ahojky..!..vítejte na mím blogu/weblogu...v kterým ještě vůbec nic není...časem se to ale změní..sme pište nápady co by se sme mohlo dát..atd..!..
O slepé dívce 29.Listopad 2008
nenávidělo sebe a celý svět za to, že nemůže nic vidět. Měla vrozenou vadu očí a nikdy nic a nikoho neviděla. Každého nesnášela, až na svého chlapce. On byl stále s ní, ve všem jí ochotně pomáhal. Jednou mu řekla, že kdyby někdy mohla vidět, hned by se za něho vdala. Stalo se jednoho dne, že se konečně, po dlouhé době našel dárce, který jí mohl dát nemocnou část očí. A tak se těšila, že konečně uvidí svět a taky svého přítele. Chlapec se jí hned po operaci přišel zeptat, jestli si ho vezme. Dívka se usmála, ale když otevřela své "nové" oči a uviděla ho, byla v šoku. I on byl slepý. Začala přemýšlet o svém životě a nakonec slepého chlapce odmítla. Ten smutně odešel, z očí mu tekly slzy. Po pár dnech jí přišel dopis. Byl od něho. Chlapec jí děkoval za všechny krásné chvíle, které spolu prožili. Na konci dopisu stálo "A dej prosím pozor na moje oči"..... napsal/a: lenuss 20:24 | povídky Link komentáře (0)
Jdu kolem hřbitova. Hřbitovy mě vždycky děsily, už od doby mých prvních krůčků.
Podívám se na kamennou zeď a spatřím bílou obálku. Bojím se přiblížit, ale nakonec se nadechnu a seberu v sobě ten zbytek odvážnosti. Třesoucí rukou pomalu otevírám obálku. Je v ní dopis( je celý mokrý, nejspíš od slz), ve kterém stojí:
"Zdravím tě, neznámý nálezce.
V době, kdy tohle čteš, už nejsem nejspíš mezi živými. Snažila jsem se žít, ale nešlo to.
Moje tělo najdete v místním kostele…"
Neváhám a rozběhnu se ke kostelu. Rozrazím bránu a spatřím dívku - má na sobě černé šaty, má dlouhé černé vlasy a sedí úplně vepředu na jedné z modlitebních lavic zády ke mně.
Mám chuť se k ní rozběhnout, ale v té chvíli mě něco napadne - Proč zachraňujeme sebevrahy? Budou nám vůbec vděční za to, že je zachráníme? Oni si přejí zemřít, tak proč jim v tom bránit? Je to jejich přání a lidé přeci mohou mít přání.
Otočím se a odcházím zpět. Cestou zpátky mi tečou slzy. Co měla ta dívka za problém? Co se jí stalo tak hrozného? Ten den jsem nemohla usnou. Zdály se mi hrozné sny. Probudila jsem se a na stole našla noviny. Otevřela jsem je rovnou na černé kronice. Čtu a čtu, ale žádný případ smrti mladé dívky zde nenajdu.Vezmu našeho psa, jediné stvoření, které mě umí učinit šťastnou a běžím s ní ven. Pes mě táhne pořád ke hřbitovu, ale já do těch míst nechci a snažím se ho táhnou zpět. Můj pes ale nakonec vyhraje (nedokážu táhnou sedmdesátikilového psa tam kam nechce), a tak se blížíme k hřbitovu.
Letmo pohlédnu na zdi kostela a srdce se mi překvapením málem zastaví. Na zdi spatřím dopis. Jdu k němu,otevřu ho a čtu:
"Rozbité sklo. Pořád slyším ty rány, kdy nádobí padalo na zem. Křik. Řev.
Moje máma brečí, táta na ni křičí, že je děvka. Asi před měsícem se vyspala s nějakým cizím chlapem - a táta na to přišel. Rozbité sklo. Křik. Řev.
Brali se z velké lásky. Každý si myslel, že ti dva se nikdy nerozejdou. Rozbité sklo. Křik. Řev.
Pamatuji si na moje narozeniny. Máma z tátou mě objímají. Smějeme se a jsme šťastní. Rozbité sklo. Křik. Řev.
Myslela jsem si, že už to nevydržím, a tak jsem se chtěla zabít. Třeba by se pak přestali chovat jako bych tu vůbec nebyla. Už jsem byla odhodlaná to udělat - ale pak jsi přišla ty. Nevím kdo jsi, jak vypadáš, ale vím jenom, že jsi mi zachránila život. Ta rána, když jsi rozrazila dveře - něco se ve mně stalo. Uvědomila jsem si, že chci žít. Přijdu domů a nic neslyším.
Žádné rozbitá sklo, křik, řev. Vstoupím do kuchyně a je tam moje máma a táta. Objímají se…
Dali se znovu dohromady, táta ji odpustil… Jsem tak ráda, že jsem se nezabila a můžu sdílet jejich radost. A za to vděčím jenom tobě…
Děkuji ti moc,nikdy na tebe nezapomenu!"
Když už nemáš žádnu naději, vymysli si ji napsal/a: lenuss 20:14 | citáty Link komentáře (0)
Nikdy nevysvětlujte. Přátelé to nepotřebují a nepřátelé vám stejně neuvěří. napsal/a: lenuss 20:08 | citáty Link komentáře (0)
Byl jednou jeden ..... chlapec, který se narodil s nemocí. Byla to nevyléčitelná nemoc. V 17 letech..... mohl každou chvíli umřít. Žil stále jen stáhnutý v domě, pod dohledem své matky. Jednou už toho ale měl dost, a tak se rozhodl, jednou jedinkrát si vyjít. Poprosil svou matku o dovolení a ona mu to umožnila. Když se procházel svou čtvrtí, viděl množství obchodů.
Když šel okolo obchodu s hudebninami, uviděl nádherné děvče, asi v jeho letech. Byla to láska na první pohled. Otevřel dveře a vstoupil dovnitř. Nedíval se po ničem jiném, jen po ní. Stále více se blížil k přepážce, kde stála. Podívala se na něj a s úsměvem se zeptala: "Můzu vám nějak pomoci?" Během toho si myslel, že je to ten nejpěknější úsměv, který ve svém životě viděl. Pocítil potřebu ji políbit právě v tomto momentu. Koktavě jí odvětil:
"Ano, eeehhh, uuuhhh... rád bych koupil jedno CD." Bez přemýšlení vzal první CD, které uviděl a zaplatil. "Chceš ho zabalit?" zeptalo se děvče zase s úsměvem. Odpověděl že ano, a kýval souhlasne hlavou; ona šla dozadu a pak přišla se zabaleným balíčkem, který mu předala. On si jej vzal a opustil obchůdek. Odešel domů a od toho dne navštěvoval tento obchod každičký den, aby koupil nějaké CD. To děvče stále balilo jednotlivé CD a on si je pak vzal domů, položil je nerozbalené do šuplíku. Příliš se styděl, než aby pozval to děvče, aby si s ním vyšla. Ačkoliv už to zkoušel, nešlo mu to.
Jeho matka se pokusila ho v tom povzbudit, aby se další den odvážil, a on se chytl za srdce a, ... a vyšel odvážne k obchodu. Koupil si CD a jako vždy ho dostal zabalené. Vzal CD a když se ona nedívala, rychle ji nechal na pultu lístek se svým telefonním číslem a vyběhl z obchodu ven.
"......Crrrrrr !!!"
Matka zvedla sluchátko: "Ano?", byla to ona, ptala se na jejího syna; matka naprosto zničena začala plakat a řekla: "Ty to nevíš? ... Včera zemřel."
Bylo příliš dlouho ticho, až na pláč matky, který se v sluchátku ozýval. Pozdeji vstoupila matka do pokoje svého syna, aby si jej připoměla.
Rozhodla se začít s tříděním jeho věcí. Otevřela šuplík a k jejímu překvapení se tam tyčily hory CD, které nebyly ani rozbalené. Byla zvědavá, bylo tam tolik k vidění a ona se nemohla udržet.
Vzala jedno, sedla si na postel a začala rozbalovat CD a nasla u něj přilozený i kus papíru. Matka ho vzala do ruky a začala číst. Stálo na něm: "Ahoj! Jsi fakt milý, chtěl by sis se mnou někdy vyjít? Mám tě ráda.... Sofia."
S hlasitou emoci otevřela matka ješte jedno CD, a i z něj vypadl list papíru, ze všech balíčků ....... na všech bylo napsáno to samé...
***
Ponaučení: Život je už takový, proto nikdy nečekej na zířek, když máš někomu říci, že ho máš rád! Zítra na to můze být už příliš pozdě.
Po trávě se nechodí,po trávě se směje!.....
napsal/a: lenuss 19:28 | motta Link komentáře (1)
Doufat je málo,hledat je víc.....
napsal/a: lenuss 19:25 | motta Link komentáře (0)Neper se,život ti dá přes hubu sám....
napsal/a: lenuss 19:25 | motta Link komentáře (0)Kdo "chce",může víc,než ten,kdo "může".....
napsal/a: lenuss 19:24 | motta Link komentáře (0)
