Je neděle, prší.... po kolika týdnech? Konečně sprchlo. Zase jím.... ach ty má dietko....už jsi dávno měla být aktuální. :-) Malá spinká. Neděle nemusím. Jsou zdlouhavé a nudné. Nekonečné... škoda že není sluníčko, to jsme celý den jen na zahradě. Přemýšlím, co duchaplného napsat dnes do blogu. Přemýšlím poslední dobou strašně málo, už se i onaučuji donekonečna vysvětlovat mužům své pocity a taky jsem přestala doufat :-) Ve finále jsem už i doufala, že jednou doufat přestanu a asi se to povedlo. Těším se na léto, jedu do mé milované Itálie. Potkám tam mou milovanou osůbku :-) Ále....bývávalo, ale ráda ho uvidím. Tady v Čechách nechám někoho, kdo je pro mě momentálně panem č. jedna. Není pro mě pan dokonalý, úžasný, skvělý... jako byl každý před ním. Vyvaruji se těchto komentářů, označení. Je to prostě někdo, s kým se už přes dva měsíce scházím...  Směju.... přejeme si dobré ráno, dobrou noc..... Ale žádná silná slova ode mě neuslyšíte. Snad se posuneme někam dál...časem.... není tohle doufání v něco? Bože já už zase doufám.....

Komentáře

« Domů | Přidej komentář