Den 8 - Petrohrad: Relaxujeme
Přestože jsme se dlouze a dobře vyspali, projevuje se už celková únava a moc se nám nechce nikde chodit. Venku je dnes navíc hrozné dusno, připomínající to moskevské, podle internetu je tu 94% vlhkost vzduchu. Na hostelu tedy sedíme poměrně dlouho u notebooků a tvoříme si něco k jídlu. Milbimu někdo sežral pár zásob v lednici, a tak na oplátku ve velkém vyžíráme hostelové jogurty :-D Budovu opouštíme až odpoledne a nejprve se vydáváme podívat ke stadiónu zdejšího slavného Zenitu Petrohrad. Vystupujeme na Vasilevském ostrově a od metra se vydáváme kamsi, kde tušíme cíl. Postupně nám ale dochází, že jaksi navigace od googlu selhala a vystoupili jsme blbě :-) Místo toho se dostáváme do prapodivné čtvrti plné pochybných existencí - samý otrhanec, žebrák nebo naopak ulízaný mafián. Procházíme jakýmsi zalesněným hřbitovem a až po jeho opuštění si uvědomujeme, že tam skoro všichni chodí zahalení, ženské šátky na hlavě, a my si tam vesele vykračujeme v tričku a tříčtvrťákách :-D Padáme tedy radši urychleně pryč, zpátky do metra. Mezitím na mapě nacházíme snad už správnou pozici stadiónu a potvrzue nám to i přítomnost modře oděných fanoušků v metru. Hned po výlezu na vedlejší stanici Sportivnaja vidíme cíl. Na průměrně velký stadión proudí skupinky lidí, domácí tým totiž náhodou zrovna bude hrát prvoligové utkání s Jaroslavlí. Vypadá to ale spíš jako by se dostavila reprezentace Gruzie, je tu neskutečný počet policajtů, milice, armády a podobně. Opodál procházíme kolem dlouhé vojenské kolony náklaďáků, na jejichž korbách sedí ozbrojenci v neprůstřelných vestách připravení zasáhnout. Raději padáme do Petrovského parku několik set metrů dál, přece jenom pocit obležení ruskou armádou není nejlepší ;-) V parku jaksi ale nejsou lavičky, tak si sedáme na schůdky u malé říčky a svačíme. Ani se nám už nechce zvedat, ale nakonec se přemáháme a jedeme na náměstí Alexandra Něvského, kde nejprve navštěvujeme mekáč a poté se vydáváme na procházku Něvským prospektem od jeho úplného začátku. Až k zajímavému Aničkovu mostu se sochami však nesledujeme nic moc zvláštního, posíláme aspoň pohledy. Jsem opravdu moc zvědav, kdy dojdou, jestli teda dojdou :-D Míjíme velkou sochu Kateřiny II. a monumentální Kazaňský palác, naproti kterému je Dům knihy. Milbi tam zkouší sehnat nějakou knížku o metru, ale prodavačka zřejmě netuší, co se po ní chce, takže odcházíme bez nákupu. Nakonec se ještě chvíli vozíme modrou linkou metra a padáme zase do hostelu. Moje párky a sýr mi naštěstí nikdo nevyraboval, takže i něco k snědku tu mám :-) Zítra snad proběhne lodní výlet do carského sídla Petrodvorec a večer už odjezd.
