Co toto slovo vůbec obnáší?je to pouto mezi dvouma lidma, určitý projev náklonnosti či zalíbení jeden v druhého?Z vlastních pocitů, které poslední dobou pošli radikální změnou vím, že je to od každého kousek a ještě je k tomu přidán ždibec něčeho z toho druhého člověka, ke kterému tuto krásnou věc cítíte. Před několika měsíci jsem ani nepomýšlel na to, co bude dnes, jaký povedu život a všechny tyhle věci mi byly celkem jedno, dokud do mého života nevstoupil jeden strašně hodnej a milej človíček, který mi otevřel nejen oči ale i srdce. Znovu jsem začal cítit ten hřejivý pocit uvnitř sebe, když jsem s ní byl, když mi přišla zpráva a na displeji se rozzářila fotka jedné slečny mebo když se kouknu na všechny ty všechny drobnůstky, které jsem od ní dostal. Láska je něco moc hezkého, díky čemu jsem teď momentálně asi tím nejšťastnějším človíčkem na tomto světě jelikož se mi splnilo něco, co mi zatím pořád připadá jako krásný sen a já bych se z něho nechtěl nikdy probudit. Je to práce už výše zmíněného člověka, co může za moje štěstí svým krásnám úsměvem co člověka přenese úplně do jiné dimenze, když na vás mrkne, musíte se usmát a nikdy vás nenechá být smutným jelikož je strašně hodná a lidem kolem sebe neskutečně pomáhá a já si jí za to moc vážím a určitě nejsem sám. Je to ten typ člověka, co každého podrží, nevykašle se na něho a můžete mu v čemkoli věřit. Je prostě super a já ji mám moc rád. Snesl bych jí i modré z nebe kdyby to šlo. Šel bych za ní až na kraj světa, kdyby to bylo nutné a vytáhl bych jí i zté nejhlubší propasti, co ji osud nastraží pokud budu jen trochu moct. Je pro mě vším a jsem moc rád, že jsem potkal tak skvělou dívku. Děkuju ti za vše Hančí a buď taková jaká jsi...buď svá:)MTMR

Je to snad láska co motá mi hlavu nebo snad kouzlo toho druhého co dostalo mě do tohohle stavu. Toť je mi záhadou a zároveň radostí, že potkalo mě takové velké štěsí, o kterém jsem nevěděl, že by mě mohlo ještě potkat ale stalo se tak a já jsem za to rád, že vyplatilo se počkat, na človíčka, který za to může a poděkovat mu za to teď chci...nuže, měsíčku či sluníčko, jahůdko či broskvičko, prcku můj či špuntíčku moc ti děkuju za vše v čem jsi mi přišla na pomoc a za to, že jsi tak skvělá ale tak moc, že to už snad víc ani nejde a já doufám, že nám to spolu vyjde, jelikož mít po boku takovýho človíčka jako jsi ty, to je úleva, štěstí a konec samoty. S tebou chtěl bych se pořád smát ale v rámci možností, prostě tak akorát, aby nám zbyl i čas na nějaké to slovíčko, procházku či psaníčko.

Po přečtení jednoho článku a následně komentáře jsem se zamyslel a musím zde něco napsat pro určitého člověka.Snad se jednou dostanu k tomu abych ti to, co tu teď napíšu řekl jednou sám ale jinými slovy, protože se nerad opakuju zvláště když jde o hezké věci.Chci ti číct jak moc si tě vážím, chci ti říct, jak moc zářím, když jsem s tebou aspoň na chvilku a doufám, že věnuješ mi aspoň vzpomínku, na všechny ty krásné chvilky, co přemění se u mě v nejhezčí vzpomínky.Každou chvilku s tebou být, to je jako bdít a přitom snít.Teď ti patří půlka mého já a když budeš chtít i ta druhá půlka bude tvá.Lásku vyznat moc neumím ale u tebe vím, že jednou bych ti to pošeptat chtěl ale nevím, kdy bych tak učiniti měl abych nic nezkazil.Mám tě rád měsíčku zářivý a krásný

Není člověk, jeko člověk Každý jsme jiný. Máme odlišné rysy, mluvu i charakter. Ale ať jsme takový či onaký, jedno bychom se měli naučit a to říkat každému to, co mu chceme říct i to, co se mu říct bojíme z obavy, jak na to zareaguje. Někdy je horší si to nechat pro sebe, protože se pak užíráte věčnýma myšlenkama, jak by to dopadlo, kdyby jste tomu člověku řekli, co máte na srdci, kdyby jste mu to dali aspoň nějak najevo a další řadou podobných hlodajících myšlenek. Někdy je opravdu lepší to říci naplno a jen čekat, jak to dopadne. Podle mě z toho, jak na to ten člověk zareaguje, poznáte taky jaký má ten člověk charakter a zjistíte, že byste se pak užírali zbytečně po večerech, protože ten daný jedinec by za tu vaši upřímnost nestál. Je mezi námi však i takový druh lidí, co dokáží přijmout vaše vyjádření a poperou se s tím s vámi nebo vám dají najevo svoje stanovisko a vy pak víte, že tenhle člověk je opravdu výjmečný, když to zkusíte několikrát s jinýma věcma a on má vždycky s váma trpělivost a poradí vám, pomůže a vysvětlí vše, co potřebujete. Takový lidi jsou k nezaplacení a já mám to štěstí že jednoho takovýho mám a jsem za to moc vděčný. Proto až si to bude číst tak určitě pozná, že to je o něm. Je teda fakt, že já o nikom jiným poslední dobou nepíšu ale i tak to určitě pozná:)děkuju ti měsíčku:)

Jak málo stačí aby každý z nás byl, smutný, cítil se hůř než pod psa a sám. Narodíte se, život plyne a a pak už jen koukáte kolem sebe jak lidi, které máte rádi, odejdou a ani nevíte proč. Někdy je to tak náhle, že jen kroutíte hlavou, jak je to možný. Jednu chvíli spolu mluvíte a za chvilku může být vše jinak. Život se mění každou chvilku a nikdo to, co se stane neovlivní. Myslíte si, že jste zdraví a hned vám doktoři řeknou opak. Poslední dobou si jen říkám, jak je možný, kolik lidí kolem mě a naší rodiny odešlo.Nikdo tomu nedokáže zabránit ikdyby chtěl... Začínám si myslet, že už mě nic lepšího nepotká, že to bude jen horší a horší ale na druhou stranu mi něco našeptává, že jednou se to musí zlomit a všechno tohle přestat...

Každý z nás hledá někoho, s kým bude šťastný, trávit s ním ty nejhezčí chvilky v životě a každým okamžikem na něho bude myslet. Pokud jste někoho takového už našli, blahopřeji. Mně se to zatím nějak nedaří. Když někoho takového najdu tak to nedopadne špatně, mám nový kamarády, ale kamarádi občas taky nevědí jak vám pomoci, někdy vám neporozumí, mají starosti třeba se svojí spřízněnou duší a na to taky musíte brát ohled. Proto když najdete někoho, kdo odpovídá přesně vašim požadavkům na takového člověka, snažte se, aby byl aspoň váš přítel když nic jiného, protože už jen vědomí, že někde je někdo jako vy, vám trochu usnadní život a je vám i celkem dobře ikdyž přeci jen mít jistotu v nějakém člověku, jako v partnerovi, můžete mít až když je opravdu váš partner. Každý z nás potřebuje k životu někoho jináč by se zbláznil. Vycházím tedy pouze ze svých názorů, jelikož já kdybych neměl tak skvělý kamarády tak nevim co bych si teď počal. Život je totiž někdy krutý a mít pár hodně dobrých kamarádů, kteří vás podrží, když je vám pod psa, se vždycky vyplatí.

No tak je už to dlouho očekávané datum 1.1.2008 a chleba stojí taky pořád stejně...teda možná zdraží díky naší milé vládě. Zkoušel jsem si na dnešek vymyslet nějaký to předsevzetí, co se má prý dělat každý rok ale nějak to nedodržuju ale když jsem se nad tím tak zamyslel tak ani nevim co bych si měl dát za cíl v tomto roce. Vypadá to, že moje nadšení z nastávajících nových 365 dní a několik hodin se nějak vytratilo. Svět mi přijde stejný. Moji mysl přepadl v posledních dnech nějaký smutek ze života a všeho kolem. Je pravda, že jsou i chvíle, kdy jsem se cítil opravdu dobře a šťastně ale to bylo jen do chvíle, dokud mi byl někdo nablízku...pak už to šlo zase z kopce a já přemýšlel nad každou minutou, která se vlekla jako pendolíno do depa. Život je hned hezčí když máte někoho, komu se můžete vypovídat, svěřit se, víte, že vás podrží, když potřebujete... Takovýho člověka já jsem potkal nedávno a nevim co bude dál... Nevim na čem jsem a jestli to není jen mím snem, že se cítím tak dobře. Každopádně tomu člověku děkuji, že se mnou má takovou trpělivost, protože vím, že jsem opravdu někdy neodbytnej ale možná je to proto, že cítím zase něco hezkýho uvnitř sebe, co jsem už párkrát cítil, ale nedávno to ve mě někdo zašlápnul tak hnusným způsobem, že nevim co si počít. Nevim co dělat dřív, nemůžu pořádně myslet a nejhorší na tom pro mě je, jestli se netrápim zbytečně s nadějí, že by mi zase někdo ukázal, co to znamená být šťastný a radovat se z každý kravinky. Ten člověk jestli si někdy přečte tento článek, tak ví, že mluvím o něm, protože tak skvělých lidí není moc a já ho poznal nedávno a jsem za to rád. Jestli si to čteš, tak ti chci říct jedno...DĚKUJU TI ZA VŠE(ale ten sníh na záda byl opravdu zákeřněj:d)

Tak tu máme zase ten slavnej Novej rok, který každý z nás oslaví buď sám nebo ve společnosti svých nejbližších. Trochu mě mrzí, že musim být letos doma ale okolnosti nic jiného nedovolovaly. Tedy spíš dovolovaly ale člověku se nikam nechtělo. Jo to minulej rok to bylo úplně o něčem jiným...Zdálo se mi to úplně jako nejfajnovější Silvestr a Nový rok co jsem mohl zažít jelikož jsem měl přítelkyni, kterou jsem měl hodně moc rád. Trávili jsme ho s mými rodiči ale oboum se nám to moc líbilo jelikož jsme potom zvedli kotvy a vyrazili do nedalekého města kouknout se na nějakej ten ohňostroj, který skutečně stál za to celý večer nepít. Teď bych na tyto chvíle nejraději zapoměl a to kůli té osobě, pro kterou jsem dělal, co jsem mohl. Říká se, že holky jsou potvory ale moje stanovisko je, že by se to mělo posuzovat případ od případu jenže když zjistíte, že ta holka je potvora, tak už je to špatný jelikož to už jí to ani nemůžete říct jako já. Holt jsem asi nebyl dost dobrej přítel a možná jsem si to i zasloužil, ale mohla mi to říct sama a ne, že se to dozvim od někoho jinýho, proč to vlastně udělala a ještě z úplně jinýho důvodu než co uvedla ona sama a ještě mě vodit nějakej čas za nos. No proto je to asi důvod, že se mi nikam letos nechtělo jelikož jsme spolu přeci jen nějakej ten pátek byli a vzpomínky a zážitky těch bylo moc a nějak se mi letos vrací zpětně ten minulý Silvestr a všechno co jsme spolu prožili ale jak se říká, člověk by měl za vším udělat někdy tlustou čáru a pokračovat dál a tak si myslím, že Nový rok je proto jako dělanej.