Malý chlapec se zaptal mámy:"Proč pláčeš?"
Protože jsem žena, odpověděla mu.
Nerozumím, řekl.
Jeho máma ho objala a řekla:A nikdy ani neporozumíš.
Potom se chlapec zeptal svého otce:"Proč se mi zdá, že máma pláče bez důvodů?"
Všechny ženy pláčí bez důvodů, bylo všechno, co mohl otec odpověďet.
Malý chlapec vyrostl a stal se mužem, ale stále nerozuměl, proč ženy pláčí.Nakonec
se Bůh ozval a zeptal se tedy přímo jeho:"Bože, proč se ženy rozpláčí taky lehce?"
Bůh odpověděl:"Když sem stvořil ženu, musela být výjmečná.Stvořil jsem její hruď dost silnou na to, aby unesla váhu světa, ale natolik jemnou, aby poskytovala pohodlí.Dal jsem jí vnitřní sílu, aby vydržela porod dítěte a odmítnutí, kterých tolik jednou okusí od svých děti.Dal jsem ji tvrdost, která ji pomůže stále pokračovat, když se všichni ostatní vzdávají a starat se o svoji rodinu navzdory chorobám a únavě bez stěžování si.Dal jsem jí cit milovat svoje děti za všech okolností, dokonce i tehdy, když jí její dítě velmi hluboko ranilo.
Dal jsem jí sílu příjmout svého manžela navzdory jeho chybám a zformoval jsem ji z jeho žebra, aby chránila jeho srdce.Dal jsem jí moudrost, aby věděla, že dobrý manžel nikdy neraní svoji ženu, ale někdy zkouší její sílu a její rozhodnost stát vedle něho bez výhrad.A nakonec jsem ji dal slzu, kterou vyron, která je výlučně její, aby ji použila kdykoliv je zapotřebí.
Vidíš.Krása ženy není v šatech, které nocí, v postavě, kterou má, ani ve způsobu, jakými si češe vlasy.Krása žený musí být vidět v jejich očích, protože ty jsou branou k jejímu srdci, místu, kde sídlí láska.