Při poklesu produktivity práce na nulu projeví se totální nedostatek kruhového pečiva, působícího obezitu obyvatelstva. Bez práce nejsou koláče.
* co dodat...
Tak dlouho říkal hop, až mu přeskočilo ![]()
* to je fakt, já třeba říkám hop na kocoura, jako že aby vybzučel z toho stolu:), tudíž na něj: hop dolů, hop... a on na mě čučí jako péro z novýho gauče na který si sedl big boy:D nicméně opravdu na slovo hop, po dlohodobém výcviku reaguje, tak že když leží na zemi a já na něj hop tak vyskočí a přiblble se divý kam že to má skákat. A jak jsem si neustále utahovala a strašně se mu gebila, tak mi na slovo hop začal činit takový akce, teda že to slovo je unás zakázaný:D Válí se na zemi a já na něj, opět:D, hop, hihi a ono ho napadlo že skočí mě přímo na nohy, při skoku vytasil drápy. Samozřejmě zapůsobila zemská přitažlivost, takže jsem měla od kolene po patu, z obou stran, rejhu jako hovado. Já vim asi jsem si to zasloužila. Jenže to mu nestačilo, vyletěl jak raketa střelená na měsíc, skočil na stůl a poscházel všechno co se na stole nacházelo. Další jeho kroky mířili na poličku, kde ještě do nedávna ležel nádhernej květináč s květinkou (měla takovou žlutou barvu a při doteku na lístky šustila, asi nějakej zvláštní druh), samo sebou že tam všechno vymet i stoletý pavučiny. Při návratu domů z práce čeká za dvařmi a čeká kdy mu řeknu hop, asi si myslí že je nějakej čoklík, bo nevim
Ale tohož se nikdá nedočká abych já doma řekla hop. ![]()
Kdo se směje naposled, ten má dlouhý vedení.
* To je pravda pravdoucí, ať se propadnu jestli ne. Páč já mám dojem že patřím mezi vtipné lidi, tak jednou takhle doma vyprávím vtip, a byl fakt dobrej, fakt hodně dobrej. Nic povídám, povídám, za druhým slovem se moi rozšiřují koutky úst, za čtvrtým mi začíná proudit slovo i z nosu, z toho důvodu vydávám chrochtavé zvuky, u osmého slova už zvládám jen začátek slůvka a ostatek mizí v nesouvislém, chrochtáním přerušovaném, smíchu, a vtip končí slovem kačer. Říkám ten byl co, ještě jsem si utírala pot z čela, ale moje ochromená rodina s údivém ve tváři začala hledat telefoní číslo na kliniku Janečka Pomateného. Hele do dneška jim to nedošlo, ale to nevadí, protože mě je tady mezi pány v bíleém mooc dobře, mám snídani oběd večeři, a i svačinku, ale už jen dostáváme po oříšku, je krize, no:) Jinak tady pani vedle mě si myslí že je veverka, tak při přidělení oříšku se poperem, a silnější vyhrává, to je zákon džungle
Tak já se jdu připravit, bude sváča a veverka je zrovna na smrku a snaží se dostat šišku, než sleze tak snim i její ořech![]()

