Jak se mi vždycky vkradeš do mysli? A proč mi furt říkáš ty tvoje nesmysly? Klameš mi city, mísíš je s prachem, že prý jsem v lásce posedlá strachem. To ty jsi pan DOKONALÝ, já ošklivé káčátko ... Proč to, co jsme slibovali, zmizí zas za krátko? Vždyť ve tvých očích za chvíli upadnu v zapomnění, tak proč si pořád sním o tom, co tu není?