Den 4 - Moskva: Lenin a nedostupná muzea
Spánek byl opravdu zase jednou delší a kvalitnější, o to horší je však vstávání. Po deváté ráno mám poměrně velké problémy se probrat a stojí to dost přemlouvání. Nakonec se hrabu přeci jen k hostelové snídani, čítající docela dobrý jogurt, pečivo s džemem a čaj, poté hned razíme opět na Rudé náměstí. Tentokrát je cílem atrakce z nejznámějších - mauzoleum Lenina. Chvíli se motáme kolem dokola, než přicházíme na systém front, z náměstí je potřeba úplně vyjít a zařadit se do uličky lidí, čekajících za zábranami. Policajti to postupně pouští dál k detektorům kovu, před nimiž je ještě úschovna batohů a audiovizuálních přístrojů. Za 80 rublů tedy uschováváme batožinu, procházíme kovovou kontrolou a pak už je vstup volný. Samotná prohlídka trvá snad minutu, protože vojáci dbají na to, aby se návštěvníci nezastavovali a neočumovali moc dlouho. Lenin tam opravdu je, ale kdo ví, jestli to už třeba není jenom nějaká vosková figurína :-) Procházíme náměstí kolem chrámu Vasila Blaženého a podél kremelské zdi se dostáváme k metru. Na stanici Novoslobodskaja by měl údajně čekat česky mluvící rusjý student, se kterým jsem si ohledně Moskvy dříve psal na netu. Nějak to ale nevypadá, že by se k nám někdo hlásil, tak mizíme dál. Rádi bychom se podívali do muzea metra, podle průvodce se nachází přímo na stanici Sportivnaja, tak tam dojíždíme a začíná hledání. Ani v jednom vestibulu a jejich okolí ale nenacházíme nic, místní lidi o tom nikdy neslyšeli a pokladní v metru nás posílá do druhého vestibulu, kde ani po velmi podrobném hledání prostě nic není :-D Obhlížíme tedy aspoň blízký sportovní komplex Lužniki a nakupujeme zásoby pití v malém supermarketu. Když už jsme nepochodili tady, musí se zadařit muzeum kosmonautiky u stanice VDNCH. Jenže smůla. Vysokou budovu s raketou na špici zrovna opravují a z prohlídky bude prdlajz i tentokrát. Náhradní plán se nabízí sám - opodál projíždí zajímavá nadzemka, kterou se jdeme svézt. Bohužel na tuto dráhu značenou M1 neplatí jízdenky z metra, integrovaná doprava tu asi moc nefunguje. Je tedy nutno zakoupit speciální jízdenky za 19 rublů a vezeme se k televizní věži Ostankino. Toho času nejvyšší věž na světě je bohužel od výbuchu v roce 2000 stále veřejnosti nepřístupná, a tak ji obhlížíme jen zvenčí. Opodál je rybníček, u kterého je celkem příjemné posezení a já se zbavuju chleba házením drobků kachnám, potápkám, vrabcům, holubům a bůhvíještě čemu. Nadzemka nás pak veze zpět ke stanici VDNCH a protože se tu rozprostírá obrovské výstaviště, jdeme to omrknout. Všude jsou k vidění budovy socialistického realismu, jakési atrapy antiky, a už mě to začíná pomalu rozčilovat, jak všechno vypadá stejně :-D Procházíme hlavní budovou, plnou obchodů s videotechnikou a suvenýry, které nejsou tak drahé jako jinde, tak nějaké nakupujeme. K tančící fontáně (něco jako Křižíkova fontána v Praze), se nám za 350 rublů nechce a pomalu se s cvakajícími foťáky ploužíme zpět k metru. Ještě bychom rádi stihli vidět Park Gorkého, naštěstí jde narozdíl od spousty jiných míst v Moskvě nalézt poměrně snadno. Vstupné je 80 rublů a za ty se nám otevírá pohled na park s velkou fontánou a lunaparkem. Jednotlivé atrakce se bohužel musí platit samostatně, teorie, že by to bylo v ceně lístku, se ukázala jako přehnaný optimismus :-) Sledujeme pár adrenalinových atrakcí a rychle usuzujeme, že nemusíme mít všechno :-D Rudnoucí nebe se zapadajícím sluncem nám připomíná, abychom se přemístili na Rudé náměstí. Poprvé na něj vstupujeme ve tmě, stavby jsou krásně nasvícené a pro fotografy jsou to žně. Vyrábíme několik desítek záběrů a pak už s velkou únavou zpět na hostel. Pěkně mě bolí nohy :-)
