ahojky..!..vítejte na mím blogu/weblogu...v kterým ještě vůbec nic není...časem se to ale změní..sme pište nápady co by se sme mohlo dát..atd..!..
Idiot 30.Listopad 2008
Ve škole se píšou pololetní písemky, po zadání se ze zadních lavic ozve:
"To je ale idiot!"
Na to se od tabule ohradí učitel: "Ticho, každý na to musí přijít sám!"
napsal/a: lenuss 15:17 |
vtipy..
Link komentáře (0)
"Pepíčku, kdy si konečně opravíš tu známku ze zeměpisu?"
"Nevím, paní učitelka nedá notes z ruky."
napsal/a: lenuss 15:16 |
vtipy..
Link komentáře (0)
Pepíček je ve škole a paní učitelka se ptá Petrušky: "Jak dělá had?"
"Sss," zní odpověď.
Paní učitelka se ptá dál: "Zdeničko, jak dělá pes?"
"Haf haf," odpovídá Zdenička.
Paní učitelka k Pepíčkovi: "A co dělá kráva?"
"Rozdává známky!"
napsal/a: lenuss 15:15 |
vtipy..
Link komentáře (0)
Před písemkou: "Doufám, že nikoho neuvidím opisovat."
Z prostřední řady se ozve: "Taky doufáme."
napsal/a: lenuss 15:13 |
vtipy..
Link komentáře (0)
"Ahoj vlku!"
"Ahoj trdlo!" odpoví na pozdrav vlk.
"Já nejsem trdlo! Já jsem Karkulka!" hněvá se Karkulka.
"Jó? Takmi teda řekni, kde máš košíček?"
"Já trdlo! Já jsem ho zapoměla!"
"Jakto, že on jde dřív?"
"Protože když ty jsi kázal, všichni spali. Za to když on řídil, všichni se modlili."
Letí blázni v letadle. Letadlo se chvílemi naklání vpravo a chvílemi vlevo. Pilot říká druhému: "Jdi se tam podívat, co Ti blázni, dělají. Za chvilku se druhý pilot vrátí a říká: "Oni tam hrají fotbal." "Tak jim něco řekni." Letadlo se uklidní. Druhý pilot se vrátí. První se ptá: "Co jsi jim řekl?" "Ať jdou hrát ven." napsal/a: lenuss 15:09 | vtipy.. Link komentáře (0)
Na kole 29.Listopad 2008
Šla jsem po škole domů.Vzala jsem si kolo a chtěla jet za svým klukem-Michalem.
Když jsem jela,myslela jsem na něho.Na to,jak se líbáme..jak mě objímá.I přes foukání větru mě zahalil krásný pocit lásky.Jela jsem na silnici,kde byl nájezd z dálnice.
Najednou se setmělo a já pocítila chlad.Takové divně zamrazení.Předzvěst něčeho špatného. Nenechala jsem se tím nijak zastrašit a jela jsem dál. Dál jsem přemýšlela o nás. Co bude dál.
Z přemýšlení mě vytrhla rána a zvuk rozbíjejícího se skla. Okamžitě jsem se probrala a zjistila, že pár metrů přede mnou do sebe narazily dvě auta. Jedno z nich mi bylo povědomé.Nee!!!!!
To nemůže být pravda!! Rozjela jsem se. Zastavila u modrého auta a vykřikla Ne!!
Na zemi ležel Michal. V autě seděla jeho matka...Rychle jsem vytáhla mobil a zavolala sanitku.
Zjistila jsem, jestli Michal dýchá. Dýchal.
Položila jsem ho do stabilizované polohy a čekala, až přijede sanitka.
Michal otevřel oči a podíval se na mě. Usmál se. Já také. Řekl mi dvě nejkrásnější slova na světě,
jeho poslední slova:Miluji tě.Já tebe taky řekla jsem se slzami v očích.
Rozbrečela jsem se a objala ho. Celou dobu jsem ležela na něm a objímala ho. Zdálo se mi to jako věčnost, než dorazila sanitka.Vyslechli mě, co se stalo, ale já neměla sílu mluvit. Jen jsem brečela. Pořád jsem opakovala jen slova on a umřel.
Za pár dní jsem jela na kole za tetou a uviděla jsem to místo.
Ten křížek s květinami, které tam každý druhý den nosím. Brečela jsem. Tady se to stalo.
Tady to auto do jejich auta vrazilo a jeho to vymrštilo z auta a tady on zemřel. Už nikdy mu nebudu moct říct do očí Miluji tě. Nikdy už nepůjdeme spolu ven. Už nikdy..
Miluji tě slyšela jsem vykřiknout svůj hlas, slezla jsem z kola a šla do silnice.Zase budu s ním...
Šla jsem na párty, a pamatuji si, co jsi mi řekla. Řekla jsi mi, abych
nepila, mami. Tak jsem si místo alkoholu dala nealko. Byla jsem
na sebe hrdá, přesně jak jsi řekla, že budu. Tak jsem nepila a
řídila. Kamarádi si mysleli, že můžu.
Zvolila jsem si správně a rada od tebe byla taky správná.
Párty skončila, a lidi se rozešli. Nastoupila jsem do auta, jistá, že
se dostanu domů celá.
Nikdy jsem nevěděla, co přijde, mami. Něco, co jsem nečekala. Teď
ležím na chodníku a slyším policajta jak říká, "Ten co zapříčinil tu
nehodu byl opilý".
Mami, jeho hlas zní tak velmi daleko. Moje krev je všude kolem
mě, zkouším neplakat. Slyším doktora, jak říká, to děvče umírá.
Jsem si jistá, že ten chlapík neměl ani tušení, co se stalo, když byl
opilý, protože si vybral pít a jezdit. A já teď musím umřít. Tak
proč to lidé dělají, mami, když ví, že to ničí jejich životy?
A teď bolest zabíjí mě. Vzkaž sestře, aby se nebála, mami. Vzkaž
tátovi, aby byl statečný, a že přijdu do nebe. Napište "Daddy's
Girl" na můj hrob.
Někdo mu přece mohl říct, že není správné pít a jezdit. Možná jeho
rodiče mohli a já bych byla naživu.
Můj dech se zkracuje, mami. Vážně se začínám bát. Toto jsou moje
poslední chvíle a já jsem nepřipravená. Přeju si, abys mě mohla
držet, když tu ležím a umírám.
Chtěla bych ti říct "Mám tě ráda, mami!"Sbohem.
napsal/a: lenuss 20:34 |
povídky
Link komentáře (0)
Utíkala jsem jako smyslů zbavená. Zrádce!!! Jak mi to mohl udělat? Proč mi lhal když chodí s jinou?? Moc dobře jsem věděla, kam mám namířeno i když jsem si to stále nechtěla přiznat. Neohlížela jsem se. Proč by za mnou běžel a nezůstal u té Čuzy??!! Slzy mi traskaly z Očí jako Vodopády. Tak strašně jsem ho milovala. A co mi udělal on?! A už jsem stála před tou nádherně vysokou Budovou. Rozrazila jsem Dveře. Nikdo tam nebyl. Tahle Budova byla dřív nádherný Mrakodrap, ale ted je tam prázdno. Je to dlouho co všechno ve vnitř skrachovalo a nyní jsem tam chodívala jen já a několik Krys. Dnes jsem tam byla ale naposled. Běžela jsem nahoru po rezavém Schodišti. I kdyby Výtahy jely, bála bych se je použít. A proto jsem utíkala do 17.Patra po svých. Plíce jsem měla rozervané, Nohy ochablé, ale stejně jsem stále běžela. Slyšela jsem, jak dole bouchly Dveře a musela jsem ještě přidat.
Čekala jsem, že každou chvilku vypustím Duši ale nakonec jsem přece jen stanula Nahoře. Dříve nádherná skleněná Restaurace uplně nahoře nyní zelela prázdnotou a rozmlácené Okna odrazovaly moji ponurou Náladu.
,,Nell?" uslyšela jsem. Nemohl mě v takovém velkém Prostoru najít! A já už jsem stála na Zídce a dívala se na osvětlené Město pode mnou. Z Ulice jsem uslyšela zděšený výkřik. To asi někdo zpozoroval moji postavu uplně na okraji Zídky a od smrti ji dělil jen centimetrový Krok. I za sebou jsem uslyšela přidušené vykřiknutí. On za mnou vážně utíkal. Ale na co mu to bylo? Aspoň další Bod pro mě! Uvidí mě umírat a bude s tím muset žít až do konce Života..
,,Nell to nesmíš!" zachroptěl.
,,A ty jsi mohl?" řekla jsem ironicky.,,Nechápeš to.. Prosím slez a nech si to vysvětlit." Jeho hlas přehlušily Tóny Hasičů, Sanitky a Policie. Dolů se shromažďovalo čím dál víc lidí a sledovalo jak tohle dopadne.
,,Není co vysvětlovat! Máš někoho jiného! Nechci se o tom s tebou bavit!"
,,Ale vážně.. To není tak jak tovypadá!"
,,Prosím tě už zavři Klapačku! Mazal jsi mi Med kolem Huby dlouho! Nechci to dál poslouchat!"
,,Miluji tě!" uslyšela jsem ho říkat před tím než jsem začla po zádech padat dolů. Viděla jsem, jak se rozběhl k Okraji v marné Snaze mě zachytit. Taky tě Miluji!
Pak už jsem jen zavřela oči, užívala si letu a čekala na bolestivý náraz... Vždy jsem takovou smrtí chtěla zamřít..
napsal/a: lenuss 20:26 | povídky Link komentáře (0)
