Během svýho života se svým klukem dělám tolik zbytečných chyb u kterých se vůbec nepoznávám.Za ty chybi se opravdu nenávidím.Někdy udělám chybu ale nějak si to nezapamatuju a tu chybu po čase udělám znova.Už nechci udělat žádnou chybu aby mi musel pořád někdo nebo spíš jen muj kluk porad odpoustet.boli me to.Jednou se semnou rozejde a budou za to mkoct jen me chybi ale ja proti tomu nic nezmuzu.tak rada bych zachranila svuj vztah a zilůa tak jako od zacatku, ale hadky ke vztahu patria nikdo nemuze rict ze ne.za vsechno si muzu skoro sama.miasek v tech hadkach taky neni sice nevine, ale vetsinou si za ne muzu sama.

Lasko jen chci aby jsi vedel zhe me to vsechno strasne mrzi a zhe to opravdu nedelam schvalne.Obcas ploste vybuchnu a nedokazu to zastavit.Za vsechno se mocko omlovam opravdu.ale na hadky jsme dva a na reseni vztahu taky.ikdyz ja nekdy nedokazu resit veci narovinu.miluju te lasko

Malý chlapec se zaptal mámy:"Proč pláčeš?"
Protože jsem žena, odpověděla mu.
Nerozumím, řekl.
Jeho máma ho objala a řekla:A nikdy ani neporozumíš.
Potom se chlapec zeptal svého otce:"Proč se mi zdá, že máma pláče bez důvodů?"
Všechny ženy pláčí bez důvodů, bylo všechno, co mohl otec odpověďet.
Malý chlapec vyrostl a stal se mužem, ale stále nerozuměl, proč ženy pláčí.Nakonec
se Bůh ozval a zeptal se tedy přímo jeho:"Bože, proč se ženy rozpláčí taky lehce?"
Bůh odpověděl:"Když sem stvořil ženu, musela být výjmečná.Stvořil jsem její hruď dost silnou na to, aby unesla váhu světa, ale natolik jemnou, aby poskytovala pohodlí.Dal jsem jí vnitřní sílu, aby vydržela porod dítěte a odmítnutí, kterých tolik jednou okusí od svých děti.Dal jsem ji tvrdost, která ji pomůže stále pokračovat, když se všichni ostatní vzdávají a starat se o svoji rodinu navzdory chorobám a únavě bez stěžování si.Dal jsem jí cit milovat svoje děti za všech okolností, dokonce i tehdy, když jí její dítě velmi hluboko ranilo.
Dal jsem jí sílu příjmout svého manžela navzdory jeho chybám a zformoval jsem ji z jeho žebra, aby chránila jeho srdce.Dal jsem jí moudrost, aby věděla, že dobrý manžel nikdy neraní svoji ženu, ale někdy zkouší její sílu a její rozhodnost stát vedle něho bez výhrad.A nakonec jsem ji dal slzu, kterou vyron, která je výlučně její, aby ji použila kdykoliv je zapotřebí.
Vidíš.Krása ženy není v šatech, které nocí, v postavě, kterou má, ani ve způsobu, jakými si češe vlasy.Krása žený musí být vidět v jejich očích, protože ty jsou branou k jejímu srdci, místu, kde sídlí láska.

Po tezkema dlouhem cekani se ukaze, ze zivot neni jen zklamani.Je taky stesti a radost.Neco pro co ma kazdy clovek slabost.Je to laska.Ten krasny pocit.Pocit něžnosti.Laska, ktera nema soucit.Sem tak stastna a nic mi nechybi.

Kdyz vitr listy rozfouka a stromy se zacnou ohybat, chci se s tebou milovat.Kdyz z nebe zacnou padat kapky, chci citit tve polibky.Kdyz neprestava prset a kapky padaji cim dal tim vice, chci citit tve ruce.Kdyz uz ale nebe modrou barvu ma a slunce zacne hrat, chci hladit tvoji tvar.Tohle vsechno jsem mela a zase bych to chtela!
Miluju tě ! ! !

Jsi sluncem mého šedivého života.Uz dlouho jsem te nevidela, moc se mi styska.Myslim na tebe, kudy chodim, i v noci se mi o tobe zda.Prostoupil jsi mnou skrz naskrz.Miluji te, az mam z toho strach.Nedokazu si predstavit, ze bych o tebe prisla.Jsi to, co me drzi nad vodou.

Odcházím se slzou na víčku,
a pomalu zhasínám svíčku,
v hlavě mám jen tebe,
proč daleko to jest do sedmého nebe?
Jen zklamání a nešťastná láska,
na čele přibyla mi další vráska,
ptám se proč to tak musí vše být,
proč nemůžeme spolu šťastně žít?
Nemohu zapomenout krásných chvil,
proč nepřibývá pohádkových víl,
mocných a čarovných, co přejou lásce,
vždyť to se nedá vyhrát v sázce.
Skončily dny, kdy šťastná jsem byla,
vždyť sem se v slzách utopila.
V slazách z nešťastné lásky,
co dělala mi jen vrásky.

Byla to narmální holka z ulice,
náhle se zní stala ta strašná slepice.
Myslela si o sobě, že jí patří celý svět,
poznali jsme to z těch jejích trapných vět.
Chodí si teď po chodníčku tam a zpět,
jak ta šlapka na dálnici E55.

Je mi líto co se stalo, je mi líto mého žalu.Trápím se a slzy kapou, přemýšlím nad tou mou snahou.Snažila sem se to zpravit i ty si mi podal ruku, pěkně sme se objali, ale pak si odskočil na sto kroků.A ja ti už teď nevěřím, potichu doma na podlaze sedím.Přemejšlim co se spolu zažili, laskování líbání hezká slova hlazení.Všechno znova prožívám a je mi tak děsně smutno že ta s kterou flirtuješ nejsem já.Si super kámoš super kluk, ale teď je to už stejně fuk.Nemám sílu snažit se to spravit když ty si to chtěl zkazit.Prej že mi věříš, ale řek si něco jiného.Proč?Proč?ptám se znova a dokola si opakuju ta zlá slova.To ti nikdy nezapomenu, na tohle se nedá odpustit, ty slova přinesli jen neštěstí.

Člověk potřebuje jen minutu na to, aby zjistil že se mu někdo líbí.Hodinu, aby ho správně odhadl.Den, aby ho začal milovat.Ale celý život, aby na něj zapoměl.

Přišel mi Ježíšek nadělit smůlu.Že ji měl dost, dal mi ji fůru.povídám:Ježíšku, co tak štěstí?Listoval v seznamu, ak mi dal pěstí.

Nikdo nedokáže ve mně vyvolat pocit, že žiji, že jsem výjmečná nebo že jsem šťastná, tak jako to umíš Ty.Ať jsme kdekoli, Ty jsi semnou, ikdyž jenom v myšlenkách a v srdci.Jsi úžasná součást mého života a vím, že kdybychom se nebyli potkali, stále bych hledala štěstí.

Vítěz není ten, kdo bojoval a zvítězil, ale ten kdo miloval, zklamán byl a přece odpustil.

Včera večer jsem posílala svého strážného anděla, aby Tě hlídal.Za chvíli se vrátil, usmál se a řekl:Snděl nemůže hlídal anděla.:-)

Chybíš mi víc než chybí princezna svému princi, víc než chybí zpěv ptákům korunám stromů, víc než chybí voda vyschlému říčnímu korytu, víc než chybí meč a zbroj udatnému rytíři, víc než chybí střevíček pohádkové Popelce, víc než chybí bohu lásky jeho šíp.Chybíš mi víc, než kdokoli jiný na tomto světě.

Miluješ pro krásu?Tak nemiluj mne, jsou i hezčí než já.Miluješ pro bohatství?Tak nemiluj mne, jsou i bohatší než já.Miluješ pro lásku?Tak miluj mne, protože nikdo tě nemiluje tak jako já!

Chtěla bych být kapkou na Tvém těle, i když má tak krátký, ale krásný život.Stékala bych po káždém záhybu Tvého těla a chvěla se nadšením a užívala si každé vteřiny.Stékala bych nekonečně dlouho a už bys jen cítil jemný a lehký dotek.Ale nespadla bych, čekala bych až se vypařím a jako pára tě zahalila do závoje.

SBOHEM - Tak blízko jsem Tvých rtů a polibek Ti nemůžu dát, je to jako padat ze sedmého nebe a stále si říkat:Proč mě nemáš rád?Vím, že je to krásné mít někoho rád, ale když zůstaneme pouze kamarádi, tak to bude asi nejlepší.