Smrt ceka na kazdeho z nas, nekdo se ji neboji ale pro nekoho je smrt tim nejvetsim strachem. Pro me je smrt vysvobozeni, dlouha dovolena po tezke zivotni praci. Nikdy bych nikomu neprala smrt driv nez nastane jeho cas, ale po tom co mi udelal muj tata, za to jak me ranil a zradil, nad jeho hrobem by mi spadl veliky kamen ze srdce, myslenka, na klid, na to, ze uz nikdy nikomu neublizi, to je nadhera, pritom to nechci aby umrel, ptz i tomu co mi ublizi hodne moc nepreju nic taghle zleho, kezby se aspon odstehoval, pryc z meho zivota, abych uz ho nikdy nevidela. proc me nemohl treba zmlatit nebo neco takoveho, urcite by to bolelo min nez me to ted boli. Uz nemam otce. Pokud bych musela trpet to co dela, tag to ho radeji ani nechci. nenavidim ho.....