nikuska...

Je podzimní odpoledne,trošku poprchává.Káždý spěchá domů za svou rodinou či přátely,za svými blízkými.Vráží do sebe,ulice je plná deštníků,lidé se musí schovat aby ani jediná kapička nesmočila jejich vlasy.Ale řekněte co má dělat dívka,ta dívka co kráčí ulicí a prodírá se mezi lidmi,nevadí jí že na ní prší.Za nikým totiž nespěchá,nemá rodinu ani přátele ani lásku prostě nikoho a nic.Jen tak chodí ulící prohlíží si lidi a jejich uspěchané obličeje,nediví se jim,také by spěchala kdyby ještě bylo zakým..Konečně dojde tam kam chtěla.Stojí na mostu,na kraji.Přemýšlí mám to udělat nebo ne...Vzpomíná na ty krásné časy,měla svou lásku,měla za kým spěchat.Ale on bohužel odešel,uritě nechtěl odejít,ale osud tomu tak chtěl.Dívka začne plakat a víc a víc se přibližuje k okraji.Vzpomíná na ten den,ze školy utíkala rychle domů,aby mohla být s ním.Najednou zazvoní telefon.,,Miláčku,trošku se zpozdím počkám na kámoše,ten mě hodí autem..bud za půl hodiny před domem,,Dívka se namalovala,učesala,hezky oblékla a šla před dům.Čekala 5minut,15minut,30minut,40minut,60minut,80minut..Nevěděla co se dějě,nevěděla co se stalo,ale ta nevědomost ji dostávala..Řekla si,že mu zavolá.Telefon zvonil 5minut,10minut,20minut..nikdo to nezvedá.Dívka začíná mít obavy.Najednou zvoní telefon,dívka se lekne hlavou se jí honí mzšlenky na ty nejhorší věci a ty se bohužel staly.,,On zemřel,zemřel je konec,,ozvalo se v telefonu,Dívce se zhroutil svět.byl konec.....Už není za kým spěchta,už ji nikdo nehledá,už na ni nikdo ráno nečeká..Skočila a řekla miluju tě zlato

by nikuska...