Skoro jako pohádka. Bylo nebylo před dlouhou dobou existoval ostrov na kterém žily všechny pocity člověka: dobrá nálada, smutek, věděni a kromě ostatních pocitů i láska. Jednoho dne se pocity dozvěděli že se ostrov potopí. Každý si připravil svou lod a odplouval z ostrova: Jenom láska čekala do poslední chvíle. Ještě než se ostrov potopil, prosila láska o pomoc: Na luxusní lodi plulo kolem bohatství. Láska se ho zeptala jestli ji nechce vzít sebou bohatsví ji odpovědělo, že ne že má plnou lod zlata. Tak se láska zeptala pýchy, ale pýcha ji řekla, že má na lodi všechno perfektní. Mohla by si poškodit mou lod. Tak se láska zeptala smutku, jestli by ji vzal na svoji lod. Smutek ji odpověděl, že je tak smutný, že musí zůstat sám. Projela kolem ní dobrá nálada, ale ta měla tak dodrou náladu, že si nevšimla, že na ni láska volá. Najednou řekl nějaký hlas pojd lásko já tě svezu. Byl to nějaký stařec, láska byla tak štastná, že se ho zapoměla zeptat na jméno. Když přijeli na pevninu, stařec odešel, tak se laska zeptala vědení kdo to byl. To byl čas odpověděla vědení. A proc mi pomohl čas? zeptala se láska. Vědění odpovědělo: "protože jen čas vi jak důležitá je láska v životě