Alžírsko, arabsky Al-Džumhúríja al-Džazáۥiríja ad-Dímúkratíja aš-Šaۥbíja, je severoafrický stát, ležící na pobřeží Středozemního moře. Jeho obyvatelstvo tvoří Arabové (asi 83%), arabizaci podléhající Berbeři (17%) a asi 50 000 Evropanů. Nezaměstnanost dosahuje značné výše, takže velká část práceschopného obyvatelstva odchází do zemí EU za lepším živobytím.

Severní část státu prostupuje horská soustava Atlasu. Pobřežní Malý Atlas (Tell Atlas) je oddělen náhorní plošinou slaných jezer od Velkého Atlasu. Většinu území dále k jihu zaujímá poušť Sahara, v níž se zvedají skalnaté horské masívy Ahaggar a Tassili-NۥAjjer. Jen v Malém Atlasu jsou stálé řeky tekoucí do Středozemního moře, jinak jen suchá údolí s občasnými toky. Na severu je podnebí subtropické středomořské se suchým létem, na jihu subtropické až tropické, suché kontinentální s nedostatkem srážek. V pobřežních oblastech na severu se vyskytuje rostlinstvo středomořského typu, na jihu v pouštích najdeme významnější kulturní porosty jen v oázách.

Alžírsko je průmyslově zemědělský stát s významnými nerostnými zdroji-světový význam má těžba zemního plynu, ropy, rtuti, rud železa  a fosfátů. Stát není potravinově soběstačný, přibližně 82% území pokrývá poušť a velkou část obdělávané půdy zabírají pastviny. Pěstují se hlavně obiloviny, brambory a zelenina, olivy, datle a citrusy. Dobytek, hlavně ovce a kozy, je chován tradičním pasteveckým způsobem.

HISTORIE

Ve starověku bylo Alžírsko osídleno Berbery, kteří vytvořili Numidské království, od roku 40 př.n.l. se stává součástí římské říše. Od 8. do poloviny 16. stol.n.l. zde postupně vládly dynastie Rustumovců, Fátimovců, Almorávidů, Almohádů a Abdalwadovců. Počátkem 16. stol. pobřeží dobyli Španělé. Korzárští bratři Barbarossové za pomoci osmanských Turků alžírsko osvobodili. To se stalo součástí osmanské říše, ale zůstalo zcela autonomní pod vládou korzárů. V r. 1830 francie zahájila intervenci, proti níž se postavil Abd al-Kádir. Po jeho porážce Francie upevnila svou správu a podporovala systematickou kolonizaci. Proti francouzské nadvládě se po 1.světové válce postavilo alžírské národní hnutí. V r.1962 se po dosažení nezávislosti stala vládnoucí politickou stranou fronta národního osvobození. V letech 1962-1965 byl u moci prezident Ben Bella, 1965-1978 po vojenském převratu Huari Bemedien, 1978-1992 prezident Bendžedíd Šadlí. V r. 1992 aktivizace islámských extremistů vedla k anulování volebních výsledků a nastolení vojenské vlády. 30.1. 1994 poradní sbor vojenského velení a vlády jmenoval Lamína Ziruála prozatímním prezidentem s diktátorskými pravomocemi. V r. 1995 zástupci opozičních skupin v Římě vytvořili program politického řešení krize a v listopadu se konaly parlamentní volby, v nichž zvítězil L. Ziruál.

ALŽÍR

Alžír je významným přístavem u Středozemního moře. Představuje největší hospodářské, obchodní a kulturní středisko státu. Převažuje strojírenský, petrochemický, potravinářský a chemický průmysl. Město bylo založeno v 10. stol., v 16.-17. stol. se stalo centrem středomořského korzárství. V r. 1830 jej obsadili Francouzi a r. 1879 byla založena univerzita. V letech 1943-1944 se Alžír stal sídlem prozatímní francouzské vlády a od r.1962 je hlavním městem Alžírska.

ALŽÍRSKÁ HUDBA

Hudba je většinou vokální, nezná vícehlas. Melodie je opředena ozdobnými tóny a zvětšenými intervaly. Tónový systém spočívá v rozdělení oktávy na 24 čtvrttónů, ale vyskytují se i menší intervaly, v praxi se využívají sedmitónové stupnice. Častá je polyrytmie, velký význam má improvizace. K nejužívanějším nástrojům patří loutny, drnkací nástroj kánún, smyčcové nástroje, různé druhy fléten a bicí nástroje.

ALŽÍRSKÁ KINEMATOGRAFIE

Kinematografie vzniká pod francouzským vlivem.V r.1962 byl filmový průmysl znárodněn. Na filmových festivalech získaly mezinárodní ocenění filmy Vítr v Aurès, Kronika žhavých let a Bitva o Alžír.

ALŽÍRSKÁ LITERATURA

Literatura vychází ze společné literatury arabské. V 19. stol. převládla francouzsky psaná literatura, čímž se zbrzdilo i literární obrození, které nastalo počátkem 20. stol. pod vlivem egyptské literatury. Poezie se rozvíjela ve spojením s náboženským a nacionálním hnutím. V letech 1932-1945 převládala témata osvobození a nezávislosti, od r. 1954 literatura revoluční. Próza se rozvíjela od romantismu k realismu. V současné době se rozvíjí jak francouzsky psaná literatura tak i ta arabská.