Omyl se špatným koncem je jen souhra náhod, které se dostaly až k vám. Omyl s dobrým koncem je ten, který se vám obloukem vyhýbá...

Je opět den, na který páry na celém světě čekaly celý rok. Svátek všech zamilovaných, Valentýn. Po dlouhé době je to pro mě zase jeden z obyčejných dnů, kdy ráno vstanu, kouknu do zrcadla a říkám si, že bych se měl asi oholit. Po dlouhé době je to opět den, kdy nikomu nedám svoji růži lásky. Připomíná mi to hodně vzpomínek ale také trápení, bolest a pocit, že ideální partner ke mně snad ani po této zemi nechodí. Od minulého svátku tohoto muže, jsem zažil hodně zklamání, které nevím, jak se v té naší malé zemi vzalo tak hodně. Rychlostí světla se přehnalo a já zůstal sám, jako jeden kámen v řece po útoku ničivé vlny. Přál bych si mít u sebe někoho, s kým bych mohl dnešní den trávit ale nikdo takový není a tak mi nezbývá, než se asi jít opravdu oholit a zapomenout na to, že je dneska Valentýn.

člověk jednou přestane vnímat vše, co se kolem něho děje. Je mu jedno jak dlouho dnes například poslanci budou dohadovat že se nemůžou na ničem dohodnout, zatímco já už budu dávno ležet v posteli a koukat na nějaký ten film.Měl jsem úplně jiné plány, lepší. Bohužel jak to chodí v životě, vše hezké na co se těšíte nevyjde. Nevim jestli vůbec budu vnímat slova, co se budou pokoušet herci hrát ze svých sil co nejvěrohodněji, protože myšlenkama budu asi někde jinde, kde jsem si myslel, že budu. Je to prostě tak, že život nám přináší všeljaká překvapení a nástrahy a nakonec to hezké v co věříme se neuskuteční a nám zbydou jen plány, které neuskutečníme ikdybychom chtěli, protože nám to pořád bude něco připomínat a z mého vlastního pohledu jsem od předešlého plánu upustil...Život přináší holt různá překvapení ať už dobrá či špatná...Doufám, že teď už se vše otočí a přijde konečně aspoň zase chvilka, kdy se usměje nějaké to štěstí i na mě a budu moct být na chvilku opět šťastný i já...

Snad jednou zase skříží se naše cesty, snad jednou zase sejdeme se spolu. Snad někdy osud nás oklikou vrátí zpět na společnou pouť, snad někdy pujdeme znovu po svém boku. Snad někdy to ukáže až čas, možná, někdy, snad...

Člověk může mít mnoho věcí a stejně mu ke štěstí bude chybět něco. Momentálně mi je ale vše šumák. Připadá mi, že jsem momentálně ztratil úplně vše...Je mi smutno, nemám na nic náladu a co se děje kolem mě, jako by se mě netýkalo. Zažil jsem další zklamání v mím životě a přestávám už úplně věřit na lásku a porozumění od někoho komu by na mě záleželo a měl mě upřímně rád. Myslel jsem, že jsem takového člověka našel a vypadalo to hodně věrně ale z náhla přišlo něco, z čeho jsem zůstal stát na cestě životem jako opařený a nevim kdy to rozchodim. Už jsem něco podobného zažil a doufal jsem, že se mi to napodruhé vyhne ale opak se stal pravdou a mě teď nezbývá nic jinýho než zase jen se pokusit z toho vyhrabat a čekat na někoho, kdo by mě nezklamal, neublížil mi a dokázal mě vyvést z omylu, že existuje ještě někdo, kdo to co říká si opravdu i myslí a cítí to tak...

Jak málo stačí, aby se člověk cítil sám a osamělý. Jak málo stačí k tomu, aby se cítil zbytečný a nechtěný. Hodně málo stačí a vše je vzhůru nohama a vše, v co jste věřili a byli kůli tomu šťastni je pryč, a vy nevíte ani proč nebo jestli je to opravdu pryč. Jak málo stačí a celé vaše štěstí a zamilovanost přejdou v nejistotu, trízeň a smutek...

Nevím jak začít ale chtěl bych tu popsat své pocity, které teď prošli celkem velkou renovací. Někdy si připadám jako měsíc, který obíhá kolem naší zázračné planety a pokouší se dostihnout svého partnera na obloze, Slunce. V některých obdobích ho má nadohled a je mu pořád blíž a blíž a jsou naopak období, kdy ho ani nezahlédne. Jednou za dlouhý čas se mu však poštěstí být svému nebeskému protějšku tak blízko, že jsou jako jeden. Tato blízkost však trvá někdy déle, někdy jen okamžik, ale aby se měsíci uskutečnil tento sen, musí čekat znovu dlouhou dobu než se toto zblížení zopakuje. Mám pocit, že jsem donedávna taky hledal svůj protějšek na tomto světě a přišlo období kdy jsem ho měl hodně blízko a teď dokonce bych řekl, že jsem ve fázi, kdy mě slunce překrývá a já jsem moc šťastný ale zároveň se obávám toho, že tento stav brzo pomine a já budu zase bloudit světem jako měsíc na nebi než najdu další sluníčko, ke kterému bych se chtěl přiblížit. Doufám, že tento stav, kdy mě sluníčko teď zrovna překrývá bude trvat dlouho, protože tohle sluníčko je můj sen, je můj život, moje hvězda, co večer vychází než jdu spát, je překrásnou květinou na louce, kde bych ji rozpoznal od ostatních, protože je neobyčejně výjmečná, je mím záchraným lanem, když padám do propasti smutku či mostem, když nedokážu překročit sám nástrahy, které mi život připravil. Je ta co mi pomůže vstát, když zakopnu o neúspěch i tou, která je jako tajemný lektvar, který mi dodává chuť žít a užívat si každé chvilky na tomto světě. Je to nepředstavitelně skvělý člověk, který mi úkazal mi svýma očima a neuvěřitelně mi pomohl. Teď bych jí chtěl vše oplatit a pomoci zase já jí v jejich problémech a svízelných situacích a pevně věřím, že vše, co ji teď trápí odezní a ona bude šťastná. Nedokážu si totiž představit život bez jejího úsměvu, bez kterého by nevyšlo Slunce a tudíž by pak nevykoukl ani měsíc, když hledá svého partnera na obloze. Špuntíku můj chci ti říct, že tě mám hrozně moc rád a vážím si tě jako člověka, protože pro ostatní děláš hrozně moc. Doufám, že já jako Měsíček jsem našel své Sluníčko na pouti životem, kterým jsi ty. Jsi mi vším a nedokážu si představit, že by to vše trvalo tak krátce, jako když se Slunce setká s měsícem na obloze.

Jsi jako hvězda co na nebi září, tak silně jako úsměv ve tvé tváři. Však někdy trošku pohasíná a mě tebe připomíná. Však svit se hvězdě opět vrátí a tobě úsměv též, však proč se na tu chvíli ztratí, odpovědi nemám než, že radši bych postavil vysokánskou věž co se až k nebi váže, a zjistil, proč se ztrácí tvůj úsměv a hvězdy záře. Úsměv tvůj je jako vykrojený měsíc, z kterého kouká troška bílých kráterů a někdy dokonce i víc, podle toho jak je ten měsíček veliký a krásný ale vždy když ho člověk vidí tak se usměje taky a zároveň se zasní. Netrap se mi tolik prosím já chci ti pomoct a půjdu až na kraj světa, když to bude třeba a budu moct, protože pro tvůj úsměv udělal bych věci, které za to rozhodně stojí přeci. Vžyť krásnější věci než tvého úsměvu není a když se rozzáří je to nejkrásnější překvapení, které bych mohl dostat a já ti chci teď taky jeden poslat a k tomu připujuji polibek, co snad si k tobě najde cestu přes celý svět.MTMR

Mít někoho rád neznamená být s ním každou volnou chvilku, ale vždy a za všech okolností při něm stát a odvahu mu dodávat.

Přítel je někdo, kdo vás podepře, když zlomí se vám hůl vaší víry v život. Přítel je tím, kdo vás vyzvedne z propasti neúspěchu, chmur a bídy když je vám nejhůř. Přítel je člověk, kterého získáte jednou za život a doufáte, že tento člověk vám zůstane nablízku. Je to ten co pujde po vašem boku a a případně vám ukáže cestu, když zabloudíte na daleké cestě životem. Přítel je vaše pomocná duše, když ta vaše stůně a něco ji trápí a sama se z toho nedostane. Je to člověk, kterého běžně nepotkáte a když už se tak stane, je to chvíle, kterou si budete pamatovat navždy.