Nemůžu si jen tak sednout do deště a počítat kapky, co spadnou na zem. Nemůžu spočítat všechny hvězdy, co v noci září, ani nemůžu sečíst vítr, který mi fouká do očí. A tak v noci sedím,pozoruju,jak všechny ty hvězdy svítí na zem, jak mi kapky deště smývají slzy z tváří a prosím vítr, aby mi odvál všechny mé pocity a myšlenky! Jak ráda bych smazala jedním zhasnutím všechno to,co se mi honí hlavou. Nechápu, proč ani jak se mi všechen ten zmatek dovnitř dostal.Ani nevím, jestli jsem schopná o něčem přemýšlet. Jsem plná všeho a zároveň úplně prázdná. Chci vše a zároveň nic. Utápím se ve svých vlastních pocitech. Utápím se láskou. Mám ji tolik,že mě dusí,ale nemůžu ji na nikoho vydechnout. Chci abys věděl,že každý den a každou noc,mě ta láska tlačí na srdci. Že ti ji posílám i po tom nejmenším vánku, že jeho si přeju od každé nejmenší hvězdičky a každou kapku prosím,a by mi donesla aspoň trochu toho nepodařeného citu. Nikdo mě nechápe a zároveň mě chápou až moc. Všichni mi chtějí rozumět, ale jedině měsíc,ke kterému se pokaždé modlím ví, že už nechápu sebe ani já sama. Proč ty plané naděje??? Jasně, naděje umírá poslední- já zapomněla. Stejně jako jsem zapomněla,že ne všechny sny se plní. Ne všechna láska je šťastná a ne každý najde štěstí ležet na ulici. Já potkávám jen svou ztracenou radost a pocit volnosti, který mě opustil ve vteřině,kdy jsem potkala tebe. Ne,nechci říct že potkávám své neštěstí,ale už předem prohranou hru. Už předem zahozený papír, na kterém nebylo ještě nic napsáno. Předem zavržený dopis,jen proto,že byla zalepená obálka. Už nikdy se nedovíme,co důležitého obsahoval. Chci zahodit všechnu tu lásku. Jen tak ji vysypat do popelnice, zmuchlat jako staré noviny a spálit. Jenže i když ji hodím do ohně,přijde zase déšť a všechnu snahu zahubí. Chci se zase smát štěstím a dokázat otevřít srdce taky někomu jinému. Jenže už nemám sílu. Opouští mě i má vlastní důvěra v sama sebe. Vlastní osud mě zradil a nechal mě samotnou. A tak chci říct: ,,lásko,nasedni na vítr, rozfoukej všechny kapky a zhasni už konečně všechny ty hvězdy zklamání. Trápit se už není moderní!!!Ale ploč já se pořád trápit musím!Miluju tě!

Komentáře

« Domů | Přidej komentář