Slzičky stékají po tváři,
padají do dívčího klína.
Ona ví, že její hvězda již nezáří,
a také ví, že to je její vina.
Ač stále mezi živými
její duše je mrtvá,
na vlastní hrob nosí květiny,
zažíhá hřbitovní světla.
Jak snadné je ztratit vše,
co mělo smysl v žití.
Pro ty, kdo milují nadevše,
je proto lepší mnohé nevěděti.