....s láskou věnováno nenáviděné....s nenávistí věnováno milované...

Když smutek mě sžírá, jen Ty víš, jak mě rozesmát. A když strach mě désí, jen Ty víš, jak se přestat bát. Když zoufalstvím pláču, jen Ty víš, jak utřít slzy. A když se Ti omlouvám, jen Ty víš, jak mě to mrzí. Když třeba upadnu, jen Ty víš, jak zhojit šrámy. A když někdo zradí nás, jen Ty víš, že nejsme sami. Kéž bys tak veděla, jak se dá vrátit čas, abych mohla s nadějí -zas- doufat v nás...