A je to tady - nový školní rok se středoškolským pořadovým číslem tři. Jenom matně si vzpomínám an to, jaké to bylo v prváku. Přesto bych dala cokoliv za to, kdybych to mohla vrátit a udělat všechno jinak: ...*smazat všechny ty jizvy* Ach ano, moje už takhle dokonalé "tělíčko" je ještě zdokonaleno desítkami jizev od žiletek, nůžek, jehel a vlastně čehokoliv ostrého. Byla to zoufalá doba a ta si také žádá zoufalé činy, ale stačila jenom troška rozumu a nemusela bych vysvětlovat, kde se tahle moje krása vzala, proč jsem to dělala a co se mi vlastně stalo. Sama to ani pořádně nevím, jen si vzpomínám na Pana Černého. No jo, Mc Black... Tolik to tenkrát bolelo, byla to stejná bolest jakou prožívám teď, akorát s jiným viníkem. ...*diety a dietky* Kdybych tenkrát poslechla. Těch diet bylo nesčetně moc ale pomohly by, vím, že ano a dnes by možná všecko bylo jinak. Možná bych nebyla neustále sama, možná bych mohla nosit normální oblečení, možná, že by se mi nehnusil každý pohled do zrcadla, každý odraz ve vitríně...Kdybych jen poslechla... ...*Slečno Dokonalá* Opět se musím vrátit k prvním minutám v prváku, vlastně ještě dál. Bála jsem se všeho nového, a tak jsem o prázdniny hledala někoho, kdo tam půjde se mnou - do nové školy, do nové třídy - a našla. Slečna Dokonalá byla vážně prvních pár měsíců dokonalá, kéž by jí to vydrželo...Vlastně má pravdu, ke konci už to bylo jen o hádkách - hádkách o ničem. Vítej v novém Kosmíru?? Tohle nepiš, všechno ej stejný, akorát my dvě jsme se změnily. Nechala´s mě v tom, už zase, stejně jako Pan Mc. Já Tě potřebovala a tys mě v tom nechala. Bylo to ošklivý, zachovala jsem se ošklivě ale jen proto, že jsem měla pocit neviditělnosti - jako bych nebyl ... v tvých očích. Žárlila jsem? Asi ano. Žárlíme na ty, které milujem a kdyby to bylo i opačně, určitě bys teď neseděĺa na druhé straně stolu a neubíhala by další minuta z toho nekonečného roku, 5 dnů a přibližně 18 hodin, co se mnou nemluvíš. Jsi krutá, možná Dokonalá, ale Krutá! Já Tě potřebovala. Tisíckrát jsem se Ti omluvila za to, jak jsem se tenkrát chovala a tys přesto nepovolila. "..do temnoty svázaná,krutá, přesto bezbranná!!" Pochopila jsem až teď: ...*Pinďa a Pinďa??Ne!!!* Celý dva měsíce zbytečný... Bavila jsem se, to ano. Bylo jen pár dní, kdy jsem se nudila,ale...byla jsem slepá. Jsou to už tři roky, kdy jsi byla "na dně", tři roky, kdy jsem Tě znovu potkala, tři roky, kdy ses chtěla "zničit" a já Ti pomohla. Snažila jsem se přetrhnout, jen aby se ti nic nestalo a nestalo - skoro. Ale žila jsi a žiješ. Netvrdím, že díky mě,to vůbec ne, ale možná na tom mam nějaký podíl - malý. Věřila jsi mi, nemohla jsi beze mě být ani chvíli a mě to už začínalo vadit. Promiň, že jsem zklamala tvojí důvěru, ale já tenkrát nemohla být svazáná, potřebovala jsem lítat a ty jsi mě tahala dolů. Zvláštní, jak se mění přednosti s věkem. Tentokrát jsem to byla já, kdo potřeboval někoho, o koho by se opřel. Jak mě mohlo vůbec napadnout, že bys to mohla být právě ty? Nikdy to tak nefungovalo...Dávno jsi už měla někohojiného, jiný sloup, o který ses měla opírat. Ten sloup, který už tě nesčetněkrát odkopl. Každý Tě za to odsuzoval, říkal ti, ať to znovu neděláš, že to skončíš stejně, že z tebe bude zase hadr na podlahu ale tys neposlechla. odkopla jsi mě kvůli ní, jednou sis zkusila novou roli - tu an druhém břehu. Ona pro tebe nikdy neudělá to, co já a ty to víš. Víš, že z tebe bude zase jenom hadr na podlahu, víš to stejně jako já, ale ať tě pak ani nenapadne přijít za mnou a chtít po mě odpuštění - neodpustím. Jenom ti musím ještě poděkovat - konečně jsem si zopakoval, jaké to je, cítit se odkopnutá - konečně už vím, proč mi Bára nemůže odpustit... ...*cancer* Kdo ví, jak vlastně skončí? Kdo ví, co se s ním stane? A proč jeden z mých nejmilovanějších lidí umírá an rakovinu? Proč právě dneska dostává první chemoterapii? Proč si ji už teď představuju bez vlasů, slabou a nemohoucí?? Proč se tyhle věci stávají zrovna mě? ...*V3B* Už nikdy nebude stejná jako byla. Moje žena propadla. Proč ses neučila?? Co si tam bez tebe počnu a pak je tu ještě Mike, borec Majký. Důvod, proč už se mnou pořádně nemluví ani Pan O...Bylo to přátelství?? Prý, že mezi holkou a klukem nic takovýho neexistuje, ale svět nemusí být vždycky podle pravidel, není. Kdyby byl, neumírali by Ti, kteří si zaslouží žít a naopak... ...*Pan hokejista*¨ Začalo to celkem nevinně x)Byla mi zima, tak mi pujčil bundu. Znám ho už dlouho, celou věčnost, v číslech to představuje 11 let, ale nikdy mi nebyl blíž, než právě teď. Každodenní SMSky, jeho bunda v mém pokoji, alkoholové dýchánky a to jak mě potom vodí za ruku po našem černém městečku je sice krásný, ale dá se věřit těmhle iluzím? Ne nedá! Já a moje samota jsme si an sebe prostě zvykly. Je se mnou, když je nejhůř, je se mnou, když někoho potřebuji, když se bavím, když jdu do školy, dokonce se spolu i nudíme a myslim, že je to vztah navážno. Neopustžím ji přece jen kvůli chvilkovému pomámení citů...