Vrátí se nám... 06.Únor 2009
15. července 2009 se mi vrátí někdo, kdo mně hrozně moc chybí. Už je to přes rok a půl, co jsem ho neviděla. Vrátí se mi člověk, na kterém mi hrozně moc záleží - jeden z členů naší rodiny(nechci sem psát, kdo a proč tu teď s námi není ). Byl prosinec roku 2007 a přišla hrozná zpráva - dva roky ho neuvidím. Nevěděla jsem, jak dál. Místo těšení na Vánoce se mi neustále honila hlavou jedna věc - vzpomínky na něj a na to, jak asi naše rodina oslaví Vánoce bez něj. Bylo mi smutno a prožila jsem svoje nejsmutnější Vánoce za celý život. Neustále jsem musela přemýšlet, jak to asi všechno zvládá a jak mu asi je - bez rodiny a bez lidí, které miloval...Ale zavinil si to sám...Nevím, co ho k tomu přivedlo...Sama sebe se často ptám, proč to udělal...Neuvědomoval si, o co všechno příjde...Ale čas už nikdo nevrátí. Vždycky si říkám, že všechno jednou skončí a i tomuhle bude jednou konce a on se nám zase vrátí. Budeme zase celá rodina. Budu zase nejšťastnější..Už se blíží jeho návrat. Doufám, že až se vrátí, tak že pochopí, o co všechno přišel. Že přišel o ty dva nejkrásnější roky se svojí dcerou, že přišel o přítelkyni...Taky můžu být ráda, že to jsou jen dva roky, které tu s námi není. Když si pomyslím, že jsem ho už nikdy nemusela vidět, tak se mi hrnou slzy do očí. Nezbylo mi nic jiného než si zvyknout, že tu s námi prostě není. Ale řeknu Vám, na to se nikdy nedá zvyknout. To nejde. Je to hrozně psychicky náročný. Víte, jaké to je, když za mnou přijde moje malá sestřenice a začne plakat, že jí chybí táta. Chcete ji utěšit, ale začnete brečet taky. A ono je to asi nejlepší, vybrečet se a pak zase na chvíli můžete jít dál. A tak je to pořád dokola. Tuto bolest moc nedávám najevo, ale jsou dny, kdy se to prostě nedá vydržet a tak někam zalezu a brečím a brečím...Hrozně moc to bolí...Je Vám smutno. Nejde to sem ani všechno napsat. A to mi trvalo rok a půl, než jsem nazbírala všechny síly a sednout si sem a napsat to tady. Těším mě, že už se blíží konec tady toho všeho, co se děje. Už jsem toho tady napsala dost, i když bych ještě mohla psát dál. Ale nemůžu, protože přes slzy na to ani nevidím. Jediné, co mě utěšuje je to, že vím, že 15.7.2009 se mi vrátí a zase budeme všichni spolu... napsal/a: mazel7 12:32 | Link
Komentáře
mazel7 21.03.2009 22:18:30
Já vím, ale ať je to jak je to, přesto to pořád hrozně bolí...
_brambor_ 01.03.2009 20:50:56
je to smutný když nám takhle někdo koho jsme měli rádi a nedokázali jsme si bez něho představit život na nějakej čas odejde ze života ale Baru ja myslim že to není tak zlí protože se ti vrátí horší by bylo kdyby odešel napořád :-(
