Tak nemáme právo si jej brát.
Však nikdy se nás neptali,
Zda živou bytostí chceme se stát.
Žijeme život, jenž nám byl předurčen.
Jaký však smysl to má?
Můžeme doufat jen, že jednou přijde den,
Kdy stane se, co stát se má.
Ale jak poznáme, že děje se to správné,
To co opravdu mělo se stát
Těžko to poznáme, my právo nemáme,
Nemáme právo se ptát.
Ovšemže kladem si otázky,
Otázky ohledně bytí.
Můžu však říct s trochou nadsázky,
Je to jak ptát se proč Slunce svítí.
Osud nám míchá kartami,
Kartami našeho bytí.
Někdy nás trestá ranami,
Co stát se má, je lépe nevěděti.
Stejně nemáme právo se ptát,
Tak proč nad tím přemýšlet
Doufejme, že děje se, co se dít má
A dál se točí náš svět.