20.8

Tak jsem se rozhodla že si to taky vyzkouším psát si takový blog, jako ze svého života. Psát tady svoje myšlenky pocity a třeba to i pomůže. Když člověk nenajde osobu komu by se svěřil a hlavně komu by mohl věřit tak mu nezbyde než to řešit tímto způsobem , nebo to také "dusit"  v sobě.
A dnes obzvlášť mám chuť se někde vypovídat nebo lépe řečeno se vykřičet. Vykřičet ze sebe veškerou únavu z práce veškeré starosti a problémy, škoda že to nejde. Ale nedá se jen tak snít. Jednou mi jeden člověk řekl:" Stal se z tebe strašný snílek,jen lítaš s hlavou v oblacích a už nevíš co je skutečný svět." Jo, měl pravdu. Byla jsem taková , ale neviděla jsem na tom nic zlého, jen to že jsem ty sny neplnila. Proto jsem se rozhohla že cokoli si umanu, cokoli si vymyslím, tak za tím půjdu tak dlouho dokud to nedostanu. Samozdřejmně jen ty realné věci. Zatím se mi to daří. Stále sním,ale méně. A to díky tomu že ty sny plním. Asi člověk nemůže být už tak naivní a čekat jak se svět pohne a co se stane. Raději se pokouším se svým světem hýbat sama.