Mno jedno z toho bych si měla určit jako svou definici mé neschopnosti cokoliv plnit o víkendech:(

To je jako když si každej víkend plánuju, že půjdu běhat, no nepředstavitelně výborný plán, jenže, ehm, přijde víkend a je tu první výmluva: dnes je ošklivo, když mě nepřesvědčí tahle, tak je moc velká zima, když to nezabírá tak si říkám je víkend a mělo by se odpočívat:D tak spim

Nebo, chudáci lidi kolem mě... to ani nebu psát, páč si to zpětně přečtu a nafackuju si. Podstatný je že já svou lenost či neschopnost, hlavně víkendovou neschopnost:), beru s optimismem, jenže asi jsem jediná Tak s tím začnu něco dělat, jen nevím co? asi vybzučim a pudu běhat:D

No nevím jestli je to spíš lenost? Je pravda že jsem už od mala spíš pomalejší, já nikam nespěchám, vždyť mi nic neuteče a zbytečně se namáhat? nene:)  Jsem zastánce slov: ještě se nestalo aby to nějak nedopadlo:) Tím pádem mi zbývá nechuť, nechuť cokoliv podnikat, někam jezdit, jít běhat na čerství vzduch, malovat, smát se:( jo to by mohlo být, ale nevím proč jen o víkendu? Proto si sem píšu, klábosim ráda sama se sebou, a pokud do večera přijdu na to jádro zamotanýho brouka, tak se samozřejmě pochválím:)

Pro lidičky co nechápou tenhle výlev bláznivých slov do pustoprázdna, tak to si z toho nic nedělejte, stejnak si z toho ponaučení nevezmete, Já jo vy ne!!! jen pravda maličkost: kdo se směje naposled... všalk to znáte