Všem kteří si s radostí čtou můj deník se předem omlouvám za to že jsem dlouho nenapsala.Nebyl čas.Znáte to,po třech týdnech přijdete do školy.Čeká vás samé dopisování sešitů a učení na písemky ktré jste nepsali.No je to docela záhul ale tak nějak to jde zvládnout.Aby jste se pobavili vy škodolibí lidé,jsem opět nemocná.Po úspěšné středeční návštěvě olympiády v angličtině jsem zalehla s horečkou 40.Bylo to opravdu velice příjemné cítit opět tu úzkost která vás svírá u orgánu který je pojmenován SRDCE.Ale tak nějak už jsem si zvykla na tu smůlu která mě tak radostně v poslední době doprovází.Měla jsem tolik plánů na příští týden prázdnin a co z toho.Budu ležet v posteli a myslet na kamarády kteří si v tomto krásném počasí užívají volna

Vím že jsem snad ani jednou do deníku nepsala nic pozitivního,ale jinak to opravdu nejde.Nejen že mám stále zánět dutin ale navíc jsem dneska spadla ze schodů a narazila si kotník.Bolí to jako čert Někdy si pokládám otázku : "Existuje větší tele než jsem já?" Neni přece možný aby člověk padal ze schodů desetkrát ročně a vždycky si něco udělal.Divím se že mi ještě fungujou nohy a dokážu ještě chodit.Takže je to vlastně takový štěstí v neštěstí.Určitě by bylo ale příjemnější nepadat ze schodů vůbec,to když se mi ale povede,padám zase často z kola.Já jsem se hold rodičům povedla,jsem rozenej talent.Naši jsou ale aspoň vyjímeční protože takový dítě jako jsem já se hned tak někomu nepoštěstí.

Abych pravdu řekla,dneska jsem opravdu nešťastná.Chce se mi brečet,chce se mi řvát.Nejenom že beru další antibiotika,ale vypadá to,že mi do nosu budou doktoři strkat nějaký hnusný dráty,aby mi vyčistili nosní dutinu.Fuj,to je ale hnus.To už bych si radši nechala vzít krev,a to je moje nej. fobie.Opravdu už nevím co dělat.Navíc jsem měla jít 10.února na maturák a nikam samozřejmě nepůjdu.U srdce cejtim fakt ohromnou úzkost a beznaděj.Jednou za rok se mi povede někam jít,a hups,je to všechno v hajzlu.

Tak vám přátele povím že dva týdny nemoci jsou vážně dost nudný.Už mi došly veškeré nápady na to abych se dostatečně zabavila a vážně nevím co dělat.Co třeba spáchat sebevraždu?Ne to ne,to je moc drastické.Dnes mi volal můj doktor že výsledky z vyšetření mých nosních dutin vyšly pozitivně což znamená že budu ještě týden doma.No není to skvělé?Už mě ani tato webová stránka nezachrání.Ještě že existuje televiza a ty pitomí telenovely který člověku dokážou zachránit život.Papa zlatíčka

Když jsem se ráno vzbudila a podívala jsem se z okna,hned jsem měla lepší náladu.Venku sněží a svítí sluníčko.Dokonalá kombinace k tomu jít ven a blbnout s přáteli ve sněhu.Počkat,počkat,zase sním,jsem přeci nemocná.Celý den můžu tak maximálně pozorovat usmívající se děti,které za sebou vezou sáňky a koulují se sněhovými koulemi.Jak ráda bych se vrátila do předškolního věku a užívala si života bez většiny problémů a starostí které má člověk v osmnácti letech.Malinko jim závidím.Ale najednou se škodolibě usměju a řeknu si "Vždyť oni taky vyrostou"

Abych nezapomněla,mezi své kamarády,a to ty nejlepší patří samozřejmě moje milovaná sestřenička na kterou jsem ale úúúúúúúúúúúúúplně zapomněla.Promiň pusinko

Ach jo,začíná víkend a já tvrdnu doma,a to doslova.Plánů na dnešní večer bylo mnoho,ale ani jeden se nedá zrealizovat.Od pondělka totiž ležím v posteli s horečkou a se zánětem dutin.Opravdu nepříjemná záležitost,nikomu to nepřeju.Válíte se pod peřinou,sledujete televizi nebo si čtete.Zábavné to není,ale nic jiného vám nezbývá.Nebýt svého mobilního telefonu a této webové stránky,loučila bych se se světem.Drží mě při životě myšlenka na to až vypadnu ven z domova a setkám se se svými "přáteli" kteří se za dobu mé nemoci neozvali,ani se nestavili.Když tak o tom přemýšlým napadá mě jedna otázka.Existují praví přátelé?Troufla bych si říct že z lidí kteří se okolo mě pohybují bych našla zhruba tři lidi které bych nazvala přáteli.Svou nejlepší kamarádku,svého bratra a svou zlatou rybku.Není to zrovna nejslavnější,ale mám u sebe vždy někoho kdo mi pomůže a vyslechne mě v každé situaci.I se zánětem dutin