Naše dlouhá cesta startuje na "krásném" pražském hlaváku, kde nasedáme na krakovský noční rychlík, jehož zadní část pokračuje po přepojení na jiný vlak z Bohumína do Varšavy. Zabíráme tedy svoje lůžkové kupé v přeposledním vagónu a frčíme! Plánovaný příjezd do polské metropole je po sedmé ranní, nicméně po včerejší nehodě vlaku na Novojičínsku je trasa vedena odklonem a počítáme s minimálně hodinovým zpožděním, což nám nijak nevadí. Kvalita vlaků se směrem na východ bude asi dost zhoršovat, a tak si užíváme relativního pohodlí, jako bonus jsme dostali i croissant s minerálkou.
S nijak kvalitním spánkem ve vlaku už jsme předem nepočítali, ale dá se to nakonec i přežít. Jako bonus dostáváme okružní jízdu přes Krakov, neboť naše zpoždění bylo asi tak velké, že nás v Bohumíně připojili na trochu jiný vlak, než bylo původně v plánu. Před jedenáctou dopolední už netrpělivě vyhlížíme z okna polskou metropoli a konečně jsou v dáli vidět mrakodrapy. Po 14 hodinách jízdy tedy konečně vystupujeme na zajímavém podzemním nádraží Warszawa Centralna a motáme se v místní síti podchodů. Jako první narážíme na McDonalda, víc než jídlo však potřebujeme uschovat bagáž a to se po pár minutách daří v úschovně za 7 zlotých za jedno zavazadlo. Hned poté se už vrháme do spárů velkoměsta a sotva opouštíme velkou nádražní halu, necháváme se strhnout výškou okolních mrakodrapů, z nichž je nápadný hlavně Palac kultury i Nauki, vybudovaný ve stylu Stalinova sociálního realismu. Foťáky samozřejmě cvakají ostošest a pomalu se přesouváme kolem jakési obdoby Hyde Parku (kde jsem si pochopitelně neodpustil pózování za řečnickým pultem) směrem ke starému městu. Míjíme nespočet soch, divadel, kostelů a ministerstev a hned na první pohled je patrná architektonická jednota, spoustu budov tu totiž připomíná antiku, celkově je to na pohled moc pěkné. Po pravé straně od pěší zóny nacházíme rozhlehlý komplex Varšavské univerzity, no mají to tam studenti parádní, kampus se vším všudy. O kousek dál stojí majestátní budova střežená vojákem, na střeše vlaje polská vlajka a my začali tipovat, co to asi tak je, nakonec z toho vylezl prezidentský palác :-) Kolem kostela sv.Anny se dostáváme na Zámkové náměstí, kde to docela dost žije, všude jsou koně s povozem, motorové vláčky, pouliční prodejci nebo houslisti a dominantou tohoto místa je oranžový Zamek Krolewski. Zdarma se dá prohlídnout aspoň nádvoří, tak fotíme a mizíme dál. Spoustu lidí si nosí pořádné porce zmrzliny a v tom vedru by se celkem i hodila, tak začínáme pátrat, kde by se nějaká kvalitní dala ulovit, což se daří během chvilky. Dáváme si velkou míchanou (vanilka-čokoláda), které tu říkají Swiderki, a za 5.50 zlotých dostáváme monstrózní vysoký sloup luxusní zmrzky :-) Než jsme stačili sníst půlku, dorazili jsme na Rynek Starego Miasta, neboli prostě Staromák :-) Není velký, ale okolo kašny se dokola rozprostírají staře a přesto hezky vypadající baráčky, celé náměstí působí příjemnou atmosférou. Na jedné z laviček nacházíme místo a po chvilce se podařilo nalovit net, takže o zábavu na další půlhodinu je postaráno ;-) Dál pokračujeme po nákupu pohledů na Rynek Novego Miasta, který je vcelku miniaturní a nic ve stylu Václaváku se rozhodně nekoná. Kromě chrámu sv. Kazimíra nevidíme nic moc zajímavého a jdeme se radši podívat k řece Wisle. Po Gdaňském nábřeží se loudáme směrem k několikaúrovňovému mostu, kde fotíme tramvaje a pokračujeme pěšmo na Gdaňské nádraží. Čekali jsme poněkud něco většího, ospalá hala a pár kolejí za nádražní budovou budí spíš dojem vesnické zastávky. Vlakem se však vozit nejdeme, od toho je tu metro :-) Kupujeme jednorázové jízdenky a ve stanici Dvorzec Gdanski zaplouváme do nehluboké stanice. A heleme, přijíždí staré ruské metro, jaké můžeme ještě stále vidět i v Praze na béčku :-) Jednorázový lístek platí po dobu 40 minut, pokud člověk nevyleze ven, takže frčíme až na konečnou Slodowiec. Nicméně přichází menší zrada, tahle stanice je dvouostrovní, takže abychom se dostali k metru na opačnou stranu, musímě chtě nechtě vylézt ven, čímž jsme bez jízdenek :-D Turnikety se nám přeskakovat načerno nechce, a tak hledáme na tomto předměstí cokoliv by bylo otevřené a kde by mohli mít lístky. Naštěstí nás zachraňuje malé zelinářství, kde kupujeme další lístky za 2.80 a s úlevou jedeme metrem zpět k centru, na stanici Pole Mokotowskie. Zde máme spadeno na nedaleké parky - Park Lazienkowski a Park Ujazdowski. Oba dva rozhodně stojí za návštěvu, je tam pohodička, klídek a v tom vedru hlavně stín. V okolí se dá nakoupit spoustu serepetiček od stánkařů nebo si jen užívat procházky. My se po dalších pár minutách chůze dostáváme k poslednímu kýženému bodu - polskému Sejmu a senátu. Budova je trochu schovaná za stromy, ale najít se dá bez potíží, tak opět fotíme a pokračujeme dál, přes kruhový objezd Ronde de Gaulle'a s palmou do samotného centra. Hlásí se hlad, proto s nadšením lezeme do mekáče a baštíme hamburgerovou večeři :-) Pohled na hodinky už pak říká, že bychom se měli zlehka s Varšavou rozloučit a dostavit se na hlavní nádraží pro batohy. Ty dostáváme bez problémů, já kupuju ještě malou drobnost pro Káťu a na druhém nástupišti vyčkáváme rychlík na Minsk. Přijíždí dlouhá souprava, která nás na první pohled trochu děsí, běloruské vagóny jsou úplně něco jiného, než na co jsme zvyklí :-D Uvnitř sice koberečky, záclonky a kytky, ale lůžková kupéčka po čtyřech už jsou tak o dvě třídy níž než tomu bylo včera :-) Jako spolucestující máme mladého nemluvného Bělorusa a veselého Poláka, prý je z filmové školy či co a jedou do Minska něco točit. Kromě únavy ale panuje stále pohoda a těšíme se, co nám přinese Bělorusko :-)
