Při poklesu produktivity práce na nulu projeví se totální nedostatek kruhového pečiva, působícího obezitu obyvatelstva. Bez práce nejsou koláče.

* co dodat...

Tak dlouho říkal hop, až mu přeskočilo

* to je fakt, já třeba říkám hop na kocoura, jako že aby vybzučel z toho stolu:), tudíž na něj: hop dolů, hop... a on na mě čučí jako péro z novýho gauče na který si sedl big boy:D nicméně opravdu na slovo hop, po dlohodobém výcviku reaguje, tak že když leží na zemi a já na něj hop tak vyskočí a přiblble se divý kam že to má skákat. A jak jsem si neustále utahovala a strašně se mu gebila, tak mi na slovo hop začal činit takový akce, teda že to slovo je unás zakázaný:D Válí se na zemi a já na něj, opět:D, hop, hihi a ono ho napadlo že skočí mě přímo na nohy, při skoku vytasil drápy. Samozřejmě zapůsobila zemská přitažlivost, takže jsem měla od kolene po patu, z obou stran, rejhu jako hovado. Já vim asi jsem si to zasloužila. Jenže to mu nestačilo, vyletěl jak raketa střelená na měsíc, skočil na stůl a poscházel všechno co se na stole nacházelo. Další jeho kroky mířili na poličku, kde ještě do nedávna ležel nádhernej květináč s květinkou (měla takovou žlutou barvu a při doteku na lístky šustila, asi nějakej zvláštní druh), samo sebou že tam všechno vymet i stoletý pavučiny. Při návratu domů z práce čeká za dvařmi a čeká kdy mu řeknu hop, asi si myslí že je nějakej čoklík, bo nevim Ale tohož se nikdá nedočká abych já doma řekla hop.

Kdo se směje naposled, ten má dlouhý vedení.

* To je pravda pravdoucí, ať se propadnu jestli ne. Páč já mám dojem že patřím mezi vtipné lidi, tak jednou takhle doma vyprávím vtip, a byl fakt dobrej, fakt hodně dobrej. Nic povídám, povídám, za druhým slovem se moi rozšiřují koutky úst, za čtvrtým mi začíná proudit slovo i z nosu, z toho důvodu vydávám chrochtavé zvuky, u osmého slova už zvládám jen začátek slůvka a ostatek mizí v nesouvislém, chrochtáním přerušovaném, smíchu, a vtip končí slovem kačer. Říkám ten byl co, ještě jsem si utírala pot z čela, ale moje ochromená rodina s údivém ve tváři začala hledat telefoní číslo na kliniku Janečka Pomateného. Hele do dneška jim to nedošlo, ale to nevadí, protože mě je tady mezi pány v bíleém mooc dobře, mám snídani oběd večeři, a i svačinku, ale už jen dostáváme po oříšku, je krize, no:) Jinak tady pani vedle mě si myslí že je veverka, tak při přidělení oříšku se poperem, a silnější vyhrává, to je zákon džungle Tak já se jdu připravit, bude sváča a veverka je zrovna na smrku a snaží se dostat šišku, než sleze tak snim i její ořech