Bez přirozené inteligence jsme nuly!

   Abychom pochopili, co je to ta přirozená inteligence, které bychom se měli držet abychom nebyli nuly, ukažme si to na příkladu zvířat. V přírodě volně žijící zvířata nikdy nechodila do žádné školy. Řídí se pouze svou vrozenou přirozenou inteligencí a na základě ní jsou schopna přežít.

   Zvíře nemá v tomto směru žádný problém, protože vnitřně nedisponuje ničím jiným, co by ho mohlo odvádět od jeho spojení s přirozenou inteligencí. A proto podle ní jedná zcela spontánně. Absolutně se na ni spoléhá a s její pomocí řeší všechny životní situace. Zvíře jedná instinktivně, a právě instinkt je jeho spojením s přirozenou inteligencí.

   No a přesně takto by tomu mělo být také u člověka, ale žel není. Také člověk by měl ve všech věcech jednat v souladu se svou vrozenou přirozenou inteligencí. Je třeba ale samozřejmě zdůraznit, že přirozená inteligence člověka je mnohem vyšší, než přirozená inteligence zvířete. Člověk stojí v tomto směru na mnohem vyšším stupni, ale princip zůstává stále stejný. Ať již jde o zvíře, nebo o člověka, každý z nich se má řídit vlastní přirozenou inteligencí, která mu v každé situaci naznačuje jeho správné směrování životem.

   U lidí však došlo v tomto směru k problému, protože zatímco zvíře kromě přirozené, nebo prvotní inteligence nevlastní nic jiného, a proto není pro něj problém této inteligenci naslouchat a řídit se jí, lidé kromě inteligence přirozené a prvotní disponují také inteligencí druhotnou. A touto druhotnou inteligencí je všechno to, co se učíme. Druhotnou inteligencí je všechno vzdělání, které člověk postupně nabývá.

   Přirozená inteligence je nám všem vrozená, nebo jinak řečeno, přinášíme si ji automaticky se sebou, avšak druhotnou inteligenci každý z nás nabývá. A to tím, že se učí. A to nejen ve školách. Učíme se například určitým pravidlům v rodině, ve společnosti, v zaměstnání a podobně. No a souhrn všeho, co se byl člověk schopen naučit je jeho druhotnou inteligencí.

   Obrovským problémem lidí se však stalo to, že právě kvůli naučenému a nabytému, čili kvůli své druhotné inteligenci, začali ztrácet kontakt se svou inteligencí prvotní. Že to druhotné a naučené začalo pokrývat to prvotní, spontánní, vrozené a přirozené. A čím více lidé rozvíjeli svou druhotnou rozumovou inteligenci, tím více ztráceli kontakt a spojení se svou přirozenou inteligencí, kterou se měli ve všem řídit. Neboť právě tato inteligence je projevem naší vlastní lidské podstaty a přirozenosti. Ona je tím, na základě čeho se projevujeme jako lidé. Ona nám totiž napovídá, jak  správně jednat a chovat se v životě tak, abychom si zachovali vlastní lidskou tvář. Neboť člověk je člověkem pouze tehdy, pokud se drží své vrozené, prvotní přirozené inteligence.

   Kdosi velmi výstižně nazval podstatu této přirozené lidskosti, dané každému člověku Božím zákonem v nás. A je to přesně tak, protože naše přirozená inteligence pochází z Božího Ducha, což znamená, že v spontánní, přirozené a intuitivní podobě v sobě nese poznání Zákonů Božích. Nese v sobě poznání toho, co je dobré a co ne, co je správné a co ne, co je pravdivé a co ne.

   Toto si se sebou přináší každý člověk a toto je každému člověku vrozené. Toto je uloženo v nejhlubší podstatě každého z nás a toto tvoří základ naší přirozené a prvotní inteligence. A člověk, který je s ní spjat a na ni dá, musí nutně kráčet svým životem správně, protože se v něm řídí Zákony Božími uloženým v jeho vlastní, nejvnitřnější podstatě v podobě přirozené, prvotní duchovní inteligence. Život každého takového člověka musí být pak jen cestou štěstí, harmonie a radosti.

   Žel, životy lidí ale takové nejsou, protože u nás nastal problém. A jak již bylo naznačeno, problém nastal v tom, že druhotná, čili učením, vzděláním a rozumem nabytá inteligence, překryla naši inteligenci prvotní a přirozenou, a zatlačila ji do pozadí. A tato skutečnost nakonec dospěla do stavu, ve kterém se lidé přestali řídit svou prvotní přirozenou inteligencí a začali se řídit svou inteligencí druhotnou. Nebo jinak řečeno druhořadou!

   Na základě toho se pak stal celý náš život druhořadý, protože jsme v něm začali preferovat druhořadé hodnoty druhořadé inteligence a ignorovat prvořadé hodnoty prvořadé inteligence. Náš svět se začal vzdalovat od Zákonů Božích v nás a od života v souladu s nimi, a stal se světem, utvářeným na základě zákonů lidských, prostřednictvím druhotně rozumově naučeného a nabytého.

   A tak se život kolem nás, který se mohl stát odrazem jasu a duchovní ušlechtilosti naší prvotní inteligence, stal životem neplnohodnotným a druhořadým na základě našeho preferování druhotné rozumové inteligence.

   Pokud se opět vrátíme k zvířatům i k celé přírodě, která se neochvějně řídí svou přirozenou inteligencí, vidíme neobyčejnou krásu a harmonii, která fascinuje, oblažuje a uzdravuje. Vidíme krásu a harmonii, která je vnější manifestací přirozeného vnitřního příklonu přírodního světa ke své přirozené inteligenci.

   Avšak příroda a zvířata v ní jsou nižšího druhu jako lidé. A kdyby také lidé po vzoru zvířat a celého přírodního světa formovali a budovali svět kolem sebe v souladu se svou přirozenou prvotní inteligencí, muselo by nutně vzniknout něco ještě mnohem krásnějšího a nádhernějšího. Místo toho však lidé, ve svém vzdáleni od vlastní přirozené inteligence vytvořili svět druhořadého charakteru, postaveného proti přírodě a směřujícího k sebezničení.

   "Buďte jako děti", volal k nám Ježíš, což znamená, že máme být tak jako děti spontánní. Máme být přirozeně a spontánně spojení se svou vrozenou inteligencí a ní se máme ve všem řídit. Tato inteligence v nás má být prvořadou.

   Neznamená to však, že máme zavrhnout a zanevřít na svou druhotnou inteligenci v podobě všeho toho, co jsme se byli schopni rozumově naučit. Musíme však dbát na to, aby to přirozené a prvotní v nás stálo na prvním místě, a to druhotné a rozumové až na druhém místě. Pokud totiž zaměníme toto pořadí tak, jak to lidé udělali, je to cesta k neštěstí a k tragédii, které musí nevyhnutelně přijít, protože jsme svůj život, svůj způsob myšlení a svou hodnotovou orientaci postavili na druhořadém a ne na prvořadém. Protože jsme velikost a jas našeho ducha, tvořícího základ naší přirozenosti, nahradili činností rozumu, který je nositelem naší druhotné inteligence.

   Zvíře žije ukotveno ve své vlastní podstatě a ve své vlastní přirozenosti, a proto žije v harmonii se sebou i se světem. Člověk však nežije ukotven ve své vlastní podstatě a přirozenosti, a proto nežije v harmonii se světem, ani se sebou samým. Proto žije ve světě, řízeném ne velikostí ducha, ale druhořadostí rozumu. Rozum je potřebný a je třeba jej využívat, ale rozum musí stát v podřízeném postavení vůči naší prvotní duchovní přirozenosti. Pánem v nás má být duch a rozum má být jeho věrným služebníkem. Takto postavená je naše lidská přirozenost. Pokud to však otočíme a necháme v sobě vládnout rozum, který začne utlačovat a dokonce potlačovat ducha, je to nepřirozené. Je to popřením naší lidské přirozenosti a svět tímto způsobem vytvářen je světem pokřiveným, nepřirozeným a nešťastným. Je karikaturou toho, co jsme ve skutečnosti schopni vytvářet, opíraje se o velikost, vznešenost, ušlechtilost a moudrost naší přirozené prvotní inteligence.

   Našemu světu vládnou lidé druhotné inteligence a negativitu této skutečnosti máme možnost prožívat téměř na každém kroku. Máme ji možnost prožívat třeba při opatřeních proti epidemii koronaviru. Jde totiž o opatření, při kterých, jak se říká, se někdy až rozum zastavuje. Ale to, co se v nás pozastavuje nad vyšinutým konáním některých politiků není rozum, ale náš duch, který jasně vnímá nedostatečnost a druhořadost řešení prostřednictvím druhořadého typu naší inteligence.

   Nebo se třeba podívejme na zákonodárství. Na to, aby člověk dobře znal zákony státu je třeba právnické studium. Paradoxní však je, že i po absolvování tohoto studia vedou právníci často spory o to, jak tyto zákony správně vykládat. Celý komplikovaný právní systém tak jak jej známe, není ve skutečnosti ničím jiným, než chabou a nedostatečnou náhradou za to, že lidé ztratili spojení se svou přirozenou vrozenou inteligencí, schopnou jasně rozlišovat dobro od zla a věci správně od nesprávných. A protože jsme tuto přirozenou a spontánní schopnost ztratili, bylo to potřeba něčím nahradit. Proto lidská druhotná rozumová inteligence vytvořila rozsáhlý a komplikovaný právní systém, který i přes svou komplikovanost není i tak jednoznačný a dá se různě vykládat a obcházet. Jednoznačné a jasné může být totiž jen to, co vychází z naší přirozené inteligence a o ni se opírá.

   Pomocí a vodítkem pro lidi v tomto směru se mělo stát Desatero a Ježíšovo maximálně stručné shrnutí toho, co člověk skutečně potřebuje: lásku ke Stvořiteli a lásku k bližnímu. Desatero a Ježíšovo doporučení měly lidem pomoci najít v sobě samých Boží zákon vlastní přirozené inteligence, spočívající právě na těchto základech. Na základech Desatera a Ježíšových slov se lidé měli rozpomenout na to, co se nachází v každém z nich. Měli se rozpomenout na svou ztracenou vnitřní inteligenci, měli se s ní spojit a měli se řídit její vnuknutími a principy. Pak by vždy měli odpověď na všechno sami v sobě a nepotřebovali by náhradu třeba ve formě tisíců zákonů a jejich výkladů, které jsou i tak nejednoznačné, a které se staly jen berlou, nabídnutou člověku jeho druhotnou rozumovou inteligencí.

   Nejzásadnější otázka proto zní, jak najít spojení se svou prvotní duchovní inteligencí a jak se tato inteligence v nás vlastně projevuje?

   Protože lidé ztratili spojení se samými sebou, přišli s výšin Světla pomocníci jako byl Mojžíš, a dokonce samotný Syn Nejvyššího Ježíš, aby nám pomohli toto spojení znovu obnovit. Aby nám ukázali způsob, jak se máme znovu spojit se svou přirozenou inteligencí. V Desateru a v Ježíšových slovech o nutnosti lásky ke Stvořiteli a k bližnímu nám byly ukázány hlavní principy, na jakých funguje naše vlastní vrozená přirozená inteligence. Kdo se proto snaží tyto principy žít a zachovávat, proráží si cestu ke spojení se svou přirozenou duchovní inteligencí, a nakonec se s ní spojí. Nakonec se s ní sjednotí. Nakonec se duchovně znovu zrodí a plně ztotožní s královstvím nebeským, nacházejícím se v každém z nás. A projevem tohoto království nebeského v nás je právě naše přirozená inteligence. Touto inteligencí se máme ve všem řídit a tato inteligence se v nás projevuje třemi způsoby: citem, intuicí a svědomím.

   Plnohodnotný člověk, je člověkem citu, svědomí a intuice! Jimi se projevuje jeho prvotní vrozená přirozená inteligence. Tento typ inteligence musí být nadřazen nad naši druhotnou rozumovou inteligenci, která má stát ve službách ducha. Jedině tak je to správné a jedině tak budeme kráčet cestou k harmonii a ke štěstí.

   PS. Říká se také například o zdravém selském rozumu, kterým bychom se měli řídit. Tato lidová moudrost není v podstatě ničím jiným, než odkazem našeho ducha. Odkazem na to, co je v nás opravdové a autentické, o co se můžeme vždy vnitřně plnohodnotně opřít, a co není možné nikdy nahradit ničím naučeným.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/