22.8
Dnes mám chuť zase něco psát, ale myšlenkami se nechci zabývat, mrzí mě že to co chci, není... A nemůžu to ovlivnit.Tak dnes už jen tak relaxuji, po dnešním náročném dnu... co jiného se dá dělat než se vyvalit na sedačku , otevřít pivečko a jen tak koukat do zdi poslouchat muziku a  přemýšlet že třeba zapípá mobil a příjde zprávička co mě rozveselí, co mě zvedne tu náladu. ale nechodí....

Co dnes cítím není trápení,
ale jako bych měla v srdci kameny.
proč není člověka,
kdo by jej uchopil.
Proč není člověka,
co by je vzal a zahodil?
Sama je nezvednu,
samostatnost se ztrácí,
opět na zem upadnu,
vše se tak vrací....