Po dlouhé době se mi ozval jeden člověk se kterým už jsem nikdy nechtěla nic mít. Oznámil mi jednu smutnou i když po pravdě pro mě až tag uplně ne smutnou zprávu. Začala jsem ho litovat a přemýšlet o tom, že bych mu odpustila ale co jsem se po té dověděla, to mě akorád utvrdilo v tom, že tento člověk nemá srdce v těle. Tím jak uboze jedná s každým kdo ho měl nebo by mohl mít aspoň trochu rád akorád lidi odhání od sebe. Nezaslouží si mé odpuštění a já doufám, že nikdy nebudu tag blbá abych mu zase naletěla na jeho prolhané řeči. Vím, že už nikdy nebudu mít tátu, kterému bych mohla věřit, jako ostatní holky, ale prosím, ať mě nechá aspoň v klidu žít. Neplete se do mého života a já se nebudu plést do toho jeho. Hlavou mi létá spousta myšlenek, kvůli němu nedokážu pořádně žít. Mám v sobě spoustu strachu.