Pro pomoc lidem s nejtěžším průběhem nákazy! A nejen jim!

   Zamysleli jste se nad tím, proč má u některých lidí covid nákaza lehký, až dokonce nepostřehnutelný průběh, avšak určité procento populace je vystaveno tomu nejtěžšímu průběhu? Uvažovali jste, proč mnozí z toho vyváznou bez újmy, někteří musí jít do nemocnice a někteří zemřou? Proč je tomu tak a co v každém z nás představuje spouštěcí moment nejtěžšího průběhu nákazy? Kdybychom totiž toto znali a mohli proti tomu podniknout odpovídající opatření, mohli bychom ovlivnit počet lidí hospitalizovaných v nemocnicích. A co je nejdůležitější, především počet lidí, kteří nákaze podlehnou. Takový spouštěcí moment musí existovat a také existuje, a my si o něm řekněme něco víc.

    Tento spouštěcí mechanismus je duševní! Je to duševní a zcela specifické vnitřní rozpoložení, nebo vnitřní stav v jakém se někteří lidé nacházejí. A právě tento jejich vnitřní stav, čili jejich osobitý způsob vnímání a vidění reality je tím, co představuje určitou živnou půdu, o kterou se nákaza zachytí, pevně se v ní zakoření, vyroste a nakonec přinese své plody v podobě těžkého průběhu nemoci.

   Náš způsob myšlení a vnitřního naladění tedy přestavuje jistý druh půdy, která je konfrontována s realitou koronavirové nákazy. V určité, pro toto semeno viru nevhodné vnitřní půdě prostě nedostane příležitost vyrůst a časem v ní zahyne. Nicméně v jiné, vhodné půdě najde připravené vynikající podmínky pro svůj růst, a proto v ní vyroste, rozvine se a nakonec může způsobit i smrt.

   Lidé ale žel nevědí, že jde o princip, na jakém funguje převážná většina nemocí. Nemoci mají své duševní příčiny. Jde o již zmíněné, specifické vnitřní duševní naladění člověka. Ono představuje vhodnou půdu pro rozvinutí takové nebo jiné nemoci.

   Kdo se hlouběji zajímá o věci duchovní ví o této skutečné a nejhlubší vnitřní příčinnosti. Proto při léčení nemoci postupuje tak, že jako každý jiný člověk léčí své tělo, to znamená že jde k lékaři, nebo se pokusí o nějaké alternativní léčení.

   Zároveň však ví, že každá nemoc je jen vnější manifestací skrytého, vnitřního stavu disharmonie. Ví, že každá naše nemoc je jen důsledkem této vnitřní příčiny, a pokud se chceme opravdu vyléčit, musíme se léčit komplexně. To znamená, že musíme léčit jak tělo, tak i duši! Musíme tedy na jedné stráně řešit vnější důsledky, čili naši nemoc, a to prostřednictvím oficiální nebo alternativní medicíny, avšak na druhé straně musíme zároveň řešit skryté, vnitřní, duchovní příčiny, a to prostřednictvím změny našeho myšlení a našich vnitřních postojů.

   Toto je komplexní a správný přístup k léčení, a každý kdo má o něj zájem, může v současnosti na internetu velmi snadno najít různé zdroje, objasňující duchovní příčiny nemocí. A to jednoduše tak, že si toto slovní spojení dá do vyhledávače. Tak může zjistit, čím se on osobně odklání od harmonie a jakým způsobem se má vedle tělesné léčby své nemoci duševně měnit, aby znovu dosáhl ztracenou vnitřní harmonii.

   No a po tomto nezbytném úvodu se už dostáváme k našemu tématu, a to k nejtěžšímu průběhu koronavirové nákazy, zasahující plíce. Proto se nyní blíže podívejme na skryté, vnitřní, duševní příčiny nemocí, projevující se onemocněním, ba až selháním plic. Podívejme se na to, jaký docela konkrétní nesprávný vnitřní stav dává vzniknout tomuto typu chorob, a podívejme se i na to, jakým způsobem se máme vnitřně naladit a přeladit, abychom vnitřní příčinu plicních chorob v sobě eliminovali.

   Specifikem vnitřního života lidí, náchylných k zápalu plic je nepřiměřené, příliš dlouho trvající hromadění něčeho negativního. Může jít o zoufalství, únavu a strach ze života, nebo o citové rány, kterým není dovoleno aby se zahojily. Může jít o pocity neschopnosti, nezvládání situací a beznaděje. Může jít o pocit, že si člověk nezaslouží žít naplno, protože plíce představují schopnost přijímat život. Nebo může jít také o podvědomou snahu omezovat svobodnou vůli jiných, čili o snahu nenechat druhých dýchat.

   Jakým způsobem, nebo jakým vnitřním naladěním tento negativní stav napravit?

   Měli bychom se snažit dát svému životu "šťávu". Měli bychom se zbavit lpění a obav, že něco uděláme špatně. Měli bychom začít žít naplno a radostně prožívat vše, co nám život nabízí. Měli bychom celý svůj život přijímat s radostí a láskou. Měli bychom odpustit.

   Tyto důležité informace by měli znát a hluboce si uvědomit lidé s komplikovaným průběhem nákazy, ale samozřejmě také lidé zcela zdraví. A to proto, aby se dokázali vnitřně správně naladit, a tím eliminovat duševní příčinu, vytvářející možnost vzniku nejtěžších plicních komplikací prostřednictvím koronavirové nákazy. Můžeme se jim totiž vyhnout, pokud si dokážeme tyto věci včas uvědomit a vnitřně na sobě zapracovat. A to vše samozřejmě vedle normální léčby na koronavirus. Takový je správný komplexní přístup, který zvyšuje možnost úspěšného uzdravení. Ale zvlášť nutno podotknout, že rozhodně nejlepší ze všeho je prevence.

   Tyto zásadní skutečnosti nejsou ale ani zdaleka vše, co by měli lidé vědět a co by si měli uvědomit, protože tyto skutečnosti mají také své další přesahy. Přesahy, spočívající v pochopení, že nejen nemoci, ale všechno vnější dění kolem nás má své skryté, vnitřní duchovní příčiny.

   A to znamená, že i to, co v současnosti prožíváme v podobě pandemie musí mít nějakou svou hlubokou vnitřní příčinu, na jejímž základě jsme byli všichni uvrženi do neuvěřitelné nesvobody a do nejrůznějších omezení. To vše prožíváme proto, že přesně tak, jak se my dnes cítíme nesvobodní a omezování, se již delší dobu cítí náš duch. My lidé jsme totiž bytosti ducha, avšak existenci ducha a jeho potřeby dlouhodobě ignorujeme. Svého ducha jsme ve svém nitru uvrhli do vězení a do nesvobody, a nedopřejeme mu se rozvíjet, protože jsme se jednostranně zaměřili pouze na materii a na naplňování svých materiálních potřeb. Nic jiného nás nezajímalo. Nezajímal nás náš duch, uvězněný a zapomenutý kdesi v zastrčeném koutě našeho nitra. Nezajímala nás jeho nesvoboda, v níž chřadne a trpí.

   A tento dlouhodobý chorobný stav materialistického lidstva se podobně, jako při každé nemoci, nakonec projevil také navenek. A tak se nesvoboda našeho ducha, uvězněného za mřížemi našich nekončících materiálních přání nakonec transformovala do vnější reality tak, že se my sami stáváme nesvobodní a omezování. Transformovala se do reality, ve které jsme my sami zbaveni svobody a uvrženi do vězení stejně, jako jsme to udělali a stále děláme vlastnímu duchu.

   Nikdy nedělejte jiným to, co nechcete, aby jiní dělali vám!

   Nikdy nezotročujme a nevězněme vlastního ducha, protože pak budeme také my sami vězněni a zotročení! Nikdy neberme svobodu a svobodný rozvoj vlastnímu duchu, protože pak budeme také my sami zbaveni svobody! Nikdy neomezujme a neutlačujme vlastního ducha, protože pak budeme také my sami utlačováni a omezování!

   Ale protože lidé na toto všechno nedbali, protože upírali svobodný rozvoj a svobodu vlastnímu duchu, protože ho utlačovali a omezovali, přišlo na ně něco, co je samotné připravilo o svobodu a svobodný rozvoj, a co je samotné utlačuje a omezuje.

   V současnosti proto navenek prožíváme přesně to, co jsme si vnitřně zaseli. A zvítězit nad pandemií se nám zatím nedaří proto, neboť vedle všeho toho testování a očkování nikoho ani jen nenapadne řešit souběžně s tím také skrytou, duchovní příčinu daného stavu. A pokud i časem prostřednictvím očkování potlačíme pandemii, avšak bez pochopení a odstranění skutečných, vnitřních příčin tohoto stavu, to vnitřně neřešené a nevyřešené časem propukne ještě silnějším a drtivější způsobem.

   V současnosti totiž žijeme v přelomové době, která nás bude tlačit k duchovní svobodě. A my buď začneme konečně hledět na potřeby našeho ducha, nebo jej budeme chtít i nadále držet v nesvobodě, za co však dopadne nevídaná nesvoboda na nás samotné. A dopadne na nás až tak, že nás zcela zotročí a možná nakonec také zahubí.

   Co je to tedy svoboda ducha a co znamená?

   Je to vroucnost citu, postavena nad chladnou rozumovou racionalitu.

   Je to spravedlnost, láska, úcta a dobro, projevované vůči každému člověku bez rozdílu.

   Je to čistota a ušlechtilost mysli i těla.

   Je to ohleduplnost a soucit s lidmi i s přírodou.

   Je to skromnost, jednoduchost a materiální nenáročnost.

   Je to poznání a naplňování skutečného duchovního smyslu našeho bytí, kterým je návrat do duchovní říše, nacházející se v blízkosti Stvořitele.

   Je to snaha pomáhat lidem a myslet na jiné víc, než na sebe.

   Je to snaha poznávat a naplňovat Vůli Stvořitele, co je projevem pravé lásky k Němu.

   Toto vše je projevem svobody ducha, která je v současnosti od nás všech vyžadována, protože jen ona jediná má schopnost vyléčit dnešní nemocný svět a dát mu pravou svobodu.

ve spolupráci s https://smeromkzivotu.blogspot.com/