Pořád se utvrzuji v tom, že život je příliš krátký na to, abych ho strávila v depce a splínu. Jsem strašně šťastná za každý nový den a za to, že mám kolem sebe svou milovanou rodinu a přátelé. V pětadvaceti si teprve začínám uvědomovat, jak je život krásný, ale i krátký. Děkuju za všechny dobré i špatné zážitky, za všechny ty "zlobivý" mužský co prošli mým životem, za ty drby, situace, krize... Je úžasný, jakou mám rodinu, ale ještě musím zapracovat na těch mým emocionálních stavech, protože na ně nechci být zlá.... Strašně moc bych se chtěla vidět s tolika lidma...ale zatím není čas. Děkuju všem, co mě kdy podrželi, děkuju všem, co mě podrazili, protože díky nim, jsem zase o něco chytřejší. Myslím, že už přestávám být naivní a pesimistická. Je ze mě realistka a optimistka budu a budu a budu :-) Jdu si dát vánoční cukroví, popovídat si s rodiči.... malá spinká jako dudek.... jsem prostě šťastná.

Komentáře

« Domů | Přidej komentář

dominika 15.06.2011 14:53:26

čau jak se maš hm mojo