Den 7 - Petrohrad: Aurora a Ermitáž
V petrohradském hostelu se narozdíl od vlaku a strašně měkkých moskevských matrací spalo dobře, a tak je spánek prodloužen a do města vyrážíme až po poledni. Venku je zataženo, ale celkem příjemně. Před sebou máme dvě neodmyslitelné "povinnosti" k navštívení, nejprve jedeme modrou linkou metra na stanici Gorkovskaya, odkud je to nějakých 10-15 minut pěšky podél nábřeží k historickému křižníku Aurora. Něco takového moc přehlédnout nejde a vyjíměčně ani nebloudíme :-) Po obhlédnutí Leninovy válečné lodi zvenčí se naloďujeme na palubu, vstup je zdarma. Všude tam podle očekávání prochází spoustu turistů, k našemu překvapení je většina rusky mluvící. Po prohlídce podpalubí s různými obrázky, modely, nákresy a obchůdky se suvenýry vyrábíme fotky na palubě a pomalu zase mizíme pryč. Pěšmo přecházíme zvedací most přes neskutečně širokou Něvu a míříme k Ermitáži. Na internetu jsou k vidění ohlasy, že fronty na vstupenky jsou tu dost monstrózní a ukazuje se to být pravdivé. Dlouhý had lidí lemuje půlku celého velkého nádvoři, ale tak řadíme se na konec a vyčkáváme, co se bude dít. A děje se - začíná trochu pršet, to potěší :-D Fronta ale jakž takž postupuje a po zhruba 70 minutách konečně kupujeme lístek za 350 rublů. Na prohlídku máme sotva půldruhou hodinu, ale i to nám stačí. Nejsme zrovna z těch, kteří každý obraz prohlíží deset minut, prolítáváme z jedné místnosti do druhé a spíš si všímáme známějších malířů jako Picasso, van Gogh a podobně, beztak jsou to většinou strašné patlaniny :-D Zajímavější je samotná budova, ta je hodně povedeně vyzdobená a hezký je i trůnní sál. Akorát se zavíračkou opouštíme Ermitáž a jdeme v chladnějším podvečeru na Něvský prospekt. Zase se totiž hlásí žaludek a je nutno do něj něco naložit. Dneska vynecháváme mekáč a volíme variantu nákupu v supermarketu. Nakonec to ale vychází i dráž, protože tu mají dost přepálené ceny, ale i tak si kupuju housky, sýr a párky. Zmoženi únavou se vracíme už na hostel, kde jsme s omluvou přestěhováni do jiné místnosti. Je to ale k dobru, místo dormu pro 11 lidí jsme teď v osmičce úplně sami v klidu bez rušení cizích. Už se docela vidíme doma v ČR, aktivní dovolená ve velkoměstech je přece jenom dost vyčerpávající, zvlášť v Rusku. A já se nemůžu dočkat Káti...
