Byť nejsi krví jeho krve či pro oči pastvou, mlsně si Tě prohlíží, až podezřele často. A co na tom? Vždyť je otec, hlava celé rodiny. Může, co chce. Měj ho ráda!! Tenhle cit je povinný!!! Úsměvy mu oplácet vypadá tak nevinně. Jen nenarušit zřejmý fakt, že žiješ v šťastné rodině. Veroniko, všeho s mírou!! Kdy už Tě to trkne?? Vše, co takhle začíná, se jednoho dne zvrtne!! V noci skřípot vlastních dveří Tě probere ze snění. Kdo by hádal, že se táta v noční můru promění?? "Veroniko, buď už zticha!!", ruka kryje rty. Jeho vážně nezajímá, co teď cítíš Ty.. Bolest klamu, praskot v srdci k tomu slzy hořkosti. Takhle nějak vypadá definice nešťěstí. Tak slabá a cítíš křivdu, žes zůstala bez pomoci. Ticho slz se rozprostírá v křiku dnešní hrůzné noci. Bolí Tě to, trápí Tě to, jak jen budeš žíti s tím, když se z toho hříchu stal každodenní evergreen?? Opovaž se, opovaž, zkusit utéct od chtíče. Vždyť etiketa praví nám: "Milujte své rodiče!!"