Cítím obrovskou a nesmírnou bolest v duši...nedaří se mi najít klid a v někde v oblasti břicha mi obrovskou tíží drtí vnitřnosti strach-strach z toho, co bude, když neexistuje spravednost a i naději se daří pomalu ale jistě chcípat (jestli z nás má ta mrcha umřít poslední, tak nám už moc času nezbývá) a strach z toho, že můj strach je příliš veliký na to, aby moje společnost byla snesitelná pro mého Nejdražšího z nejdražších...stále dělám chyby...chyby, které pramení právě z té staré ledové hrůzy...Lásko, měj se mnou prosím trpělivost a dej mi čas zapomenout mantru, kterou jako by se mi vysmíval život-marnost nad marnost a všechno je marnost...Vanitas vanitatum et omnia vanitas