13.Září 2021

Důležité poselství míru pro očkované i neočkované

   Jedním z velkých umění života je schopnost spojovat se s vnějším děním a zároveň se od něj odpojovat. Kdo však nedokáže optimálně střídat blahodární období vnější pasivity s obdobími vnější aktivity, je stržen a vlečen událostmi. Stává se pouze jakousi skupinovou duší, která podléhá davové psychóze.

   A to platí jak pro očkované, tak pro neočkované, mezi nimiž se také z tohoto důvodu stále více rozevírá propast vzájemného neporozumění, nepochopení, odporu, ba až nenávisti. A to i proto, že lidé nejsou schopni přistupovat k životu z pozice vnitřního klidu a harmonie, získané dočasným odpojením od vnějšího dění. Proto je ambicí tohoto článku ukázat, jakým způsobem je možné správně zvládat umění spojování se a rozpojování se s vnějším světem. A začněme slovy jistého pána, který zveřejnil na sociálních sítích toto své vyznání:

   "Média zpravidla nesleduji, ale občas si pustím rozhlas, abych byl v obraze. Když jsem poslouchal o rozhodnutích politiků v souvislosti s opatřeními proti pandemii, rozhněvalo mě to. Chvíli mi trvalo, než jsem se uklidnil a uspořádal si myšlenky. Kdybych to neudělal, asi bych šel ihned podpořit všechny protivládní protesty.

   Zůstat rozzlobený a podporovat svou myslí a vnitřní silou boj proti čemukoliv však není tím, co bych chtěl v životě dělat. Moje síla je vzácná, stejně jako každého z vás, a je proto škoda s ní plýtvat na cokoliv jiného, než na láskyplné, světlé a harmonické věci.

   Když jsem se tedy uklidnil, okamžitě mě přešla touha po boji. Touha na protesty proti vládě, čímž neříkám, že s ní souhlasím, a začal se ve mně a okolo mě šířit pocit klidu a míru. A to je to, po čem celý život toužím. Rozšiřovat mír, harmonii a lásku. Proto jsem byl rád, že jsem tentokrát své emoce zvládl a mohl tak rozšiřovat to pozitivní, co proudí z mého srdce."

   Tolik tedy podnětný postřeh, ve kterém je velmi mnoho správného, ale je v něm také něco nesprávně.

   Jednou ze základních povinností člověka je usilovat o vnitřní mír a harmonii. Proč? Protože Hospodin, velký všemohoucí Tvůrce univerza je Bohem klidu, míru a harmonie. A proto jedině ten, kdo sám usiluje o dosažení míru a harmonie svého nitra a své duše, může přijít do kontaktu s Nejvyšším a čerpat jeho inspirace. Takovéto vnitřní naladění by proto mělo být dominantním naladěním naší osobnosti během celého dne. Pokud se budeme o to snažit a pokud to dokážeme, začneme cítit štěstí. Zvláštní štěstí a harmonii, jejichž původem není nic, co pochází z vnějšího světa. Jejich původem je Světlo Stvořitele, Pána harmonie a míru, se kterým jsme dokázali navázat spojení prostřednictvím našeho úsilí o dosažení vnitřní harmonie, čistoty a klidu.

   Pokud někdo neví, jak se dopracovat k takovému vnitřnímu stavu, inspiraci může najít v přírodě. Přírodní svět neustále setrvává v klidu, míru a čistotě, a proto má své spojení se Stvořitelem. Skrze toto spojení proudí k světu přírody Boží mír a ten je přírodou vyzařován dále navenek. A každý kdo jde do přírody ho cítí a vnímá jeho oblažující proudění. To je hlavní příčina, proč lidé chodí do přírody a proč v ní pookřeje jejich osobnost. Pokud se však také my samotní pokusíme o stejné vnitřní naladění, jaké můžeme neustále vnímat venku v přírodním světě, budeme moci i my čerpat přímo z Pánova proudění klidu a míru.

   Každý člověk by měl jednat navenek jedině z platformy svého vnitřního klidu, protože jedině skrze náš vnitřní klid se nás může dotknout mír Páně. Jedině tak jsme schopni vnímat jeho Světlé inspirace, prostřednictvím kterých můžeme formovat vnější svět na obraz Boží a podle jeho Vůle. Tímto způsobem může skrze člověka proudit navenek jeho záření a jeho síla.

  Pokud bychom například takto jednali ve vztahu k pandemii, zmizel by náš strach a skrze náš vnitřní mír by se v nás probudila silná důvěra v ochranu Páně a v jeho pomoc. Lidé by vnímali věci v úplně jiném světle, což by znamenalo, že také opatření proti pandemii by v sobě nesly pečeť světlé inspirace. Pak by všechno vypadalo úplně jinak a tato opatření by nevzbuzovala vlnu odporu a silného společenského pnutí. Skutečnost, že opatření proti pandemii vzbuzují tolik negativních emocí je důsledkem toho, že nejsou inspirovány Světlem. Nevycházejí z platformy vnitřního klidu, ale pouze z lidského rozumu, odtrženého od Světla na základě jeho materialismu. Proto výsledek nemůže být jiný, než katastrofální.

   Harmonie v životě je totiž možné dosáhnout jedině z pozice vnitřního míru. Jedině z takového vnitřního naladění bychom měli jednat zevnitř navenek. Pokud to neděláme, pohltí nás pouze vnější dění. Pohltí nás pouze na materii připoutané rozumové úsudky, pohltí nás naše strachy, obavy, nebo naše vypočítavost a zištnost.

   Bylo by však obrovským omylem, kdyby se člověk snažil zcela odtrhnout od světa a od všeho, co by narušovalo jeho vnitřní mír. My lidé totiž nemáme být žádnými skleníkovými rostlinami, rostoucími v umělých podmínkách a chráněnými od všech vnějších povětrnostních vlivů. Každý z nás přišel na zem ne proto, aby se někde trvale izoloval, ale proto, aby intenzivně prožíval všechno, co se kolem něj děje. Aby byl toho plně účastným. A pokud se děje něco nesprávného, co nepochází z vnitřní harmonie, ze Světlé inspirace, ale pouze z materialistického, vypočítavého, chladného a sobeckého rozumu, jeho povinností je vůči tomu zakročit.

   Ježíš Kristus pozdravil své učedníky slovy: "Pokoj vám", čímž poukázal na životně důležitý rozměr Pánova klidu v našem životě a v našem nitru, o kterém jsme dosud mluvili.

   Avšak na druhé straně, když viděl něco nesprávně, chopil se biče, převracel stoly a násilím vyháněl kšeftaře z chrámového nádvoří. Tímto činem poukázal na druhý rozměr života, spočívající ve vnější angažovanosti. Spočívající v povinnosti postavit se na odpor proti špatnému.

    Existuje tedy čas našeho ukotvení v Božím míru a existuje také čas nezbytnosti našeho boje za správnou věc. Velké umění života spočívá v pochopení, kdy je čas na klid a kdy na boj. Umění správně žít spočívá ve snaze o pevné ukotvení ve vnitřní harmonii, a zároveň ve schopnosti vystoupit z této harmonie do vnější ho světa a měnit ho k lepšímu.

   Žel, toto umění lidé neovládají, a proto se dostávají do vleku vnějších událostí. Žijeme totiž v době, kdy se nedokážeme vůbec ztišit, protože všude na nás ustavičně doléhá to vnější. A to ve formě televize, rozhlasu, novin, nebo internetu. A tak, ve volném čase, kdy bychom se už mohli doma po práci utíkat do útočiště klidu a míru, necháváme na sebe stále působit vnější dění prostřednictvím nejrozličnějších médií. Rozhodnutí, která pak musíme učinit a postoje, které musíme zaujmout však potom nepocházejí z našeho vnitřního klidu a ze Světlých inspirací, ale jen z plytkosti mysli, ustavičně rozhárané a vnějšími vlivy rozrušené osobnosti. Tak vznikají negativní rozhodnutí a negativní postoje, namísto postojů pozitivních, čerpaných z vnitřního klidu a z kontaktu se Stvořitelem.

   V dnešní době je proto nesmírně důležité dokázat se odstřihnout od všech vnějších vlivů a pokusit se nabýt klid, mír a čistotu duše, abychom mohli vnitřně čerpat posilu a inspiraci od nejvznešenějšího Pána klidu a míru. Je nesmírně důležité stále se pokoušet setrvávat v čistém, harmonickém a radostném každodenním vnitřním naladění, s pohledem zaměřeným ke Stvořiteli. Takovéto naladění naší přítomnosti totiž formuje naši budoucnost do tomu odpovídající podoby, protože to, co dnes svým vnitřním naladěním sejeme, budeme v budoucnu sklízet. Neboť budoucnost je jen ovocem a důsledkem naší přítomnosti. Nedopusťme proto, aby negativita vnějšího dění narušovala naši vnitřní radost, čistotu a harmonii, tím nás odtrhla od Světla a udělala z nás třtinu, kolébající se sem a tam v prudkém vichru vnějšího dění.

   A proto: mír nám! Ať vše, co z nás vychází, vychází z jen našeho vnitřního míru. Jen takto můžeme udělat z našeho světa lepší místo. A pokud budeme událostmi donuceni bojovat, bude to vždy jen boj za správnou věc a správným způsobem.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

05.Září 2021

Fiasko v Afghánistánu! Poučení pro očkované i neočkované!

   Existují události, které nám dokonale ukazují fungování vesmírných zákonitostí. A jednou z nich je i to, co se stalo v Afghánistánu, kde negramotní pastýři koz vyhnali ze své země vojáky nejmocnějších armád světa.

   Pro USA to byla jedna z nejdražších válek. Stála dva biliony dolarů a ani po dvaceti letech nedokázaly zlomit odpor Talibanu. Válku však už nebyly schopni dále financovat a daly se na ústup. Taliban ovládl Afghánistán se závratnou rychlostí, protože Američany vycvičená, vyzbrojená a podporována vládní afghánská armáda se ze strachu úplně rozsypala a vzdala bez boje.

   Když to viděl jeden z amerických válečných veteránů, který přišel v Afghánistánu o nohy trpce konstatoval, že smrt 2000 jeho spolubojovníků byla úplně zbytečná. A zbytečně byly promrhány i biliony, investovány USA do této války. Opět se tedy potvrdila pověstná slova o Afghánistánu, jako o hřbitově velmocí.

   Jaké poučení však z toho plyne ve vztahu k současnému stupňování napětí ve společnosti mezi očkovanými a neočkovanými?

   Poučení spočívá v odpovědi na otázku, jak bylo možné, že afghánští mudžahedíni dokázali vyhnat ze své země po zuby ozbrojené vojáky USA a NATO? V čem spočívala jejich převaha, před kterou musel západ nakonec přece jen kapitulovat?

   Jejich převaha spočívala ve vnitřní síle přesvědčení! Afghánští povstalci bojovali v silném vnitřním přesvědčeni o oprávněnosti svého boje proti cizím okupantům a západní vojáci bojovali pro peníze. No a v přímém přenosu, před očima celého světa došlo k tomu, že síla přesvědčení zvítězila nad silou peněz. Došlo k tomu, že nepomohly ani peníze nejbohatších zemí světa a jejich vojáci, vyzbrojení nejmodernějšími zbraněmi museli nakonec utéci před přesvědčením bojovníků z jedné z nejchudších zemí.

   Nechci v tomto článku nijak glorifikovat Taliban a ignorovat vše špatné, co ho doprovází. Chci pouze upozornit na všeplatný princip síly přesvědčení a na jeho obrovskou sílu, které není schopno téměř nic odolat, jak jsme se o tom měli možnost všichni přesvědčit.

   Přesvědčení jako takové, v jeho čisté podobě, bez ohledu na všechno ostatní, je totiž něco, co pochází ze srdce. Co pochází z citu. Co má tedy podle míry své čistoty vždy určité spojení s duchem, čili s nejvnitřnější duchovní podstatou člověka.

   A síla ducha je obrovská! Je tak obrovská, že před ní neobstojí ani vojska nejmodernějších armád světa.

   Tolik Afghánistán, a nyní se z tohoto úhlu pohledu podívejme na současné rozdělení společnosti na očkované a neočkované, a s tím související a stále rostoucí polarizaci, přerůstající až do nenávisti. Přerůstající až do otevřeného přání smrti svým bližním tak, jak to surově vyjádřil známý slovenský komik Oliver Andrásy: "Ať zhebnou ti, co se nechtějí dát očkovat! Alespoň bude méně hlupáků!"

   Neočkovaní jsou mnohými takzvanými osobnostmi nazýváni dezoláty, dobytkem, nebo hlupáky. V podobném duchu se nedávno vyjádřil také majitel "Sedity", vyrábějící cukrářské výrobky, za co si od neočkovaných vysloužil bojkot svých výrobků.

   Neočkovaní jsou na každém kroku omezování a štváni jako divá zvěř. V očkovacích centrech a u obvodních lékařů se množí návrhy o vydání potvrzení o očkování bez očkování. Lidé se z hloubky duše nechtějí dát očkovat, ale jsou k tomu hrubě tlačeni. A proto zoufale hledají nějaké východisko. Je to podobné, jako v padesátých letech minulého století, kdy komunistický státní aparát znepříjemňoval životy těm, kteří měli jiný názor. Avšak v takovémto obrovském měřítku, když se tak děje téměř vůči polovině národa, tomu nebylo ani v stalinském socialismu v padesátých letech.

   Taková je tedy dnes situace a my se nyní zkusme podívat hluboko pod povrch, na nejvnitřnější pohnutky očkovaných a neočkovaných.

   U očkovaných je to strach! Strach z covidu a strach z toho, že přijdou o práci, nebo o jiné výhody, když se nedají očkovat. Oni sice mluví o odpovědnosti a o tom, že jejich záměrem je chránit sebe a své blízké, ale ve skutečnosti je to jen strach o sebe a své blízké. Strach je hybnou silou očkování a očkovaných! A právě z panického a živočišného strachu vyrůstá nenávist vůči všem, kteří nesdílejí stejný strach jako oni. Kteří nejsou s nimi na jedné lodi a nevezou se na vlně ochromujícího strachu.

   Také současná vládní mašinérie koná ze strachu. Ze strachu, že bude opět zavřena ekonomika i ze strachu, že budou opět zaplněny nemocnice. Ale samozřejmě, také pro peníze a zisk vládě blízkých lidí, kteří skvěle vydělávají na distribuci testů a vakcín. Za obrovské peníze od státu na reklamu, šíří všechna hlavní média ustavičně jen strach.

   A je mimořádně smutné, že tomuto strachu podlehli také věřící. Kde je jejich víra, že Pán je ochrání? Samozřejmě, při vší rozumné opatrnosti. Kde je síla jejich vnitřního přesvědčení v Boží ochranu a pomoc? Nitro mnoha věřících je proniknuto strachem, a proto věří už jen takzvaným vědcům, odborníkům, politikům a jejich vakcíně, protože jejich důvěra v Stvořitele je pryč, nebo ji ani nikdy vůbec neměli.

   A jak je to u neočkovaných?

   Ke svému postoji mají různé důvody, ale to, co je u nich dominantní je přesvědčení. Jsou přesvědčeni, že dát se očkovat je nesprávné. A za své přesvědčení jsou ochotni snášet znevažování, útoky, omezení, pronásledování a znepříjemňování života. Navzdory tomu všemu se však se nechtějí zdát svého přesvědčení.

   A proto se někteří, jak již bylo zmíněno, snaží získat potvrzení o očkování bez očkování, co je protizákonné. Zde je však třeba zdůraznit, že je absolutní obludností a přečinem proti základním zákonům lidskosti, když se státní mašinérie snaží lidi nátlakově donutit dělat něco, co se příčí jejich nejvnitřnějšímu přesvědčení. V první řadě tedy porušuje zákon a ústavu samotná vláda, a odpovědí na to je nezákonnost ze strany občanů. Tím se však společnost dostává do kritického bodu, kdy se mohou občané, vyprovokováni protiprávností státu pokusit vzít právo do vlastních rukou.

   A tak tedy v naší společnosti momentálně stojí proti sobě strach očkovaných a přesvědčení neočkovaných podobně, jako stáli v Afghánistánu placení žoldáci z USA a NATO proti přesvědčení mudžahedínů. Ale jedině živé a silné přesvědčení nese v sobě sílu vítězství, protože pochází z citu. Cit pochází z ducha a duch je vždy silnější než cokoliv jiného, protože je všemu nadřazený. Takto to funguje v našem univerzu! Je to zákonitost, která v něm platí, a proti ní nic nezmůže žádná pozemská síla. Jde o vesmírný princip vítězství, stojící za každým, kdo má silné přesvědčení.

   Názory a postoje stoupenců očkování jsou podporovány státní mašinérií, penězi, médii i represivním policejním aparátem. Nicméně jejich základní hybnou silou je strach.

   Strach však spoutává lidskou duši tak, že oslabuje imunitu organismu. Pokud se člověk bojí, je výrazně oslabena jeho odolnost vůči chorobám, protože strachem přichází o vnitřní sílu jim čelit. Ba dokonce strach přitahuje to, čeho se bojíme! Strachem paralyzována osobnost se stává neschopná jakéhokoliv odporu, a ve vědomí své vnitřní slabosti pak hledá vnější pomoc už jen ve vakcíně.

   A proti tomuto strachu stojí přesvědčení neočkovaných! Je podporuje samotné univerzum, a proto jsou to oni, kteří se nesou na vlně vítězství!

   Nikdo samozřejmě netvrdí, že to bude vítězství snadné, nebo rychlé. Je však ale třeba vědět a být si toho neustále vědom, že nezlomnost přesvědčení vítězství nakonec přece jen přináší, i kdyby proti němu stála jakákoliv pozemská moc. Důkaz toho, že to opravdu funguje, jsme měli možnost vidět v Afghánistánu.

   Ba dokonce lze svým vnitřním přesvědčením čelit i samotnému covidu, protože náš organismus tímto způsobem zmobilizuje vlastní vitální síly, aby nás před ním ochránil, přičemž samozřejmě není třeba zapomínat ani na rozumnou vnější opatrnost.

   Vesmír stojí na straně neočkovaných! A stojí za nimi proto, že mají přesvědčení a nemají strach! Vesmír stojí na straně odvahy! Vesmír nestojí na straně strachu a všeho toho, co od něj pochází! Takovou moc má síla přesvědčení, pocházející ze srdce, citu a ducha! Kdo ho má zvítězí, i když to možná nebude vítězství jednoduché.

   A zcela na závěr, když už mluvíme přesvědčení a jeho síle, je ještě třeba vědět toto:

   Čím čistší a správnější je přesvědčení, tím větší síla za ním stojí. Svět viděl, co dokázalo přesvědčení bojovníků Talibanu, přestože nebylo ani zcela čisté, ani zcela správné. Bylo to však každopádně přesvědčení a jejich protivníci, kteří ho neměli, a kteří měli jen nejmodernější výzbroj a kopu peněz, mu nebyli schopni dlouhodobě čelit a museli před ním utéci.

   Existují však na zemi lidé, snažící se vědomě využívat sílu přesvědčení tím nejčistším a nejsprávnějším způsobem. Jsou totiž přesvědčeni, že na naší planetě jednou zvítězí Láska, Spravedlnost a Čistota. Že tu jednou zvítězí Vůle Boží! Že i na zemi bude jednou podobná harmonie a mír, jako je v nebi.

   A přes toto nejčistší a nejdokonalejší přesvědčení lidí může proudit k zemi nejvyšší síla, jaká existuje. Vítězná síla velkého všemohoucího Boha! A tato síla, za pomoci silného přesvědčení lidí, přivede k vítězství nejušlechtilejší principy Lásky, Spravedlnosti a Dobra.

   Tyto principy by sice zvítězili i tak, ale protože náš svět je od nich vzdálen, muselo by to přinést obrovské zhroucení téměř všeho, co bylo lidmi vybudováno na falešných principech.

   Pravé přesvědčení, projevující se nevyhnutelně snahou již nyní žít a myslet podle vyšších principů, však může vybudovat široký most přes propast zničení, aby po něm mohli přejít do bezpečí nové doby všichni lidé, kteří se budou utíkat k Hospodinu a budou se snažit změnit k lepšímu v souladu s jeho Vůlí.

   Žité a neochvějné přesvědčení ve vítězství Světla na zemi nám tedy může přinést nezbytné vítězství Světla formou, která nebude pro náš svět až tak zničující. Chvála proto každému, kdo v sobě živí toto přesvědčení a snaží se podle něj už teď žít, protože miliony lidí mu jednou budou vděčné za to, že se mohli zachránit.

***

"Amen, pravím vám: Jestliže budete mít víru jako hořčičné zrnko a řeknete této hoře:" Přejdi odsud tam! " - projde. A nic vám nebude nemožné."

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

30.Srpen 2021

Vysvětlení mystéria pojmu Syn Člověka

   Kdo je záhadný Syn Člověka? Toto slovní spojení a tento pojem se často zmiňuje v evangeliích, ale co konkrétně znamená? Komu patří? Kristu? Nebo někomu jinému?

   Pokud chceme správně pochopit, o co tu vlastně jde, musíme se přenést na samý začátek. Ba dokonce až před začátek vzniku stvoření, a tedy také člověka. Do doby, v níž ještě nebyla pronesena známá slova: "Buď Světlo!" Musíme začít popisem toho, co nikdy ve své pravé podstatě nepochopíme, a co je možné jen velmi vzdáleně vyjádřit lidskými slovy a pojmy.

   Před vznikem stvoření existovaly dvě základní veličiny. Nicota a Bůh. Bůh je Život. Je to jsoucnost sama. Je to autentické a na nikom a ničem nezávislé bytí, které samo sebe definovalo slovy: "Já Jsem, který Jsem!"

   Jedině Stvořitel je nezávislý a vše ostatní, co existuje a žije, je na něm závislé. Stvořitele v jeho skutečné podstatě nikdy nikdo neviděl a nikdy nikdo neuvidí. To, co v souvislosti s Nejvyšším mohou živé bytosti vnímat je jeho Světlo, které vyzařuje.

   Jas tohoto Světla je tak nepředstavitelně intenzivní a oslepující, že právě pro jeho intenzitu nelze vnímat Toho, kdo ho vyzařuje. Můžeme si to připodobnit ke svařování. Také zde není možné kvůli oslepujícímu jasu vidět pouhým okem samotný proces svařování. Pokus o to by vedl k poškození zraku. Aby svářeči viděli na svar, musí používat speciální brýle.

   Při oslňujícím jasu vyzařování Stvořitele je to podobné. Neexistují však žádné speciální brýle, které by umožnily proniknout jasem vyzařování Nejvyššího a spatřit jeho pravou podstatu. To nedokážou ani bytosti, žijící v blízkosti Nejvyššího, čili andělé a archandělé.

   Pokud byly použity slova "v blízkosti Stvořitele", je to pojem velmi relativní, protože tato "blízkost" je nesmírnou, nám nepochopitelnou dálkou. Nám lidem to není možné s ničím porovnat, protože celé hmotné univerzum s jeho zdánlivou nekonečností je zanedbatelným zlomkem vzdáleností a měřítek, souvisejících se Stvořitelem a jeho vyzařováním.

   Takže zopakujme si, co již víme. Existuje Stvořitel a jeho jsoucnost zůstane pro nás navždy tajemstvím. To, co je možné v souvislosti se Stvořitelem vnímat je záře a oslepující jas, z něho vyzařující. Záře, jas a obrovský tlak Světla se od Stvořitele šíří do nedozírných a nám nepochopitelných dálav. Existence hmotného univerza je ve srovnání s těmito dálavami zcela zanedbatelná. Je v podstatě ničím. Je méně než zrnko prachu.

   Až v nesmírnému dálavách, kde se záře a tlak Světla svou vzdáleností od epicentra postupně zmírňují, je možná existence vědomých bytostí v božské říši. Božská říše je nesmírný prostor, proniknutém jasem Božího Světla, kde v zmírnění tlaku a žáru Světla žijí vědomé bytosti.

   Pokud však mluvíme o zmírnění tlaku a záře Světla, je to opět mimo každé naší představy, protože tento tlak a tato záře jsou tak nepředstavitelně silné, že tam žijící bytosti mohou žít pouze v bezvýhradném naplňování a zachvívání ve Vůli Stvořitele. Nic jiného, než Vůle Stvořitele v božské říši není možné. Proto mají tyto bytosti křídla, znamenající jejich bezpodmínečné zachvívání ve Vůli Nejvyššího. V božské říši vládne jas, harmonie, štěstí a radost, protože všechno tam stávající žije v dokonalém souladu s Vůlí Nejvyššího.

   Máme tedy Stvořitele a jeho bezprostřední, neproniknutelné vyzařování. Pak máme již zmírněné a ochlazené vyzařování, nazvané božskou říší, kde žijí různé vědomé bytosti. Bůh a jeho božská říše tu byly od věků. Čili v časech, kdy ještě neexistovalo žádné stvoření, ani žádní lidé.

   Na nejkrajnějších, a od Stvořitele nejvíce vzdálených hranicích božské říše však existoval určitý potenciál, schopný vědomého bytí. Ale vědomé bytí a vědomou existenci nemohl nabýt v božské říši, protože tam byl na to tlak příliš obrovský.

   Zmíněný potenciál však silně toužil po vědomém bytí a svou touhu vysílal jako prosbu směrem ke Stvořiteli. A Stvořitel se nakonec ve své dobrotě a lásce rozhodl vyhovět a poskytnout mu prostor pro jeho vědomou existenci. Tento prostor však musel být jen venku, mimo božské říše, kde by se tlak a jas Světla ještě více zmírnily a ochladily.

   Proto vznikla potřeba vyzářit Boží Světlo mimo hranice božské říše do vnější nicoty, a tím, v ochlazeném záření poskytnout životní prostor bilionům nejrozličnějších vědomých bytostí. Tento akt bylo možné provést jedině tak, že Stvořitel oddělil část sebe sama a postavil ji na nejkrajnější hranici svého vyzařování. A tato jeho část, tento jeho Syn pak vyzářil do vnější nicoty své Světlo, čímž umožnil existenci stvoření a v něm také člověka.

   A právě proto se tento Syn Stvořitele nazývá Synem Člověka. Je totiž Synem, odděleným od Stvořitele právě kvůli člověku. Je Synem, který umožnil existenci člověka. On učinil ono biblické: "Budiž Světlo".

   Ale pojďme ještě hlouběji v zkoumání totožnosti Syna Člověka. V Bibli se v souvislosti se stvořením Země a života na ní píše: "Země byla ještě prázdná a Duch Boží se vznášel nad vodami." Znamená to tedy, že stvoření a život v něm formoval Duch Boží. Ne Stvořitel sám, ale jeho Duch! Proto je naše stvoření duchovní, a proto v něm žijeme my, lidští duchové. Stvoření tedy stvořil a formoval Duch Boží, nebo jinak řečeno, Duch Svatý!

   Stvořitel sám, skrze své záření vytvořil a zformoval božskou říši. Aby však mohl být stvořen svět mimo hranice božské říše, jak již bylo řečeno, musel Stvořitel oddělit kousek sebe sama a postavit jej na hranice božské říše, aby mohl odtud, z posledního hraničního bodu svého vyzařování, posunout Boží Světlo dál do nicoty. Tím vzniklo stvoření spolu s naší Zemí, jako prostorem k vědomému bytí člověka.

   A opět se dostáváme k Synu Člověka! V Bibli zmíněný Duch Boží, který se při stvoření Země vznášel nad vodami není totiž nikým jiným, než Synem Člověka.

   Duch Svatý, Duch Boží a Syn Člověka jsou ve skutečnosti jen různá jména, vyjadřující tutéž osobu! Vyjadřující jednu z osob Svaté Trojice! Vyjadřující totožnost jednoho ze dvou Synů Stvořitele!

   Syn Člověka je částí Boha, oddělenou od něj a existující samostatně kvůli bytí člověka. Proto je Syn Člověka Králem a Vládcem stvoření. A jako jeho Král, Vládce, ale také Soudce přijde nakonec soudit svět, aby každému, kdo směl žít v jeho stvoření vystavil účet za to, jak se svým bytím nakládal. Zda své bytí směřoval k dobru, spravedlnosti, čestnosti, čistotě, ušlechtilosti a lásce k lidem i ke Stvořiteli. Zda v duchovním stvoření velkého Boha byly pro něj duchovní hodnoty skutečně prvořadé.

   Nebo naopak, zda své bytí nesměřoval k dobru, spravedlnosti, čestnosti, čistotě, ušlechtilosti a lásce k lidem i ke Stvořiteli. Zda v duchovním stvoření vznešeného Pána byly pro něj materiální hodnoty mnohem výše stojící, než hodnoty duchovní.

   Právě o tomto Králi, Vládci a Soudci stvoření i lidí mluvil výstražně Kristus slovy: "Když jednou přijde Syn Člověka ..."

   Ježíš je Syn Boží. Je to část Boží Lásky, oddělená od Stvořitele a poslána na zem pro záchranu lidstva, které zamlžilo, pokřivilo a ztratilo cestu vzhůru, ukázanou mu Mojžíšem. A proto by skončilo v zániku a záhubě dříve, než měl přijít Syn Člověka k soudu.

   Ježíš svým Slovem ukázal lidstvu opět správnou cestu směrem ke Světlu a ke spáse, čímž zabránil jeho směřování do hlubin a do záhuby. Ježíš jako Boží Láska přišel proto, aby náš svět zachránil. Přišel podržet svět, aby se nezhroutil pod váhou svých chyb, nectností, omylů a falešných duchovních cest. Ve svém Slově nám ukázal, jakým způsobem máme nejen žít, ale také myslet, abychom správně duchovně zráli, a abychom při příchodu Syna Člověka mohli být přičtení k "moudrým pannám", hodným účasti svatby Páně. Ježíš po ukončení své pozemské mise odešel ke svému Otci a jako Syn Boží vládne navěky po Otcově pravici v božské říši.

  Když Kristus odcházel, řekl svým učedníkům: "Kam já jdu, tam vy jít nemůžete". On totiž šel ke Stvořiteli, zatímco domovem lidských duchů je stvoření. Domovem člověka je stvoření, které vzniklo skrze druhého Syna Stvořitele. Skrze Syna Člověka, totožného s Duchem Božím a Duchem Svatým. Skrze něj stvoření vzniklo, jeho zářením je udržováno, a on nakonec přijde stvoření i lidi v něm soudit.

   Mějme se proto na pozoru, snažme se duchovně vzdělávat, růst a zdokonalovat v ctnostech, abychom byli zralí a připraveni na chvíli, kdy přijde Syn Člověka tak, jak nám to výstražně zdůrazňoval Kristus.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

23.Srpen 2021

Porušují neočkovaní přikázání "Nezabiješ"?

   Tato teorie se objevila v katolických novinách. Podle názoru určité skupiny křesťanů, schvalujících vakcinaci, je odmítání očkování přečinem proti pátému přikázání Desatera "Nezabiješ". U neočkovaného je totiž mnohem vyšší pravděpodobnost, že může nakazit své bližní a ti mohou potom důsledkem toho zemřít.

   Z této teorie pak zcela logicky vyplývá, že správný křesťan by měl být zodpovědný, měl by se dát očkovat, čímž chrání nejen sebe, ale i své bližní přesně tak, jak to tvrdí také státní očkovací propaganda.

   Ale existuje i druhá skupina křesťanů, odmítajících očkování. A pozor! Nejen řádových křesťanů, ale také biskupů, kteří odmítají hrubý nátlak na vakcinaci i prosazování povinného, čili násilného očkování lidí v určitých druzích povolání. Například zdravotníků, nebo učitelů.

   Která z těchto dvou protichůdně stojících názorových skupin křesťanů má pravdu? Názory a pohnutky odpovědných všichni dobře známe z rozhlasu, z televize i z tisku. A proto se nyní blíže podívejme na pohnutky takzvaných nezodpovědných, o kterých se v oficiálních médiích nemluví, nebo jsou zesměšňovány.

   Duchovně citliví lidé, schopni vnímat jemnější vyzařování osobnosti člověka zaznamenávají, jak vakcína velmi negativním způsobem zasahuje do těchto záření. Vnáší do nich chaos a lidské nitro degraduje na nižší složky naší osobnosti. Pokud totiž něco hrubě zasáhne do subtilních vyzařování, nejvíce tím vždy utrpí to vyšší, jemnější a ušlechtilejší, co se v nás nachází, důsledkem čehož zůstane již jen to hrubší a nižší. Je to podobné jako s alkoholismem. Také alkoholismus likviduje v mozku všechny jeho jemnější funkce a schopnosti, takže nakonec zůstává jen to hrubší, nízké a až živočišní. A něco velmi podobné dělá s naší osobností i vakcína.

   Zde je třeba vědět, že osobnost každého člověka tvoří dvě základní složky. Rozum a duch. Uprostřed mezi nimi se nachází naše duše, která má schopnost svobodné volby, a na základě ní se pak přiklání buď k rozhodnutím ducha, nebo k rozhodnutím rozumu.

   Rozum, fixovaný jen na materii je nižší složkou naší osobnosti a duch, projevující se impulsy čistých citů a svědomí je vyšší složkou naší osobnosti. Rozum nás spojuje s hmotou země a duch nás spojuje s výšinami Ducha. Rozum máme proto, abychom úspěšně zvládali vše, co se týká materie a ducha máme proto, abychom měli spojení s výšinami Ducha a se Stvořitelem, a abychom byli prostřednictvím impulsů citu a svědomí usměrňování k tomu, jak správně kráčet životem. Rozum máme na to, abychom zvládali život ve hmotě a ducha máme na to, abychom směřovali k věčnému životu v říši Ducha.

   No a vakcinace rozhodí nejen náš tělesný aparát, což se projevuje horečkami, únavou, bolestmi kloubů a podobně, ale zároveň rozhodí i náš duševní aparát tím, že naši duši doslova odpojí od toho vyššího a ušlechtilejšího v nás, čili od našeho ducha, a na určitý čas zredukuje celou naši osobnost pouze na její nižší, rozumově racionální složku. Vakcína nás tedy na určitou dobu zcela duchovně degraduje.

   No a lidé, vnímaví k citovým impulsům vlastního ducha tyto věci cítí a tuší. A právě toto je vedle všech ostatních argumentů proti vakcinaci hlavní důvod, proč se jí brání. Brání se proto, nebo jejich duch se proti tomu bouří. Celá jejich osobnost se bouří proti tomu, aby v ní vakcína zabila a zlikvidovala její spojení s duchem.

   Lidé, odmítající očkování tedy odmítají, aby v nich vakcína zabila všechno duchovní, čímž naplňují přikázání "Nezabiješ", protože ono "Nezabiješ" platí nejen tělesně, ale i duševně! I duši člověka je možné zabít, zničit a přivést až k šílenství tím, že ji odpojíme od jejího spojení s duchem, nebo ji toto spojení na maximální míru ztížíme. A právě k tomu dochází prostřednictvím vakcinace!

   V evangeliích se píše: "Kdo hledá svůj život ztratí ho a kdo ztratí svůj život pro Boha, nalezne ho".

   Dnešní materialistický svět hledá jen svůj pozemský život, který se snaží zachránit očkováním a nedbá vůbec na to, že tím ohrožuje svůj život duchovní, na základě čehož může ztratit své věčné bytí. Pokud by ale někdo byť ztratil pozemský život, protože hájil zájmy svého ducha, o své věčné bytí nepřijde.

   A tak tu tedy i ve vztahu k vakcinaci máme dvě skupiny. Jednu materialistickou, pro kterou je rozhodující jedině přežití fyzického těla a druhou idealistickou, pro kterou je rozhodující duchovní přežití duše.

   Co je víc? Co je pro pro koho důležitější? "Nezabiješ" to světské, fyzické a materiální, nebo "Nezabiješ" to duchovní a věčné?

   Každý z nás v současnosti stojí před tímto rozhodnutím a každý z nás se musí nějakým způsobem rozhodnout. Zdržet se hlasování nelze a žádná jiná možnost neexistuje. Existuje jen buď, anebo!

   Je velkou devizou každého národa, když se v něm nachází vysoký počet lidí, kteří nechtějí dovolit, aby jim vakcinací bylo vzato to vyšší a ušlechtilejší, co se nachází v jejich osobnosti. Většina z těchto lidí to neví vědomě, ale podvědomě. Tuší to a cítí to! A na tomto svém vnitřním cítění staví své přesvědčení k odporu, podepřeno kromě toho i různými jinými, racionálními důvody, svědčícími proti vakcinaci. Rozhodující podíl na jejich celkovém přesvědčení má však především jejich vnitřní cítění, které pochází z jejich ducha.

   A toto jejich vlastní, živé vnitřní citové přesvědčení má pro ně mnohem větší váhu, jako všechny doporučení odborníků, opírající se pouze o nižší, rozumově racionální složku lidské osobnosti. Jejich vlastní vnitřní přesvědčení má pro ně mnohem větší váhu, jako pokřivený materialistický výklad přikázání "Nezabiješ", který je zaměřen pouze na zabití těla, ale už ne na zabití duše. Neboť kdyby neočkovaný člověk byť zemřel, zemře jako člověk, čili bytost spojena s vlastním duchem. Ale zemřít může také očkovaný tak, jak se to stalo Julovi Viršíkovi, Milanovi Lasicovi, nebo mnoha jiným jednoduchým lidem, kteří naivně uvěřili v bezpečnost vakcín. Avšak v takovém případě umírají jako bytosti, okradené o to nejcennější co člověk má. Okradené o spojení jejich duše se svým duchem.

   Z vnitřního tušení těchto skutečností, vnímaných vědomě nebo nevědomě, vyrůstá silné přesvědčení velké části obyvatelstva k odporu vůči vakcinaci. Konference biskupů státu Colorado v USA vydala speciální pastýřský list, ve kterém se striktně postavila proti povinnému očkování a podpořila ty, kteří tuto povinnost odmítají. Vyzvala na respektování výhrady svědomí a osobní volbu každého člověka. Porušování lidských práv a důstojnosti člověka se podle biskupů vždy začíná tím, že se jakákoliv státní byrokracie pokouší uvalit na skupinu lidí jednotné a rozsáhlé požadavky v oblastech, týkajících se svědomí a vlastního přesvědčení.

   Biskupové tedy chápou, že přesvědčení odporu proti vakcinaci pochází z nejhlubší duchovní podstaty člověka, a proto jej není možné ignorovat, nebo po něm šlapat. Pokud ale budou vlády tyto skutečnosti ignorovat, mohou tím spustit něco, co bude pro společnost zničující, protože v každé době existovali lidé, ochotní zemřít za vlastní přesvědčení, ale i lidé, odhodlaní bojovat za vlastní přesvědčení. Lidé budou donuceni vzít spravedlnost do vlastních rukou tak, jak to udělala jistá zdravotní sestra v Německu, která byla z titulu své profese donucena očkovat, ale protože se to příčilo její nejvnitřnějšímu přesvědčení, přibližně 8000 lidí očkovala namísto vakcíny neškodným fyziologickým roztokem.

   Jak tedy vidět, proti silnému přesvědčení člověka se nedá jít a lidé budou bojovat, ať již nepřímo a partyzánsky, jako zmíněná zdravotní sestra, nebo také otevřeně a přímo proti největší zlodějině v historii naší planety, spočívající ve snaze připravit naši duši o blahodárné spojení s duchem.

   PS. Člověk byl stvořen k Božímu obrazu. Jinými slovy řečeno, Stvořitel naformátoval osobnost člověka na svůj vlastní obraz. Vakcína však přeformátuje lidskou osobnost na zcela jiný obraz. No a na každém člověku v dnešní době zůstává, zda povolí farmaceutickým firmám takovéto přeformátování sebe samého, nebo ne.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

16.Srpen 2021

Je vakcinace krádeží osobnosti? Ano! Ano! Ano!

   Tlak na očkování je obrovský a mnozí mu podlehnou. Ti však, co mu odolávají, se stávají silnými osobnostmi, které se nepoddávají ničemu, co se příčí jejich vnitřnímu přesvědčení. Osobnostmi, které nepodléhají nátlaku a nesklání své hlavy ani tehdy, když mnozí kolem klečí v prachu a s poslušností otroka plní všechna přání mocných.

   Žijeme ve světě specifickém tím, že se v něm nelze spoléhat na názor většiny. Na to, že většina má vždy pravdu. Je to spíše naopak, protože téměř vždy se na této planetě přibližovalo k pravdě mnohem víc to menšinové, stojící v opozici proti většině. Přesně tak, jak se o tom píše také v evangeliích v podobenství o široké a úzké cestě. A nadčasový princip široké a úzké cesty se bezvýhradným způsobem naplňuje také v dnešní době ve vztahu k vakcinaci.

   Masově, celoplošně a celostátně je prosazována potřeba vakcinace. To je ta široká cesta a přívrženci vakcinace jsou dokonce přesvědčeni, že je to cesta jediná. A protože je to podle nich cesta jedná, všemožně se snaží, aby po ní šli úplně všichni. Ať již dobrovolně, nebo násilím.

   Ale kromě této, všemožným způsobem prosazované široké cesty, je tu ještě i cesta úzká. Úzká a trnitá cesta odpůrců očkování, kterým jsou ze všech stran házeny klacky pod nohy, a kterým je všemožnými způsoby znepříjemňován život. A mnozí nakonec skutečně podlehnou enormnímu tlaku a dají se očkovat, i když s tím nejsou vnitřně plně ztotožněni. Kdyby se mohli zcela svobodně a bez nátlaku rozhodnout, nikdy by se očkovat nedali.

   Je množství důvodů a objektivních příčin, proč lidé nesouhlasí s vakcinací. Mezi jinými je to i obyčejný strach o svůj život a své zdraví. O to zvlášť, že na sociálních sítích se nachází mnoho informací o úmrtích po vakcinaci. Zveřejňují je příbuzní a známí obětí. Uvedu jediný příklad za všechny:

   "Nedávno jsem potkal mého bývalého kolegu učitele. Spolu jsme učili na gymnáziu. Řekl mi, že má vysokou cukrovku, kterou má už léta, ale že se nechal očkovat AstraZenecou. O tři týdny jsem potkal jiného známého, který mi řekl, že zemřel. Nečekal jsem to."

   A podobných případů je na sociálních sítích nepočítaně. Lidé potichu a nenápadně umírají po vakcinaci jako mouchy, ale o těchto skutečnostech se oficiálně mlčí. Mám známou a ta má syna v Anglii, kde je proočkovanost 90%. Její syn říkal, že tam také zemřelo mnoho lidí po vakcinaci. A kdo nezemře hned, může po pěti letech očekávat nějaké negativní vedlejší účinky tak, jak to přiznal infektolog Vladimír Krčméry v rozhovoru v televizi TA3.

   Státní mašinérie však před obyvatelstvem tají, že každý kdo se dá očkovat riskuje svůj život i své zdraví. Naopak, všemožně vybízí lidi na očkování a lže jim, že je to naprosto bezpečné. Jako nejnovější lákadlo má posloužit státní loterie pro očkované, kde je možné vyhrát i více než 100 000 Eur.

   Tato loterie však vyznívá jako otevřený výsměch, protože lidé očkováním riskují svůj život i své zdraví, a za své riziko dostanou výherní poukázku. Na ni mohou někteří vyhrát, ale samozřejmě, jako u každé loterie, většina nevyhraje vůbec nic.

   Kdyby ale i vyhráli několik tisíc Eur, nebo byť 100 000 jako nejvyšší výhru, stojí za tyto peníze lidský život, nebo lidské zdraví? Není to snad obludná a choromyslná devalvace základních hodnot? Jděte a zeptejte se příbuzných Jula Viršíka, zda jeho smrt stála za 100 000 Eur? Jděte a zeptejte se příbuzných Milana Lasici, zda jeho smrt stála za 100 000 Eur? Jděte a zeptejte se příbuzných, kteří píší o smrti svých blízkých a známých na sociálních sítích, zda je jejich smrt hodná 100 000 Eur? Celá loterie je hnus, redukující hodnotu života a zdraví člověka pouze na peníze. 64% národa má vůči loterii výhrady a nesouhlasí s ní.

   A velmi podobného druhu jsou i kalkulace ekonomů, dívající se na vše jen přes peníze, které říkají, že stát stojí léčba jednoho staršího covid pacienta okolo 20 000 Eur. U mladších pacientů je toto číslo trošku nižší. Takto uvažuje rozum a jeho služebníci! Vše mají spočítané! I lidský život i lidské zdraví!

   Proti tomu však stojí odhodlání mnoha lidí nedat se očkovat. Jejich odhodlání se však neopírá jen o různé objektivní informace, svědčící proti vakcinaci. Jejich odhodlání se opírá hlavně o jejich vlastní cítění a přesvědčení. O jejich vlastní vnitřní tušení, že právě takto je to správně.

   A toto jejich přesvědčení, opírající se o vnitřní cítění, pochází z ducha. Pochází z nejvnitřnější duchovní podstaty, projevující se citem, svědomím a intuicí.

   A právě to je tím, čeho by se měli všichni držet! To je tím, čemu je třeba věřit a oč se je třeba opřít. Živost citu je totiž mnohem víc, než racionální chlad rozumu. Jen rozum je totiž schopen zdegradoval všechny hodnoty pouze na peníze, protože je krátkozraký, omezený a schopný vidět prospěch pouze v časově omezeném horizontu.

   Duch, projevující se citem, svědomím a intuicí je mnohem vyšší a hodnotnější veličinou v člověku. Je samotnou lidskou podstatou, která vidí mnohem dál než rozum, a proto neupřednostňuje prospěch krátkodobý před prospěchem dlouhodobým.

   V evangeliích se píše: "Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům, protože buď jednoho bude nenávidět a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým opovrhovat. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu."

   Každý z nás si tedy dnes musí vybrat pouze jedno jediné, co postaví na první místo! Buď Boha, nebo mamon! Buď hodnoty ducha, nebo hodnoty hmoty! Buď cítění a z něj plynoucí pravé přesvědčení, nebo rozum a z něj plynoucí rozumové přesvědčení. Každý člověk se musí v dnešní době rozhodnout, čemu bude sloužit a co upřednostní.

   Proč mluvíme o vakcinaci takovýmto způsobem a posouváme ji až do duchovní roviny?

   Protože vakcinace se sebou nenese jen riziko možné náhlé smrti na záhadné selhání srdce, nebo riziko poškození zdraví na základě ještě nepoznaných negativních vedlejších účinků v blízké, nebo vzdálené budoucnosti. Vakcinace v sobě nese ještě další riziko, spočívající v blokování duchovního rozměru osobnosti člověka a jeho spojení směrem nahoru.

  Existují lidé, schopni vnímat jemnější energie, vyzařující z každého z nás. Jde o takzvanou auru, která je souhrnem jemnějších vyzařování našeho těla i našeho psychického stavu. A kromě toho existují ještě i jemná vyzařování, spojená s naším duchem, odrážející výšku duchovní úrovně každého člověka a míru jeho napojení na království nebeské. O tom, že taková vyzařování opravdu existují svědčí mnohé obrazy takzvaných "světců", kterým vidět aureolu specifického záření kolem jejich hlavy.

   To znamená, že pokud osobnost někoho na zemi dosáhne vysokou duchovní úroveň, projeví se to v jeho jemnějších vyzařováních ve formě takzvané "svatozáře", což však samozřejmě nemůže vidět každý. Mohou to vidět jen lidé, mající schopnost vnímat tato jemnější vyzařování.

   Tímto příkladem má být ilustrováno, že absolutně každá výška duchovní úrovně člověka má své odpovídající a specifické vyzařování. A pokud vše funguje normálně, tak v podstatě úplně každý člověk na jakékoliv duchovní úrovni má spojení se svým duchem. A jeho duch mu prostřednictvím citů, svědomí a intuice vždy ukazuje, jak má jednat správně, a jak se má správně duchovně zachovat ve všech životních situacích a při všech životních rozhodnutích.

   A náš duch má také určité spojení s věčnou říší Ducha, ze které pochází. Proto je duch schopen vidět mnohem dál, než náš rozum. Duch se totiž na všechno dívá z mnohem větší výšky a z mnohem většího nadhledu. Proto jsou jeho stanoviska vždy dalekosáhlé a stanoviska rozumu vždy jen krátkozraké. Proto náš duch zohledňuje vždy prospěch dlouhodobý, zatímco náš rozum jen prospěch krátkodobý.

   Co se však stane, když se dáme očkovat?

   Vnímaví lidé, schopni tyto věci vidět hovoří o absolutním chaosu, který to vnese do všech jemnějších vyzařování člověka. Dochází k odpojení osobnosti od ducha. Lidé jsou vakcinací okradeni o všechno vyšší a vznešenější, co se v nich nachází. A jako chabá náhrada za to jim zbývá už jen jejich rozum.

   Z tohoto úhlu pohledu se tedy očkování jeví jako dílo ďábla, které má lidi odpojit od podstaty sebe sama, a tím pádem i od Stvořitele. Každý člověk, který se dá očkovat, vnese chaos do všech svých jemnějších záření. Je mu blokováno spojení s jeho duchem, a tím pádem i jeho spojení s královstvím nebeským, i se Stvořitelem. Kdybychom to měli vyjádřit zcela názorně, kdyby se dal očkovat nějaký takzvaný "svatý", jeho svatozář by okamžitě zmizela. Stejně mizí kolem každého obyčejného člověka všechna jemnější, ušlechtilejší a duchovnější vyzařování jeho osobnosti.

   Tak se naplňují Kristova slova: "Kdo má, tomu se přidá a kdo nemá, tomu se sebere i to málo co měl."

   Kdo tedy nedá na svůj cit a nevycítí, že má být opatrný vůči vakcinaci, ten ztratí i tu malou míru spojení s vlastním duchem, kterou předtím měl.

   Kdo však dá na impulsy vlastního ducha a vycítí, nebo vytuší duchovní nebezpečí vakcinace, ten se sice v současnosti dostane pod tlak materialistů na očkování, ale pokud odolá, jeho osobnost tím duchovně získá a duchovně se ještě více rozvine. Jeho spojení s vlastním duchem a s královstvím nebeským se ještě více posílí. A tím pádem se posílí i jeho přesvědčení, stojící odvážně v opozici vůči světu rozumu bez hodnot ducha.

   Současné dění kolem vakcinace je tlakem lidí rozumu na lidi ducha. Lidé rozumu se ve své argumentaci opírají o své rozumové přesvědčení, zatímco lidé ducha se ve svém odporu proti vakcinaci opírají o pravé vnitřní přesvědčení, pocházející z jejich ducha. Tento tlak je zkouškou osobnosti každého duchovního člověka. A člověk v něm může zaváhat a být zlomený, nebo naopak, může v něm ještě více zesílit.

   Tlak na očkování ukáže, kolik jsme toho schopni obětovat za naše vnitřní přesvědčení, které cítíme jako správné, a nakolik intenzivně jsme ochotni zabojovat i navenek, aby toto naše přesvědčení bylo společností plně akceptováno, bez jakýchkoliv sankcí a omezování.

    PS. Je tedy očkovaný člověk duchovně ztracený?

    Není, protože vakcína z těla postupně vyprchává. Přesto však bude třeba vynaložit na opětovné nabytí ztraceného spojení s vlastním duchem enormně zvýšenou námahu.

    Avšak během období, bez vedení a usměrňování vlastním duchem, může člověk napáchat obrovské duchovní škody a učinit fatální životní rozhodnutí.

   PS 2: V Izraeli, kde je proočkovanost 80%, odmítají očkování komunity ortodoxních židů. Proč asi? No přece ze stejných duchovních důvodů, jaké jsou uváděny v tomto článku.

    A Izrael je ještě specifický tím, že i přes tak velkou proočkovanost se v něm enormně šíří virus. Vakcíny tedy evidentně nefungují. Nabízí se tak otázka, zda vůbec bylo jejich hlavním účelem zastavit virus. Zda náhodou jejich hlavním účelem nebylo duchovně zdegradoval lidstvo a odpojit ho od Stvořitele?

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

09.Srpen 2021

Polovina Slováků se nechce dát očkovat

   Násilí plodí násilí! Dlouhodobá masivní propaganda a nejrůznější formy nátlaku, prosazující potřebu očkování vytvářejí enormní tlak na lidi, kteří to odmítají a nesouhlasí s vakcinací. Obyvatelstvo vychází do ulic a začíná protestovat. Dochází k násilnostem, z nichž jsou obviňováni protestující, ale pravda je taková, že násilí má na svědomí vláda, protože ho vyprovokovala svým hrubým nátlakem, nehodným 21. století.

   Kdyby členové vlády konzultovali současný stav společnosti se sociology, nebo se psychology, museli by si uvědomit, že pokud se dosud nedala očkovat polovina Slováků, tito lidé to prostě nechtějí! Neboť kdyby to chtěli, mohli to udělat už dávno. S registrací, nebo bez registrace. S doprovodem, nebo bez doprovodu. V nákupních centrech, nebo u sebe doma. Kdo chce, má opravdu mnoho možností.

   Ale lidé nechtějí! Nechtějí, protože jsou z různých důvodů přesvědčeni, že to není správné. Nebo to jen jednoduše vnitřně cítí jako nesprávné. Je to jejich vnitřní přesvědčení! A v demokracii musí být respektováno silné vnitřní přesvědčení každého jednotlivce! Vždyť to je přece ta svoboda, za kterou se bojovalo v roce 1989!

   K sametové revoluci došlo proto, že komunistická vládní mašinérie neustále násilně prosazovala něco, co se lidem vnitřně příčilo a s čím nebyli vnitřně ztotožněni. Obyvatelstvo žilo neustále pod tlakem ideologie a tento nátlak tvrdě omezoval svobodu jejich přesvědčení. Tvrdě se prosazoval jediný správný názor a kdo ho nesdílel, byl vystaven perzekucím. Disidenti byli lidé, stíháni státem za jiný názor a jiné přesvědčení. Tlak státní mašinérie a tlak ideologie vytvářel ve společnosti pnutí, a toto pnutí, spojené s touhou být konečně svobodný, nakonec vyvrcholilo revolučními událostmi roku 1989.

   Všem dnešním mladým lidem, kteří to nezažili však třeba říci, že přesně totéž se děje také dnes. Historie se opakuje! Vybojována svoboda, spojená s respektováním vlastního přesvědčení každého jednotlivce se ztratila a národ se dostal pod totalitní nátlak vládní mašinérie, prosazující prostřednictvím štědře podplácených médií jediný správný názor. Kdo ho nechce respektovat, je omezován, sankcionován a připravován o svobodu.

   To, co prožíváme dnes, se z hlediska svobody názoru vůbec nepodobá již poměrně uvolněnému socialismu osmdesátých let, ale podobá se to brutálnímu socialismu padesátých let s jeho okřídleným heslem, kdo nejde s námi, jde proti nám.

   Ideály roku 1989 jsou pryč a Ústava Slovenské republiky se stala jen cárem papíru, kterou takzvaní ústavní činitelé vůbec nerespektují, protože mnohá jejich nařízení a vyhlášky, připravující národ o svobodu jsou protiústavní.

   Za to, že má určitá skupina lidí jiný názor a jiné přesvědčení se dostává na okraj společnosti a stává se občany druhé kategorie. Je omezována jejich svoboda a je na nich ustavičně ze všech stran vyvíjen nátlak, aby se podrobili tomu správnému přesvědčení. Lidé jsou rozděleni do dvou skupin, na očkované a neočkované, a mezi těmito skupinami se začíná prohlubovat vzájemná nevraživost.

   Naše společnost je rozdělena tak, jak ještě nikdy nebyla a situace v ní se blíží ke studené válce mezi očkovanými a neočkovanými. Podobné rozdělení společnosti, nerespektující a ignorující názor nějaké velké skupiny obyvatelstva bylo vždy živnou půdou vzniku občanských válek. Až sem to došlo! A došlo to sem vinou vlády, která začala popírat základní demokratické právo jednotlivce na respektování svobody jeho přesvědčení.

   Jako omluvu tohoto bezprecedentního stavu se používá argument, že to vyžaduje výjimečná pandemická situace. Že ve jménu boje s pandemií je možné na určitý čas omezit všechna základní lidská práva. Ale žel, jak se zdá, koronavirus nás jen tak snadno neopustí, a proto se omezování základních lidských práv stává trvalé. Svoboda je podmíněna vakcinací, ale právě nátlak vlády směrem k vakcinaci je tím, co polarizuje společnost, protože se to příčí vnitřnímu přesvědčení obrovské části národa.

   "Svoboda není dar, který nám dávají jiní lidé, ale právo, které nám patří podle Božího zákona."

   Benjamin Franklin

   Podle zákonů Páně není možné bez fatálních negativních společenských důsledků upírat lidem svobodu jejich přesvědčení a násilím pod nátlakem jim vnucovat přesvědčení zcela opačné. Kdo to dělá, staví se proti Bohu i proti člověku, a lidé, kteří jsou tomu vystaveni se zcela oprávněně brání vůči takovému znásilňování, protože každý člověk má právo žít a jednat podle svého vlastního přesvědčení a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Jakékoliv porušování tohoto práva musí vnášet do společnosti disharmonii. Musí lidi rozdělovat a stavět je proti sobě až k hranici studené občanské války.

   Povinností každé opravdu demokratické vlády, sloužící občanům je to respektovat! V našem konkrétním případě to znamená, že správná vláda musí respektovat přesvědčení a vůli lidí dát se očkovat, ale také přesvědčení a vůli lidí nedat se očkovat. Tyto dvě názorové skupiny musí být vnímány rovnocenně. V tomto směru musí vládnout svoboda tak, jak je to u nás i v celé Evropě deklarováno. Zde nelze argumentovat ani bojem s pandemií, protože jménem ničeho nelze v lidech lámat samotnou podstatu jejich lidskosti, spočívající v Božím právu na svobodu vlastního přesvědčení.

   Avšak svoboda a rovnocennost rozhodnutí dát, nebo nedat se očkovat se opírá nejen o zákony Nejvyššího, ale také o normální lidskou logiku. Přívrženci vakcinace a odpůrci vakcinace totiž dávají zcela stejným způsobem v sázku svůj život i své zdraví. A my si nyní ukažme jak.

   Pokud se někdo nedá očkovat, riskuje svůj život tím, že může zemřít na koronavirus a riskuje své zdraví tím, že po překonání koronaviru může být postižen těžkými a trvalými negativními zdravotními důsledky.

   Pokud se ale někdo dá očkovat, riskuje život tím, že může zemřít po vakcinaci tak, jak se to stalo Julovi Viršíkovi, nebo Milanovi Lasicovi, a tak, jak se to stalo mnoha jiným bezejmenným obyčejným lidem, o kterých smrti píší jejich příbuzní na sociálních sítích. Nebo mohou nést v blízké, či vzdálené budoucnosti těžké důsledky poškození zdraví, jaké se již nyní množí v celých stovkách.

   Jak tedy vidět, riziko je téměř stejné, a proto přesvědčení dát se očkovat a nedat se očkovat by mělo být vnímáno také rovnocenně.

   Žel, současná vláda však jde zcela stejnou cestou, jakou šel komunistický státní aparát v nejtemnějších, padesátých letech budování socialismu, a tvrdě prosazuje jediný správný názor o potřebě očkování a jeho naprosté bezpečnosti, který za státní peníze nás všech opakují mainstreamová média do omrzení. Vládní mašinérie však lidem neupírá jen svobodu jejich vlastního přesvědčení, ale upírá jim také právo na svobodný přístup k informacím tím, že vědomě zamlčuje negativní účinky vakcinace.

   Každý lék má ve svém příbalovém letáku uvedeny všechny jeho negativní vedlejší účinky. Avšak vakcíny proti covidu, které vznikly narychlo za rok a nemají všechny potřebné klinické zkoušky, které při předchozích vakcínách trvaly přibližně 12 let, tyto vakcíny proti covidu jsou podle takzvaných odborníků a současné vlády absolutně bezpečné a bez jakýchkoliv negativních důsledků. Takovému něčemu mohou uvěřit snad jen ti, kteří vůbec neuvažují, nebo ti, kteří úplně podlehli goebbelsovské vládní vakcinační propagandě.

   Pravda je ale taková, že vláda před lidmi zatajuje vedlejší účinky vakcinace. Vakcíny proti covidu mají jen výjimku Evropské lékové agentury. Chybí jim totiž všechny potřebné klinické testy, které předchozí vakcíny měly. Výrobci neručí za vakcíny, protože jsou v dlouhodobém časovém horizontu neověřeny a ani samotní výrobci netuší, jaké negativní vedlejší účinky mohou mít v průběhu dvanácti let.

   To znamená, že vakcíny proti covidu jsou jen experimentální! Tento experiment na obyvatelstvu Evropy připustila Evropská léková agentura jako přijatelný, vzhledem k šířící se pandemii. Lidé nevědí, že očkováním se stávají účastníky experimentu tak, jak se to dělo i při ostatních vakcínách. Jenže tehdy byli na test nových experimentálních vakcín přihlášeni dobrovolníci, kteří za vědomé podstupování tohoto rizika dostali štědře zaplaceno. V současnosti o tom obyvatelstvo neví a dělá to zcela zdarma.

   A je nemyslitelné, aby se ti, kteří se byli schopni dostat k těmto informacím a ze svého nejhlubšího vnitřního přesvědčení nesouhlasí s očkováním, byli do něj nuceni násilím. A když se nechtějí podvolit, jsou za to státem perzekvováni a sankcionováni. Takové něco musí pak zcela logicky vzbuzovat odpor, hněv a protest. A je také otázkou, kolik z očkovaných bylo k tomu různými způsoby přinuceno násilím, ačkoli oni sami s tím nesouhlasili.

   Jedině zrovnoprávnění přesvědčení dát se očkovat a nedat se očkovat může zastavit prohlubující se polarizaci společnosti a rostoucí hněv značné části obyvatelstva. A vláda, stojící ve službách lidu, by se měla stát garantem rovnocennosti těchto dvou přesvědčení a ne svou politikou hrubého nátlaku polarizovat společnost až ke krajní hranici. Nic totiž nemůže být nadřazeno podstatě samotné lidskosti, spočívající ve svobodě vlastního přesvědčení. Nemůže se tak dít ani ve jménu boje s pandemií, ani ve jménu ničeho jiného, protože je to Boží zákon, který stojí nad vším. Pokud je tento zákon respektován přináší harmonii a pokud není respektován přináší rozkol, hněv, násilí a konflikt, za co padá vina především na hlavy těch, kteří jdou proti demokracii, lidskosti a zákonům Božím.

   Z tohoto důvodu je proto obrovským pokrytectvím, když premiér Heger jako věřící klečel pokorně před oltářem na náměstí v Nitře během oslav svátku příchodu věrozvěstů Cyrila a Metoděje, avšak na druhé straně on, spolu s celou jeho vládou jdou proti zákonu Nejvyššího a upírají velké skupině národa svobodu jejich vlastního přesvědčení, spočívajícího v právu odmítnout bez jakýchkoliv sankcí experimentální vakcínu s nepředvídatelnými a neznámými účinky, které se mohou projevit kdykoliv v horizontu 12 let.

   A ještě bezprecedentnější je, že slovenský katoličtí biskupové souhlasili s tím, že při plánovaném příchodu papeže na Slovensko se všech setkání s ním mohou zúčastnit pouze očkování. Slepé přijetí této absurdní požadavky je už jen krůček od toho, aby slovenští biskupové nakonec prohlásili, že i po smrti se do nebe budou moci dostat jen očkovaní.

   Na hlavu těchto pseudo pastýřů však tvrdě dopadají Kristova slova: "Darmo si mě ctíte, neboť nauky co učíte, jsou pouze příkazy lidské! Jste slepí vůdcové slepých! A pokud slepí vedou slepých, všichni nakonec spadnou do jámy!"

   PS. V rozhlase jsem slyšel na vlastní uši, jak firma Pfizer přiznala, že její vakcína ztratila ve vztahu k nové delta variantě účinnost o dvě třetiny. To znamená, že pokud měla dříve účinnost 90%, nyní je její účinnost 30%. Na základě této skutečnosti by měl každý, kdo se chce dát očkovat dobře zvážit, zda mu 30% účinné ochrany proti covidu stojí za riziko smrti na náhlé selhání srdce, nebo za riziko těžkých negativních zdravotních důsledků kdykoliv v budoucnosti, v časovém horizontu 12 let.


ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

02.Srpen 2021

Poznejme pravdu o záplavách v Německu a vzpamatujme se!

   Očista země od negativních lidských mentálních energií pokračuje! O propojení těchto negativních energií se vznikem přírodních katastrof jsem mluvil už v souvislosti s tornádem na Moravě, což ale mnozí nechtějí akceptovat. Avšak při apokalyptických záplavách v Německu je toto propojení ještě jasnější.

   Nízké, zvrácené, chorobné a nečisté myšlení vytváří negativní mentálně energetické mraky, tíživě a dusivě zpětně doléhající na svět lidí. A aby byl tento disharmonický stav uveden alespoň částečně do harmonie, přichází na scénu přírodní inteligence, stojící za spravováním živlu větru a vody, aby rozehnala a spláchla tyto negativní mentální energie a mohlo se opět normálně žít a dýchat.

   Na Moravě byla k očistě využita síla větru a v Německu síla vody. Voda v podobě deště v jemnější úrovni smyla mentální špínu a následně v podobě záplav spláchla veškerý mentální kal tak, jako když se splachuje odpad do stoky.

   My všichni jsme vinni za obrovské škody, které to lidem v Německu způsobilo, protože jsme tuto negativitu vnitřně dlouhodobě živili a produkovali. A protože také myšlenky jsou energie a podle základního fyzikálního zákona se žádná energie neztrácí, ani tato energie se neztratila, ale stále rostla, houstla a dusila svět, až nakonec musela být inteligencí přírody zlikvidována za pomoci živlu vody. No a tento text vznikl právě proto, aby se podobná neštěstí nemusela více opakovat.

   Odcházející premiérka Angela Merkelová řekla o povodních v Německu, že jde o důsledek klimatických změn. Tato její slova však jasně ukazují na v úvodu zmiňované, úzké propojení lidské myšlenkové negativity s klimatickými změnami, a následně s přírodními katastrofami.

   Negativní klimatické změny jsou důsledkem životního stylu, životní filozofie a hodnotové orientace obyvatelstva. Jsou důsledkem materialistického světonázoru, zaměřeného pouze na hmotné snažení. Hmotné užívání je vnímáno jako hlavní smysl našeho života. Člověk pracuje proto, aby vydělával peníze a za vydělané peníze si pak mohl odpovídajícím způsobem užívat. A pokud budeme mít dost peněz, můžeme s jejich pomocí přežít ráj už zde na zemi. Žádného Stvořitele, nebo duchovno k tomu netřeba.

   Klimatické změny jsou důsledkem nesprávného lidského myšlení! Jsou důsledkem jeho materialismu, konzumu, sobectví, bezbožnosti, nemorálnosti, chamtivosti a bezbřehého drancování přírody. Jsou důsledkem jeho fixace pouze na chladnou rozumovou racionalitu.

   A přestože je v Německu a všude jinde na západě navenek vše čisté a uspořádané, vnitřně je to postaveno na nemocných, zkřivených, falešných a nesprávných základech. Vnitřní myšlenkový a hodnotový svět lidí stojí na nesprávných základech, protože v něm není ničeho vyššího, vznešenějšího a ušlechtilejšího, co by materii přesahovalo. Není v něm touhy po výšinách ducha a potřebě blízkosti Stvořitele.

   Negativní, materialistické a konzumní vnitřní naladění současného lidstva způsobuje negativní změnu klimatu, a zároveň formuje negativní mraky mentální energie, které zpětně ještě více dusí myšlenkový svět lidí a zabraňují proudění svěžejších a čistších energií.

   Veškerá tato mentální špína je jasně vnímána inteligencí, spravující svět přírody, která zajišťuje harmonické fungování světa. A v momentě, kdy mentální špína dosáhne svého kulminační bodu, začne přírodní inteligence automaticky pracovat na jejím odstranění, aby špatné energie lidstvo nadobro neudusily.

   Jak všichni víme, voda má očistný charakter. Voda myje a očišťuje. Nejen v úrovni nejhrubší hmoty, ale také v úrovni hmoty jemnější.

   A tak se dělo také v tomto případě. Inteligence přírody, spravující vodní živel, kterou staří Římané nazvali Neptunem, dala svým trojzubcem povel k prudkému očistnému dešti, a déšť začal smývat veškerou lidskou mentální špínu. O tom, že jí bylo obrovské množství svědčí fakt, že v Německu spadlo na metr čtvereční za čtyřiadvacet hodin až 120 litrů vody. Je to něco výjimečného, k čemuž dochází jednou zhruba za sto let. Jedna ze starších obyvatelek povodněmi postižené oblasti v Německu řekla, že míra devastace je větší, než po druhé světové válce. Řekla, že mnozí lidé přišli úplně o vše, co po celý život nabyli. Voda vzala všechno, protože míra zkázy bývá vždy přímo úměrná míře negativity, kterou lidé vnitřně vytvořili a zformovali.

   Voda však vzala vše také na mentální úrovni! Vzala se sebou také bezbožnost, také materialistickou konzumní nenasytnost a ukázala falešným způsobem myslícímu lidstvu, že existuje vyšší Moc, která má zcela jiný názor na to, jak je třeba správně žít a jaké jsou správné hodnoty. Ukázala jim nutnost pokory a úcty před vyšší Mocí, ukázala jim, že všechno co je lidmi postaveno na nesprávných základech může být šmahem ruky zničeno, a že pak bude třeba začít budovat znovu, na novém základě a na nových, duchovnějších hodnotách.

   O tom, že je to tak a že voda nevzala se sebou jen nejhrubší materii, ale také to vnitřně myšlenkově nesprávné svědčí fakt, že při podobných přírodních neštěstích se najednou jakoby ze zapomnění odkudsi vynoří otázka existence Stvořitele a jeho spravedlnosti. Vynoří se otázka hledání skutečného smyslu lidského života. Déšť smyl a voda odplavila to dosavadní nesprávné a zkřivené, vyčistila prostor a dala možnost k budování toho lepšího, ušlechtilejšího, duchovnějšího a správnějšího.

   Při pohledu na drsnou realitu povodněmi zpustošeného Německa se ve mně vynořila drsná slova Bible, která říkají: "Pokud budete plnit Vůli Nejvyššího a půjdete jeho cestami, jeho požehnání se bude vznášet nad vámi a vaše zem rozkvete. Pokud ale budete ignorovat Vůli Nejvyššího a půjdete svými vlastními cestami, dopadne na vás jeho trest a vaše zem bude zpustošena tak, že z toho budou zděšeni i vaši největší nepřátelé."

   Ani největší nepřátelé Německa na sklonku jeho neslavné třetí říše nezničili současnou oblast povodní tak, jak to udělala z Vůle Páně přírodní inteligence, spravující živel vody! Tato přírodní inteligence, Římany nazvána Neptun, která kdysi umožnila projít Mojžíšovi Rudým mořem suchou nohou, tato inteligence v současnosti očišťuje celou Evropu od všeho lidsky mentálně negativního a falešného, co se zde nahromadilo. Vše je spláchnuto v očistné lázni a děje se tak nejen v Německu, ale také v Belgii, Francii, Rakousku, a ne tak intenzivním způsobem i v Česku a na Slovensku.

   Náš svět je očišťován, aby mohl mentálně začít budovat na novém základě! Na základě priority hodnot ducha! Na základě úcty a bázně před Stvořitelem, projevující se ani ne tak chozením do kostela, jako hlavně respektováním jeho Vůle. Náš svět je očišťován živly přírody, aby dostal šanci budovat na novém základě rozvíjení ctností, jakými jsou láska a úcta k bližnímu, spravedlnost, čestnost, ušlechtilost, dobro, skromnost, pokora a tak dále. Toto je základ, který odolá všem bouřím! Ba co víc, toto je zdravý základ, který způsobí, že žádné apokalyptické bouře už nepřijdou, protože nebude co očišťovat.

   Zkusme se totiž čistě hypoteticky zamyslet nad tím, co by to způsobilo, kdyby lidé mysleli jinak, než myslí dnes. Kdyby netvořili mentálně energetické shluky negativní energie, ale naopak, svým způsobem myšlení by vytvářeli světlá oblaka pozitivní energie, která by zpětně pozitivním způsobem ovlivňovala mentální stav populace. Pak by to s deštěm vypadalo úplně jinak, protože by přicházel rovnoměrně, v pravý čas a byl by klidný. Přinášel by pouze požehnání přírodě i lidem, protože lidský vnitřní život by byl požehnán. Protože naplno rozvinuté vnitřní dobro nemůže plodit a přinášet nic jiného, než dobro. Tím by se naplnila slova Písma, slibující požehnání všem lidem čisté, dobré, spravedlivé a laskavé mysli.

   Německá vláda na základě apokalyptického rozsahu povodní prohlásila, že udělá vše proto, aby se nic podobného už víc neopakovalo. Naplnění tohoto prohlášení je v moci lidí, ale vůbec ne tak, jak si to naši současníci ve své materialistické slepotě a omezenosti představují. Žádné miliardy, vložené do protipovodňových opatření to nedokážou, protože příroda bude vždy silnější.

   Dokáže to jen změna způsobu myšlení! Dokáže to jen snaha o čistý, spravedlivý a bohulibý vnitřní život, produkující pozitivní mentální energie. Jedině v něm je požehnání a bezpečí, zatímco v tom současném nesprávném, zlém, ateistickém, konzumním a materialistickém způsobu myšlení je zkáza. Je v něm zkáza, která se dříve nebo později se stoprocentní jistotou promění v nějakou formu materiální zkázy, která na nás dopadne, protože v Pánově stvoření stojíme a myslíme nesprávně.

   A ještě pozor! Jistě jste si všimli, že před bouří vždy zpravidla spadne několik kapek. Je to něco jako výstraha. Pak je chvíli ticho, nic se neděje, ale nakonec se naplno rozpoutá bouře.

   I tornádo na Moravě, i obrovské povodně v Německu, i povodně v Belgii, nebo v Rakousku jsou jen prvními kapkami deště, před obrovskou očistnou apokalyptickou bouří živlů, která je na spadnutí. Která má přinést očištění země od všech lidských negativních mentálních energií, ale také od všech lidských jedinců, kteří je produkují a živí.

   A až tato bouře projde, bude zem čistá, nová a svěží. Bude panenskou půdou pro začátek nového, požehnaného budování duchovního člověka prostřednictvím jeho čistých, pozitivních a bohumilých myšlenek a citů, tvořících pozitivní a čisté mentální energie, zpětně podporující v lidstvu jen to dobré.

   Do doby nového a lepšího lidstva se však po velké očistě živlů dostanou pouze lidé, kteří se o tyto hodnoty usilují už dnes! Pro ostatní zůstane brána zavřená, protože už žádný jiný způsob vnitřního myšlenkového tvoření nebude mít na zemi více místa.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

25.Červenec 2021

Úvaha o nebezpečí ženského půvabu

   Krása představuje moc, protože je to něco, co velmi silně působí na jiné. Krásu, a tedy moc, je ale možné využít na něco pozitivního, nebo zneužít na něco negativní. Co však kdo seje, to nakonec sklidí, co ve vztahu k negativnímu zneužití krásy kvůli osobnímu prospěchu, penězům, nebo nějakým jiným výhodám znamená, že tato negativita se nakonec vrátí zpět ke svému původci a negativně ho zasáhne.

   Ženy mají být půvabné a krásné. Jejich půvab a krása mají vzbuzovat v mužích obdiv. Ale pozor! Existují dva druhy obdivu, odpovídající dvěma druhům krásy. Buď obdiv čistý a povznášející, vzbuzující úctu a ušlechtilost, nebo obdiv s podtónem nečistoty, chlípnosti a smyslnosti. Každý z nich odpovídá přesně takovému druhu krásy, jaký žena svým zjevem vyvolává. A teď otázka: Jaký druh obdivu vyvolává krása současné ženy?

   Ten čistý, vznešený, ušlechtilý a povznášející, nebo naopak, ten nečistý, nízký, pudový a poznamenán smyslností? Opravdu nemusíme být příliš vnímavými na to, abychom si na tuto otázku dali až příliš jednoznačnou odpověď.

   Žena měla být a má být krásnou nejprve vnitřně. Její vnitřní, citový a myšlenkový život má být naplněn především čistou snahou o vznešenou ušlechtilost. Čistý vnitřní život je totiž tou půdou, z níž má vyrůstat pravá krása ženy. A pokud je žena vnitřně krásná, musí se to nakonec projevit také navenek. A to zcela přirozeným způsobem, bez přehnané potřeby využívání jakýchkoliv dodatečných zkrášlujících prostředků.

   Žel, mnohé ženy nešly touto správnou a zdravou cestou. Nesoustředily se především na budování krásy svého nitra, na čistotu a ušlechtilost svého myšlení a cítění, které měly nasměrovat k těm nejvyšším a nejvznešenějším ideálům. Takové něco bylo většinou žen považováno za zbytečné plýtvání času. Zavrhly cestu rozvíjení přirozené krásy, vyrůstající zevnitř navenek a zaměřily se pouze na rozvoj své vnější krásy, a to bez téměř jakéhokoli důrazu na své vlastní nitro.

   A tak namísto cesty vzhůru byla zvolena cesta dolů. A přestože jsou mnohé ženy dneška někdy opravdu velmi krásné, jejich krása je prázdnou a povrchní. Nemá totiž oporu v osobní vnitřní kráse, oporu ve vnitřní čistotě a ušlechtilosti, a proto je vše jen povrchnost a vnější pozlátko. Proto se to zvrhlo pouze na prázdnou vnější marnivost, vyzývavost a zdůrazňování tělesnosti.

   Zvrhlo se to na zdůrazňování tělesné krásy a smyslnosti, která v mužské části populace musí samozřejmě vzbuzovat pouze smyslnost a nečisté choutky. Neboť stejné může vyvolávat a přitahovat pouze stejné! Povrchní, prázdná, vnější, smyslná a nečistá krása ženy proto přitahuje a vyvolává mužský obdiv zakalený nečistotou, chlípnosti a exponovanou tělesností.

   Dnešní žena chce být "sexy". Tím je řečeno vše! To je hodnota, kterou se v současnosti měří a posuzuje krása ženy.

   Mnohé dívky a ženy nevnímají, že za takového stavu je každý obdivný pohled muže jejich poskvrněním. Jejich marnivá, povrchní touha líbit se a upoutávat na sebe pozornost má pro ně větší cenu, než jejich vlastní, lidská důstojnost. Takovým způsobem však dochází k redukci žen pouze na jakýsi estetický objekt, ve kterém muži vidí pouze jejich tělo.

   Ženy dneška jsou ponižovány současnou módou, ale ony to nepoznávají. Nepoznávají a neuvědomují si své ponižující postavení domnívajíce se, že to tak musí být a že právě takto je to správně. Velká čest všem výjimkám!

   Budoucnost však patří ženě přirozeně půvabné a přirozeně krásné. Ženě půvabné a krásné především vnitřně. Ženě, jejíž vnější krása i způsob jejího odívání vyrůstají z vnitřních hodnot a vnitřní ušlechtilosti. Bude to ženská krása úplně jiného druhu, než je dnes. Krása povznášející a vybízející k ušlechtilosti. Krása, která zvedá a ne zatlačuje do špíny!

   V budoucnosti, pod zvýšeným tlakem Světla, přežije pouze pravá žena! Svůj budoucí osud si totiž každá jednotlivá žena zformuje prostřednictvím vlastního druhu krásy. Její osobní postoj a osobní přístup ke kráse svého zevnějšku ji buď vysoko povznese, nebo ji naopak zatlačí hluboko bahna, ze kterého se již nebude schopná vyprostit.

   Ještě je čas toto všechno si uvědomit a vykročit správnou cestou. Zbývající čas třeba proto intenzivně využít k dosažení odpovídající míry vnitřní krásy, aby se nakonec nestalo, že už bude navždy pozdě.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

19.Červenec 2021

O životní nutnosti navazování kontaktu s inteligencí přírody

   Nedávné tornádo na Moravě je upozorněním na to, jak je pro nás nesmírně důležité navazování kontaktu s inteligencí, spravující přírodní dění, protože tato inteligence lidi vždy upozorňuje, že se bude dít cosi výjimečné a nebezpečné. Pokud budeme schopni zachytávat její varování, můžeme si zachránit své životy. Pokud ale toho schopni nebudeme, bude vedle materiálních škod docházet také ke zcela zbytečným obětem na životech.

   Z tohoto důvodu je tedy třeba vědět, jak je možné navázat určitý kontakt a vztah k inteligenci, stojící za přírodním děním a vnímat její varování, protože každý, kdo viděl záběry tornáda na jižní Moravě si mohl uvědomit, jaký je člověk maličký a jaký je bezbranný tváří tvář vůči rozzuřeným živlům přírody. Všichni jsme si měli možnost uvědomit, že příroda, i když ji ničíme, vykořisťujeme a znásilňujeme, je silnější než člověk a neočekávaně je nám schopna zasadit úder, ze kterého se budeme dlouho vzpamatovávat.

   Proto jako první, co by měli lidé opět nabýt je úcta a pokora před silami přírody. A jejich probuzená pokora a úcta k přírodě by měla přetrvat i po odeznění nějaké přírodní katastrofy. Žijeme totiž ve světě, zformovaném přírodou a inteligencí, stojící za přírodním děním. Ony jsou tu doma, zatímco my lidé jsme zde pouze hosté. A jako hosté, kteří dostávají z rukou přírody vše, co potřebují ke svému životu, se proto musíme také chovat. To znamená, že máme žít v harmonii s přírodou i s inteligencí za ní stojící, a mělo by být v našem zájmu blíže ji znát, více jí naslouchat a snažit se s ní navázat užší vztah.

   Pokud však svého hostitele neznáme, nemáme k němu úctu a nemáme k před ním pokoru, pokud nejsme schopni naslouchat jeho hlasu a jeho varováním, může se na naše hlavy sesypat přírodní neštěstí a přinést nám utrpení, nebo smrt.

   A pozor! Je tu i druhá věc, pro kterou bychom měli začít hledat užší spojení s inteligencí, spravující svět přírody. Z hlediska duchovního vývoje naší země jsme se dostali do období očisty, předpovězené proroky. Naše zem bude očištěna od všeho zlého, nesprávného, falešného a pokřiveného, ale zároveň také od všech lidí, kteří tuto negativitu ustavičně produkují. Stane se tak proto, aby na zemi mohlo konečně zavládnout jen to dobré, správné, opravdové a nezkřivené.

   Lidé byli upozorněni proroky i samotným Synem Božím, aby přechod od nesprávného ke správnému učinili sami od sebe a dobrovolně, dokud je čas. Ale protože lidé to neučinili, bude očista země vynucená násilím, a to právě za pomoci inteligence, spravující přírodní dění. Také tornádo na jižní Moravě mělo podobný očistný charakter, protože jeho hlavním úkolem bylo zničit a rozprášit obrovský dusivý mrak negativní mentální energie lidí, soustředěné a lokalizované právě v této oblasti.

   Na úrovni jemnějších energií se to projevilo tak, že všechno lidmi dlouhodobě vytvářené zlo v podobě sobectví, nepřejícnosti, závisti, podvodu a mnohého jiného bylo tornádem rozmetáno a rozprášeno. Temné energie byly zničeny a k životu se mohly dostat nové, svěží, světlé energie v podobě lidské sounáležitosti, vzájemného ohledu, nezištnosti a ochoty pomáhat bližním v neštěstí.

   No a očista země proběhne stejným způsobem, ledaže k tomu dojde ve velkém, celosvětovém měřítku. Živly země, řízené inteligencí přírody pak očistí náš svět nejenom od nízkých energií, ale také od všech lidi, kteří je stále vytvářeli. Naši zem čeká mocné očistné působení živlů a je proto v osobním zájmu každého člověka, aby se stal co nejvnímavějším ke všem varováním a upozorněním, přicházejícím k nám od inteligence, stojící za průběhem a fungováním přírodního dění. A právě proto je třeba snažit se s ní navázat co nejužší kontakt. No a my si nyní ukážeme, jak se to dá.

   Existuje mnoho lidí, kteří chodí do přírody a mají přírodu rádi. Bez pravidelného pobytu v ní si svůj život neumí ani představit. Obdivují její krásy a upevňují si v ní své fyzické i psychické zdraví. A přestože všichni tito lidé mají k přírodě určitý pozitivní vztah, jen málokdo z nich tuší, že by se jejich vztah dal posunout i mnohem hlouběji. A to až za hranici toho viditelného a hmatatelného, co nazýváme přírodou.

   Nevědí, že by se jejich osobní pozitivní vztah k přírodě dal posunout až k vědomé inteligenci, stojící za vším, co se v přírodě děje. Že by se dal posunout až k inteligenci, stojící za růstem rostlin, krásou květin, tokem řek, vanutí větru i kapkami deště. Milovníci přírody netuší, že jejich vztah k přírodě by se dal posunout až k inteligenci, stojící za svitem měsíce, za žárem slunce a i za pohybem země. A tato inteligence není nějaká amorfní a neidentifikovatelná. Tato inteligence je osobní! Je zosobněná do podoby konkrétních bytostí, které se starají o všechny jednotlivé přírodní děje.

   Pokud se z tohoto úhlu pohledu podíváme na staré báje a pohádky našich předků, uvědomíme si, že vodníci, víly, trpaslíci, obři a mnohé jiné přírodní bytosti, které jsou v nich popisovány, nejsou ve skutečnosti ničím jiným, než zosobněním přírodní inteligence, mající na starosti celkem konkrétní úkoly v přírodním dění. Naši předkové měli kontakt s touto inteligencí a dokázali ji vnímat. Jejich báje nebyly výplodem fantazie, ale popisem reality, skrývající se za vnější oponou toho, co nazýváme příroda a domníváme se, že to funguje jen tak, jaksi samo od sebe.

   Technický rozvoj civilizace a s ním spojeno využívání především racionální složky naší osobnosti však způsobily, že jsme přišli o své intuitivní schopnosti vnímání jemnějších světů. Tato realita je však stále zde a nyní začíná spouštět velké očistné dění na naší planetě tak, jak se to událo v podobě tornáda na Moravě.

   Jak je tedy možné navázat kontakt s přírodní inteligencí lidem, kteří mají rádi přírodu?

   Jednoduše tak, že svou lásku posunou až za hranice vnější přírody. Tak, že si uvědomí, že všechno to, co v přírodě vidíme je dílem vědomé inteligence. Tak, jako je například auto dílem lidské inteligence, stejně je také živá příroda dílem přírodní inteligence. A tak, jak můžeme mít rádi někoho, kdo zkonstruoval auto a my se v něm můžeme pohodlně vozit, stejně můžeme mít rádi i přírodní inteligenci, která nám dennodenně nabízí tolik krásných a užitečných věcí.

   Cesta k navázání kontaktu s inteligencí přírody je tedy láska! Láska, úcta a pokora! Láska, úcta a pokora, pronikající od toho vnějšího až k vnitřnímu, co stojí za existencí a fungováním přírody. Láska, úcta a pokora k přírodním bytostem, které všechno to krásné a účelné pro nás lidi s láskou vytvářejí.

   Pokud se například v ženě probudí vztah k nějakému muži, žena ho zpravidla hned neosloví a neřekne mu to na rovinu, ale začne směrem k němu vyzařovat svou sympatii, náklonnost a lásku. Muž to vycítí a na základě toho ženu osloví. A osloví ji proto, že se její láska a náklonnost dotkly jeho srdce.

   Láska je univerzálním způsobem k navázání kontaktu se vším živým v našem stvoření. A to platí také ve vztahu k vědomé inteligenci, spravující přírodní dění.

   Pokud tedy půjdeme do přírody, zkusme svou lásku a vděčnost za všechno to krásné nasměrovat k inteligenci přírody. K bytostem, které pro nás vše v přírodě vytvářejí a spravují. Vyšleme směrem k nim svou lásku, poděkujme jim, řekněme jim že o nich víme a že bychom s nimi chtěli vejít do užšího kontaktu. A buďme v tom vytrvalí, protože když se rozhlédneme kolem sebe, je opravdu za co každodenně děkovat, je za co milovat a je za co být vděční.

   Pokud v tomto všem budeme opravdu upřímní, pokud to půjde skutečně z našeho srdce a ne jen z našeho rozumu, pokud se vyzařování naší lásky, vděčnosti a úcty dotkne opravdu srdce a osobnosti přírodních bytostí, ony nám odpoví.

   A odpovědět nám mohou dvojím způsobem. Za prvé tím, že se nám ukážou. Že je uvidíme v jejich podobě a v jejich činnosti tak, jak je kdysi dávno viděli naši předkové. Nebo za druhé tím, že odpovědí na naši lásku k nim bude proudění jejich lásky k nám.

   A my vnitřně, prostřednictvím k nám proudící odezvy lásky ve svém srdci pochopíme, že realita přírodních bytostí existuje. Že existuje zářivá, radostná realita bytostného tvoření, která v čisté dětské tvořivosti formuje přírodu kolem nás. Pochopíme to asi takovým způsobem, jak pochopí již zmíněný muž, že ho nějaká žena má rád a cítí k němu náklonnost.

   Spojení s přírodními bytostmi se totiž neděje v rozumově racionální rovině, ale v rovině citově intuitivní. Proto musí zůstat striktně racionální uvažujícím lidem navždy upřeno, protože jim chybí otevřené srdce a živé cítění. Neboť jen láska a cit jsou klíčem, který otevírá všechny brány našeho fascinujícího stvoření.

   A pokud budeme mít štěstí a brána k bytostnému světu se nám otevře, všechny zmíněné skutečnosti můžeme vnitřně prožít. Prvotní informace se tak stane našim vlastním vnitřním prožitím. Potom nám jakoby spadne závoj z očí a my vnitřně, z vlastního prožití poznáme svět přírody jako vnější projev radostné a harmonické tvořivosti přírodních bytostí.

   Neboť vše v našem stvoření se děje zevnitř navenek. Neboť to nejhrubší a vnější bývá vždy projevem toho jemnějšího a vnitřního, co se skrývá pod povrchem. Rozkvetlá šípková růže se pak pro nás stane pozdravem bytostných. Slunečný den se pro nás stane pozdravem bytostných a celé jejich radostné tvůrčí říše. Jejich pozdravem se pro nás stanou nádherné západy slunce, velkolepost oblaků, ale také polní květ, nebo stéblo trávy.

   Pokud budeme schopni vnitřně, a tedy skutečně projevit lásku k bytostnému, pocítíme lásku bytostného, proudící směrem k nám. Prostřednictvím lásky tak navážeme kontakt s přírodní inteligencí a v rámci tohoto kontaktu a tohoto vztahu k nám pak mohou přicházet pomoci, vnuknutí a varování, které budeme v nastávajícím očistném dění naší planety životně potřebovat.

   A na závěr je ještě třeba zdůraznit jednu důležitou věc. Inteligence přírody buduje a tvoří v souladu s Vůlí Stvořitele. Inteligence přírody se ve všech svých formujících a udržujících činnostech řídí vždy bezvýhradně jen Vůlí Nejvyššího. Proto vždy formuje nedotčený svět přírody do nádhery a svěžesti.

   Znamená to tedy, že přírodní inteligence je nositelem a vykonavatelem Vůle Nejvyššího ve vnějším světě přírody. Z toho důvodu je vše v přírodě existující a projevené manifestací Vůle Nejvyššího. Takovýmto způsobem, zprostředkovaně přes tvůrčí činnost přírodní inteligence, se Stvořitel v podobě jeho Vůle nachází v každém listu, v každém kameni i ve všem ostatním v přírodě. V tomto směru je pro nás přírodní inteligence vzorem a velkou inspirací, protože také svět lidí by se měl snažit o dosažení podobného ideálu.

   "Buď Vůle Tvá, jako v nebi, tak i na zemi!" O toto bychom měli usilovat a toto bychom měli dosáhnout, aby se i svět lidí mohl stát tak krásným a tak harmonickým, jako je nedotčený svět přírody, spravovaný přírodní inteligencí podle Vůle Stvořitele. V tomto směru se máme od přírodní inteligence co učit a v tomto směru můžeme od ní načerpat mnoho cenných rad, upozornění a inspirací.

   Pokud tedy půjdete opět někdy do přírody, nezapomínejte na budování svého osobního kontaktu a vztahu se světem přírodních bytostí, protože tento vztah bude pro nás všechny v brzké době maximálně důležitý.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

12.Červenec 2021

Neuvěřitelné? Toto by měl vědět o tornádu na Moravě každý!

   Opona padá a na světlo světa se dostávají nepoznané skutečnosti, odhalující mechanismus vzniku tornáda na jižní Moravě. A protože tento mechanismus je podobný u všech přírodních katastrof ve světě, je nejvyšší čas, abychom konečně poznali tajemství, odehrávající se za vnější oponou přírodního dění. Abychom poznali svět přírodní inteligence, která za vším stojí, abychom se pokusili navázat kontakt s touto inteligencí, abychom dokázali naslouchat její varovnému hlasu a mohli tak úspěšně překonat nadcházející období bez újmy na zdraví i na životech.

   Jako první si musí lidé uvědomit, že žádné vnější přírodní dění neprobíhá jen tak samo od sebe. Vše je řízeno určitým druhem přírodní inteligence. To znamená, že za tím co vnímáme svýma očima jako přírodu, stojí vědoma inteligence, která řídí všechny přírodní procesy. Různé druhy a typy této inteligence se v přírodě zabývají věcmi nejmenšími a nejnepatrnějšími, až po věci po největší a nejviditelnější. Zabývají se růstem rostlin a stromů, pečují o cirkulaci vody, o proudění vzduchu, o střídání ročních období a o mnohé jiné věci. Za vším, co se v přírodě děje tedy někdo konkrétní stojí, kdo to má na starosti a dbá o to, aby to probíhalo jak třeba. Příroda je živá a má duši! Tím ale, co přírodu oživuje a co představuje její duši je přírodní inteligence, stojící za ní.

   Tolik nezbytný obecný úvod do problematiky, a my se nyní budeme dále podrobněji zabývat už jen inteligencí, spravující proudění vzduchu v podobě větru.

   Dříve ale než začneme, považuji ještě za nutné zdůraznit, že všechno o čem bude řeč, i když to bude jakkoli fantastické, nijak neprotiřečí vědeckému poznání. Poznatky meteorologů o vzniku a příčinách tornád tedy nikdo nezpochybňuje. Avšak jejich pozorování a jejich přístroje zachycují pouze nejhrubší materii. Dále se věda se svým bádáním a se svými přístroji není nikdy schopná dostat. My ale půjdeme nad rámec nejhrubší materie a budeme hovořit o hmotné realitě jemnějšího druhu.

   Úkolem větru je zajišťovat svěžest povětří. Vzduch musí proudit, aby zůstal svěží. Je to podobné jako s vodou. Také voda musí téct, čili pohybovat se, aby zůstala svěží a čistá. Jakmile totiž voda odteče do nějakého slepého ramene a zastaví se její proudění, začne se kazit. Z tohoto důvodu je proto nezbytné zajišťovat neustálou cirkulaci nejen vody, ale i vzduchu.

   Pokud se podíváme na dny před tornádem na jižní Moravě zjistíme, že šlo o dny mimořádně dusné. A toto dusno se stupňovalo až na maximum.

   Dusno, tíha a nesnesitelnost dní před tornádem však nebyly způsobeny jen teplem samotným, ale také něčím jiným. Něčím, co již dlouhou dobu vytvářeli lidé z celé naší oblasti, a toto "něco" se nakonec zkoncentrovalo právě na jižní Moravě.

   Co to bylo?

   Byla to těžká, dusivá mračna nízkých mentálních energií! Lidé totiž svým myšlením vytvářejí určitý druh energie. A pokud je jejich myšlení negativní, vytvářejí negativní druh energie. Pokud v sobě živí myšlenky závisti, nenávisti, sobectví, nepřejícnosti, bezohlednosti, nepřátelství, nesnášenlivosti, podvodu, smyslnosti a mnohé jiné podobného druhu, vytvářejí negativní mračna myšlenkové energie, která se stále více zhušťují a začnou svět lidí doslova dusit a těžit, až téměř k nesnesitelnosti. Přesně tak, jak tomu bylo ve dnech před tornádem, kdy se maximálním způsobem začalo zhutňovat všechno to špatné, co jsme v celé naší oblasti po dlouhou dobu mentálně formovali. A tlak této negativní energie se začal hmatatelně projevovat v podobě těžkých, horkých, až nesnesitelných dní.

   No a mračna této negativní energie byla vnímána také inteligencí přírody, zajišťující svěží a čisté proudění vzduchu. Kvůli tomu vznikla potřeba rozehnat, rozbít a zlikvidovat dusný mrak shromážděné lidské negativní myšlenkové energie. A protože negativní mrak byl enormní, na jeho likvidaci musela být inteligencí přírody vyvinuta až síla tornáda.

   Proto přišlo tornádo a rozprášilo toto dusivé mračno, čímž opět zajistilo čisté, svěží proudění nejen vzduchu, ale také všech jemnějších energií přesně tak, jak to má inteligence větru ve svém popisu práce.

   Naše oblast musela být inteligencí větru očištěna proto, aby se v ní dalo opět normálně myslet a žít. Aby bylo zlikvidováno a odstraněno všechno to negativní, co bylo lidmi v myšlenkách vytvářeno již delší dobu.

   Došlo k očistě! Vítr vyčistil vzduch! A tato očista se okamžitě projevila také navenek tím, že v lidech samotných vystoupilo do popředí to hezčí, čistší, lidštější a ušlechtilejší.

   Lhostejnost byla vystřídána starostí o lidi, postižené tornádem.

   Sobectví a egoismus vystřídala snaha o pomoc bližním jakýmkoliv způsobem. Finančně, materiálně, nebo osobně.

   Namísto vypočítavé zištnosti v lidech zavládla štědrá, srdečná nezištnost. A to až taková, že byla vydána výzva k zastavení všech podpor, protože všeho už bylo dost a chyběl jen stavební materiál.

   Ztratilo se rozdělení společnosti a do popředí se dostala lidská sounáležitost a vzájemnost. To špatné jakoby švihnutím kouzelného proutku zmizelo! Bylo to odváto větrem a v lidech rozkvetlo to dobré!

   Tornádo přišlo proto, abychom se opět stali lidmi! Přišlo proto, aby očistilo naši oblast od negativní energie a dalo prostor a průchod energii pozitivní. Přišlo proto, abychom se neudusili v námi samými vytvořené negativitě a mohli opět volně dýchat. Kdyby nebylo větru a inteligence stojící za ním, náš svět by se již dávno udusil nízkostí a bahnem, které mentálně produkuje.

   Lidé, bezprostředně postižení tornádem, nebyli ani lepší ani horší než my ostatní. Nacházeli se pouze momentálně na místě, kde se usadil negativní mrak myšlenkové energie, dlouhodobě vytvářené obyvatelstvem celé široké oblasti, zahrnující Česko, Slovensko a horní Rakousko.

   Je to velmi podobné, jako v souvislosti s Madagaskarem, kde momentálně zuří hladomor v důsledku klimatických změn. Obyvatelstvo Madagaskaru k těmto negativním změnám klimatu téměř vůbec nepřispělo, ale žel, právě na nich dopadla jejich největší zátěž. A proto je povinností vyspělého světa, který má na tom největší vinu, aby Madagaskaru pomohl. Ale především, aby změnili svůj konzumní přístup k životu, aby žádné podobné "Madagaskary" více nevznikaly.

   A stejné je to také s obyvateli jižní Moravy. Ani oni nemohli za to, že se právě v jejich oblasti koncentroval mrak negativní myšlenkové energie lidí z celé široké oblasti. Je však pozitivní, že tito lidé podvědomě, aniž by o tom vědomě věděli, tuší vlastní spoluodpovědnost. A i toto jejich tušení spoluodpovědnosti představuje jeden z důvodů, proč projevují tak velkou ochotu pomáhat.

   Materiální škody se dají nahradit, avšak lidské životy nahradit nelze. Jak tedy k tomu přijdou ti, kteří přišli v důsledku tornáda o život? Kde je tady spravedlnost?

   O život nemusel přijít nikdo! Přírodní inteligence, stojící za přírodním děním, v našem případě stojící za přípravou tornáda, udělala všechno možné proto, aby lidi varovala. Aby jim dala vědět co se chystá a oni se mohli skrýt do bezpečí.

   Bylo to velmi podobné, jako při obrovské přívalové vlně tsunami v Asii v roce 2004, při níž se počty mrtvých vyšplhaly na 200 000. Zajímavé však bylo, že všechna volně žijící zvířata se včas stáhla do bezpečí, mimo dosah obrovské přívalové vlny. Zvířata přesně věděla, kolik kilometrů od pobřeží se nachází bezpečná zóna. A věděla to až do takové míry, že slimák si klidně lezl jen pár centimetrů od místa, kam až dosáhla vražedná přívalová vlna.

   Zvířata to věděla, protože zcela přirozeně poslechla výstražné varování přírodní inteligence všemu živému v této oblasti. Ale žel, lidé to nevěděli, nevnímali a neslyšeli, a kvůli vlastní nevědomosti a neznalosti těchto skutečností přišli o své životy.

   To, že jsme ztratili schopnost vnímat varování přírodní inteligence, a že jsme dokonce ztratili povědomí o existenci této inteligence, zatímco předchozí generace tuto schopnost měly, to vše je jen naše vlastní vina. To vše je jen naše vlastní slepota a absolutní neschopnost vnímat to, co se děje za oponou přírodního dění.

   Tento stav byl způsoben naším materialismem a našim přílišným vyzdvihováním rozumové racionality, která překryla schopnost naší intuice a našeho citového vnímání věcí, nadcházejících se mimo nejhrubší materiální realitu. Stali jsme se proto hluchými, kteří neslyší varování, přicházející zpoza opony přírodního světa, ani varování našeho vlastního ducha, citu a svědomí, a proto jako hluší kráčíme do neštěstí.

   Blíží se však doba, kdy přírodní živly země začnou nejen z jednotlivým, ale z celkovým a trvalým očišťováním negativních mentálních a emocionálních energií, a proto se pro nás všechny stává doslova životní nutností znovunabytí ztraceného kontaktu s přírodní inteligencí. Navázání toho kontaktu a tohoto spojení bude nutné proto, abychom v nadcházejícím očistném dění, prováděném přírodní inteligencí na Boží příkaz, mohli vůbec přežít. O tom, jak tento kontakt navázat vznikne další článek.

   To je jedna věc a druhou důležitou věcí je nutnost uvědomit si, co vlastně způsobujeme tím, že myslíme negativně. Co způsobujeme tím, že se ve svém nitru klidně zabýváme nejrozličnější negativitou. Tím, že nechceme pochopit, že energie takto námi vytvořená se neztrácí, ale žije svým vlastním životem. Shromažďuje se do temných mračen a trvale dusivě doléhá na naši zem i na všechny lidi na ní.

   Každý z nás by měl proto začít vědomě formovat mnohem světlejší myšlenky, protože v nadcházejícím očistném dění, zvěstovaném dávnými proroky, již nebudou rozmetány pouze negativní myšlenkové formy, ale budou zahubeni také všichni ti, kteří tyto negativní energie neustále vytvářejí, a proto jsou s nimi silně spojení svými osudovými vlákny.

   Abychom doopravdy pochopili, o co tu jde, uveďme si příklad: Rusové, ochraňující na požádání vzdušný prostor jisté nejmenované země vydali prohlášení, že zlikvidují nejen všechny rakety, směřující do tohoto vzdušného prostoru, ale zlikvidují také všechny nosiče, z nichž byly rakety odpáleny. Stejně bude v nadcházejícím očistném dění likvidovat přírodní inteligence nejen jednotlivé rakety našich negativních myšlenkových energií, soustředěných v dusivém mračnu, ale tentokrát zlikviduje také jejich nosiče, čili lidi samotné, kteří je ustavičně produkují. Tak bude nakonec zem očištěna nejen od negativních myšlenkových mraků, ale také od všech těch, kteří je ustavičně tvořili.

    Snažme se proto ze všech sil udržovat krb svých myšlenek čistý, protože pokud se o to snažit nebudeme, důsledky toho mohou být pro nás v brzké době katastrofální.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/

Starší články >