morcatko08

Závratnou rychlostí mi stoupají vlasy na hlavě(ještě mnohem víc,než je mám postavené),když někdo o mě někomu něco řekne a přitom neví,jestli je to pravda.A ten druhý tomu uvěří,aniž by se mě na to zeptal.Copak není dobré si to poslechnout z obou stran?Potom ať soudí.To si pak o mě může myslet co chce a právem.Já budu vědět,jak to bylo a že jsem se to snažila patřičně vysvětlit.Jak to pochopí ostatní je na nich.

Ale uvědomte si,co všechno můžete způsobit tím,že něco začnete vyprávět,aniž by jste se přesvědčili o tom,zda je to pravda.Pokazit přátelství mezi vámi a tím o kom jste to řekli a také mezi dalšimi lidmi,kteří toho druhého znají.

Já jen doufám,že moji přátelé,kteří se ke mě jen tak,bez udání důvodu,neobrátili zády,se mě vždy upřímně zepptají a řeknou pravdu o tom co si myslí.Nebudou se za nic schovávat.To oceňuju,ať už to bolí nebo ne,ale na těchto vlastnostech u přátel já stavim vztah...