Vysoce nevšední blog o anarchomagickém putování paní Luny Černé vesmírně nesmírným životem
07.Duben 2008,21:01

Vznik krestanství v Irsku a Skotsku

Křesťanské vlivy dorazily do Irska z Alexandrie, kam cestovaly atlantskou cestou podél pobřeží severní Afriky, Španělska a Francie. Jejich šiřiteli byli obchodníci a putující učenci. Keltům tak bylo nabídnuto křesťanství, které se v mnoha směrech lišilo od věrouky, která do Británie pronikla prostřednictvím konvertitů v římských okupačních legiích. Proto měli křesťané v Irsku, Skotsku a Walesu více společného s egyptskou koptskou církví než s hierarchií, která se vyvinula v Římě.

Koncem prvního stol. n.l. a v následujících dekádách druhého století byla Alexandrie centrem vzdělání a náboženských debat. Právě zde se po zničení Chrámu a římské okupaci Jeruzaléma usadili přední židovští učenci. Zde také církevní otcové formulovali křesťanskou doktrínu, přičemž po dlouhou dobu udržovali kontakt s židovskými vůdci. Z řečtiny se stala řeč učených debat, které se v Alexandrii odehrávaly. Avšak ještě dříve, než se v náboženských otázkách prosadila autorita Konstantinopole a Říma, hovořili zakladatelé egyptského a etiopského křesťanství jazykem faraonů, který Arabové nazývali koptštinou. Koptština se stala jazykem egyptské a etiopské liturgie. Tak jako jako je svatý Petr pokládán za zakladatele katolické církve, tak se Koptové odvolávají na apoštola Marka, který údajně obrátil na víru egyptského ševce, poté co mu vyléčil poraněnou ruku. Podle Markova evangelia (které měl navíc údajně sepsat v Alexandrii) mají být biblické texty chápány na více úrovních počínaje koncentrací na jejich doslovné a etické významy, přes alegorická zjevení až po přímé nazírání božského záměru-tyto prvky jsou základem koptské i raně křesťanské keltské věrouky.

Ve čtvrtém stol. egyptskou křesťanskou církev rozdělil vliv Ariánů, kteří kladli důraz na Ježíšovu lidskou podstatu.Egyptští křesťané s ariánskými názory bojovali neboť zdůrazňovali Ježíšovu božskou stránku na úkor jeho lidství. S tímto názorem, tzv. monofytismem, sice skoncoval Chalcedonský koncil (r.451), ale přesto výrazně ovlivnil koptskou a následně i keltskou církev. Mnozí zvlášť oddaní zastánci monofytismu totiž raději, než aby se pořídili rozhodnutí koncilu, opustili Egypt a cestovali na západ a sever, takže mnozí z nich dorazili do Irska. Určitě však nebyli prvními křesťany, kteří se vydali z Egypta mezi Kelty a přinesli s sebou tradici pouštního poustevnictví-tento původně egyptský typ náboženské zkušenosti následovala později řada kletských svatých. Tradice pokory a odříkání, která výrazně ovlivnila keltské křesťanství, začíná po r. 313, kdy bylo křesťanství vyhlášeno oficiálním římským náboženstvím. To však zřejmě nevyhovovalo koptským mnichům a mniškám, kteří chtěli svou oddanost bohu vystavit zkoušce prostřednictvím života v extrémní prostotě a skromnosti daleo od světa, kterému věnovali své modlitby. Podobně jako Židé se i koptští poustevníci modlili vestoje s lokty přiloženými k tělu a dlaněmi obrácenými vzhůru. V tomto postoji odříkávali i keltští svatí svou každodenní pasáž ze žaltáře a pomocí biblických slov zklidňovali a koncentrovali svou mysl a zbavovali ji světských myšlenek. Není možné se však domnívat, že jejich věrouka oddělovala modlitbu a fyzickou práci. Poustevníky v egyptské poušti proslavil zvyk oddávat se namáhavé a zdánlivě nesmyslné dřině ve chvíli, kdy se jim nevyskytla žádná potřebnější činnost. Při takových příležitostech jim složité úkony pomáhaly zklidnit mysl a zaplašit světské myšlenky. V keltském křesťanství se pak uplatnil jejich zvyk spojovat veškerou činnost s božským záměrem. V keltských modlitbách neustále slyšíme ozvěnu koptské představy o neutuchající modlitbě-veškeré činnosti, které dělám, jsou oslavou boha. Tato zásada je i hlavním prvkem Terapeutské sekty, jejíž členové po pádu Jeruzaléma zamířili na západ. Jejich důraz na neustálou soustředěnou modlitbu může připomínat buddhismus, jehož kořenem je neustálé soustředění mysli. Právě tento řístup ovlivnil keltské světce, jejichž způsob života a částečně i doktrína velmi připomíná návody, které formuloval Buddha. Není pravděpodobné, že by existovalo přímé spojení mezi buddhismem a vírou keltských svatých, ale v Alexandrii prvního století působili buddhističtí věřící, jejichž názory jistě nebyla Koptům neznámé.

 

sv. Illtyd

-nejvzdělanější z keltských učitelů

-konec 5. stol.

-původně žil v Marseille, byl vojákem. Po vstupu do kláštera měl sen, ve kterém mu anděl sdělil, aby se vypravil do Walesu. V Llandafu zřídil klášter

-jeho žáky byli sv. David, sv. Samson, sv. Gildas a pavel Surelián

-údajně uměl za pomoci své hole způsobit, aby se rozestoupila mořská hladina

-byl bratrance m krále Artuše a údajně i jedním z jeho rytířů

-spolu s legendárním králem Cadocem má být strážcem Svatého grálu

 

sv. Brigid

-její svátek připadá na první den období Imbolk (nástup světla po temných zimních dnech)

-spojení pohanského kultu bohyně matky a Panny Marie

-abatyše opatství Kildare ve středoirské rovině (koedukovaný klášter)

-její pomoci se dovolávají hebridské ženy při porodu

-dcera pohanského prince narozená v mimomanželském svazku a vychovaná druidy

-ochranitelka stád, patronka léčitelů, kovářů a básníků

 

sv. Patrik

-nejpopulárnější keltský světec, fiktivní postava, stvořená jáhnem Calpornem

 

sv. Hilda

-narozena r. 614, spřízněna se saskými královskými rody východní Anglie

-r. 628 přijala křest pod vlivem římského mnicha, ale její život ovlivnilo keltské křesťnaství

-stala se abatyší kláštera v Hartlepoolu, později založila koedukovaný klášter v dnešním Whitby

-spolu se sv. Cuthbertem  se snažila řešit spory mezi keltským a římským křesťanstvím. Nabídla své opatství jako místo jednání obou stran-náskedkem synody ve Whitby bylo, že se změnila struktura křesťanské církve na britských ostrovech

 

 

 

 

 

 
vložil: lune.noire
Permalink ¤


0 Komentáře: