22.8
Dnes mám chuť zase něco psát, ale myšlenkami se nechci zabývat, mrzí mě že to co chci, není... A nemůžu to ovlivnit.Tak dnes už jen tak relaxuji, po dnešním náročném dnu... co jiného se dá dělat než se vyvalit na sedačku , otevřít pivečko a jen tak koukat do zdi poslouchat muziku a  přemýšlet že třeba zapípá mobil a příjde zprávička co mě rozveselí, co mě zvedne tu náladu. ale nechodí....

Co dnes cítím není trápení,
ale jako bych měla v srdci kameny.
proč není člověka,
kdo by jej uchopil.
Proč není člověka,
co by je vzal a zahodil?
Sama je nezvednu,
samostatnost se ztrácí,
opět na zem upadnu,
vše se tak vrací....

Tak jako ted bych chtěla tvoje rty líbat,
je to marné a zbytečné...
I kdybych tě chtěla častěji vídat,
je to čekání nekonečné.
I kdybych si přála ted tvoje rty
nebo jen slova.
byly by to jenom sny,
čekání a zbytená doba.
Proto když slyzy tečou, tečou právem.
Snad dočkám se lásky .Ámen

20.8

Tak jsem se rozhodla že si to taky vyzkouším psát si takový blog, jako ze svého života. Psát tady svoje myšlenky pocity a třeba to i pomůže. Když člověk nenajde osobu komu by se svěřil a hlavně komu by mohl věřit tak mu nezbyde než to řešit tímto způsobem , nebo to také "dusit"  v sobě.
A dnes obzvlášť mám chuť se někde vypovídat nebo lépe řečeno se vykřičet. Vykřičet ze sebe veškerou únavu z práce veškeré starosti a problémy, škoda že to nejde. Ale nedá se jen tak snít. Jednou mi jeden člověk řekl:" Stal se z tebe strašný snílek,jen lítaš s hlavou v oblacích a už nevíš co je skutečný svět." Jo, měl pravdu. Byla jsem taková , ale neviděla jsem na tom nic zlého, jen to že jsem ty sny neplnila. Proto jsem se rozhohla že cokoli si umanu, cokoli si vymyslím, tak za tím půjdu tak dlouho dokud to nedostanu. Samozdřejmně jen ty realné věci. Zatím se mi to daří. Stále sním,ale méně. A to díky tomu že ty sny plním. Asi člověk nemůže být už tak naivní a čekat jak se svět pohne a co se stane. Raději se pokouším se svým světem hýbat sama.