "To vám nemohu říci, vzácní pánové. Je to příliš hrozné. Prosím vás, nechtějte po mně, abych vám to řekl."

"Co to blábolíš, bečko sádla?" praštil mág pěstí do stolu. "Okamžitě nám vyklop, proč jste tady nešťastný nebo ti předvedu takový kouzla, že se z toho poděláš!"

"Předveďte mi tedy svá kouzla," pronesl zvučně hostinský. "Rozhodně budu méně trpět, než kdybych vám měl prozradit to, co nás trýzní a co musí zůstat navěky pohřbeno v našich duších."

"A co to je?" zkusil to Narzin s fintou.

"Je to ..." začal tlusťoch, ale včas se zarazil. "Proboha! Málem jsem to vyslovil. Ale marné jsou vaše snahy. Já ani nikdo jiný vám to strašlivé tajemství neprozradí. Snad ..." zarazil se váhavě. "Snad jen ten starý blázen, který nás všechny jednou strhne do záhuby." Hostinský si zakryl oči paží a se vzlykáním odvrávoral pryč.

"Starý blázen?" zeptal se Thurbant. "Kdo to je?"

Na ta slova se rozlétla dveře a do místnosti vstoupil důstojný stařec. Smutní opilci začali rychle vyklízet své pozice za temného huhlání "Toť on, toť on!"

Dobrodruzi osaměli v náhle ztichlém lokále. Jen zezadu se ozývalo crčení prasklého sudu a Blizzyho lačné chlemtání.

Děda se usadil v koutku a složil hlavu do dlaní. Hrdinové se mezitím dohadovali, jak najdou starého blázna.

Od staříkova stolu se začali linout zoufalé vzdechy. "Ach, já starý blázen. Ještě svou neopatrností všechny strhnu do záhuby."

"To je on! To je on! zařvali nadšeně hrdinové a ukázali si na něj prstem.

"Kdo?" zeptal se kouzelník.

"Přece starý blázen!" objasnil mu to skupinový vedoucí."Snad ten nám něco řekne." Hrdinové se přesunuli ke stolu v koutě a obklíčili dědulu, aby nemohl prchnout.

"Máme ho sejmou?" zeptali se jednohlasně Kvído a Theodor, dva bijci k pohledání.

"Toho ne!" zvedl ukazováček šéf. "To je přece starý blázen."

"Ano, tak mi říkají. Jak to víte?"

"Intuice," procedil Fosgen přes ohnilé tesáky.

"Starče, prozraď co víš," uhodil Thurbant na starého blázna. "Poděl se s námi o to hrozivé tajemství."

"Budeme ho mučit?" ozvali se dvojhlasně bojovníci.

"Až nám to řekne," odbyl je přísně velitel. "A ty, dědo, mluv! Náš čas je drahý."

"Dobrá tedy," povzdechl neochotně sešlý kmet. "Jsem sice jen starý blázen, ale řeknu vám to. Jen se bojím, abych vás tím nestrhl do záhuby."

"Jsme přece hrdinové, neohrožení bojovníci proti Zlu a Chaosu," zvedl kapitán zaťatou pěst. "Prošli jsme již nejednou šarvátkou a jen tak něčeho se nelekneme. Bez obav mluv, starý blázne."

"Slyšte tedy: v temných skalách nad vesnicí se nachází temné, slizké, hluboké a odporné DrDo."

"Aha." Hrdinové přes veškerou svou odvahu zbledli. Něco tak strašného opravdu nečekali. Zezadu se ozvalo narážení dalšího sudu. Blizzymu chutnalo.

"Tam přebývá Zlo ve své nejhrůznější podobě. Zlo které rozprostřelo svá temná křídla nad naším krajem. Zlo jehož nečistá přítomnost nám nedovoluje svobodně dýchat. Nad našimi bezbrannými hlavami se vznáší Damoklův meč Chaosu. Ach, Bože. Jak hrozné."

Thurbant přemýšlivě pokýval hlavou. "Tušil jsem to. Tak jdeme na to, boys. Je třeba znovu nastolit Rovnováhu."

"Rovnováhu?" zařval Fosgen a praštil sebou na zem. "No jo, rovnováhu!"

Crčení sudů ustalo a všichni si instinktivně přikryli své poháry dlaněmi. Do místnosti vlezl po čtyřech Blizzy.

Thurbant zdvihl svůj meč. Světlo pochodní se odrazilo od jeho ostří.

"Vykročíme se svým čistým štítem za podpory sil Dobra a vysmýčíme ten nečistý brloh! Veď nás, starý blázne!"

"Jmenuji se Robert," podotkl nesměle stařec.

"A já - já nosím s hrdostí křestní jméno Mass! Ať si to vaši kronikáři dobře zapamatují, až budou 5 oslavné ódy na naše hrdinské činy. Veď nás, starý blázne Roberte!"

Blizzy se vypotácel na dvorek a vypil tam septik.

* * *

Dobrodruzi kráčeli temnou chodbou, osvětlovanou mihotavým světlem jejich loučí. Robert je opustil ještě před jeskyní - tak velký blázen zase nebyl, aby se s nimi odvážil do jámy lvové.

"Co je to tady za znaky?" zeptal se Narzin a ukázal na dlouhou řadu svislých vrypů ve stěně jeskyně. "Degene, co je to za písmo?"

Slovutný mág se sklonil k nápisu a zahloubaně si říhnul. Narzin uctivě poodstoupil. V elfech se člověk - ale smrdělo to strašně. Fosgen na symboly valil oči téměř deset minut.

"To jsou nějaký kouzelnický znaky," oznámil potom nejistě a sledoval reakci ostatních.

"A co znamenají?" otázal se Thurbant.

"To nevím."

"Ale jsi přece kouzelník?"

"Jo, to jo." Fosgen rozpačitě šoural nohou v prachu jeskyně. "Jsem, no jo, určitě."

"No tak je přečti! Umíš přece číst?"

"Jo, jo, to umím," kýval Fosgen horlivě hlavou.

"Tak dělej!" Šéf rychle ztrácel nervy.

"Máme ho sejmout?" zeptali se Kvído s Theodorem snaživě.

Thurbant zlostně mávl rukou. "No?" vyzval rozpačitého kouzelníka. Fosgenův obličej se rozzářil náhlým nápadem.

"Já nemůžu!" vykřikl vítězoslavně. "To je písmo Zla a to já nesmím číst!"

"Takže ty nejsi zlý kouzelník?" protáhl zklamaně obličej Narzin.

"Ale to je v pořádku, my jsme přece ti dobří!" vyjasňoval situaci kapitán.

"Aha."

Blizzy močil a pobrukoval si pijáckou píseň.

"Chlapci, podívejte se, co jsem ukradl," řekl Narzin ve snaze zakrýt svůj trapný omyl. "Váček plný zlaťáků!"

"Ten je můj, ty hajzle!" zařval elf a vytrhl mu ho z ruky. "Máš okrádat jiný, ne nás!" Zloděj zmateně vytahoval z kapes předměty, které si jejich majitelé rozebírali. Pak šli dál s tím, že je domočivší Blizzy dohoní. A kromě toho jim začínalo téct do bot.

Nedošli daleko. Hned za příští zatáčkou se zřítili do zamaskované jámy. Nepřehledná hromada těl a končetin se rozplétala velmi pomalu a s hekáním.

"Co se stalo?" volal nechápavě Fosgen

"Zlo na nás nalíčilo zákeřnou past," poznamenal pochmurně Thurbant.

"Na nás si ale nepřijdou. Degene, kouzli!"

"No ... ehm ... nešlo by to jindy?" snažil se elf vykroutit.

"Závisejí na tom naše životy!"

"Moc Zla je zde příliš silná. Nemohu použít svou magii - je blokována." Málem tomu začal sám věřit.

"A co Narzin? Jistě ukradl něco, co nás dostane z téhle šlamastiky."

"Ano!" zajásal Narzin. "Mám tohle!"

"Co to je?"

"To je cínový talíř. Ukradl jsem ho v hospodě."

"A k čemu nám bude?"

"To nevím. Ale je hezky zdobený."

"Máme ho sejmout?" ozvalo se dvojhlasně. Thurbant složil hlavu do dlaní. Vzápětí se však napřímil. "Málem jsme zapomněli na Blizzyho. Je dosud nahoře. Pomůže nám! Blizzy!"

"Blizzy!" řvali všichni. "Zachraň nás!"

Blizzy domočil a brouzdal se k nim. Naklonil se nad okraj jámy a tázavě na ně hleděl.

"Jsme tady! Pomoz nám nějak!"

Blizzy za nimi skočil do jámy. "Co potřebujete, hoši?"

"Teď už nic," řekl zachmuřeně družinový vedoucí. "Myslím, že jsme definitivně v prdeli."

A byli.

* * *

Po několika dnech vstoupili vesničané do jeskyně. Měli oštěpy, drželi se pospolu a vypadali odhodlaně. Přišli k jámě, dorazili hladem zesláblé hrdiny a zbavili je šatstva a cenných předmětů. Starý blázen Robert jako obvykle vyžadoval největší podíl, a jako obvykle ho nedostal. Když vesničané odcházeli, šel jako poslední a hrotem svého oštěpu vyryl do zdi chodby další čárku.

*) Elf - německy 11

Autor krnny 02.Leden 2008 v 12:51 | Permalink