Tenhle poslední půlrok pro mě byla cesta peklem. JSem hubená, slabá, ale začínám být vyrovnaná. Půl roku jsem nevěděla zda-li je můj přítel vůbec můj přítel když o mně věděl jen on sáma  z jeho strany už nikdo jiná, lítala jsem...bohužel stále ještě lítám po doktorech, protože i v pětadvaceti člověku může něco kromě chřipky být....(a nad tím jsem moc přemýšlela)..... nakonec se můj bratránek jednoho dne ráno jel projet na motorce a já mu teď chodím zapalovat svíčku na hrob. Jsem silná, zase to vím, zase jsem si to připomněla. Nejsem sračka. Sice mi má síla vezme pár kilo, přidá vrásky, ale myslím, že i do budoucna malinko posilní. Já doufám, že příští rok bude lepší, ale nechci se rouhatm může být i hůř. Že tady bude pořád babička, děda, naši....že už malá snad půjde do té školky abych mohla jít do práce a dostala se mezi lidi. Myslím že jsem začla být altruista a extrémně citlivý člověk....což chci trošku zmírnit, neboť jsou lidé a přijde mi, že jich je víc a víc...co jsou zákeřní a sebesřední, egoističtí.....a dříve to třeba byli i kamarádi.

Komentáře

« Domů | Přidej komentář