Když jsem se ráno vzbudila a podívala jsem se z okna,hned jsem měla lepší náladu.Venku sněží a svítí sluníčko.Dokonalá kombinace k tomu jít ven a blbnout s přáteli ve sněhu.Počkat,počkat,zase sním,jsem přeci nemocná.Celý den můžu tak maximálně pozorovat usmívající se děti,které za sebou vezou sáňky a koulují se sněhovými koulemi.Jak ráda bych se vrátila do předškolního věku a užívala si života bez většiny problémů a starostí které má člověk v osmnácti letech.Malinko jim závidím.Ale najednou se škodolibě usměju a řeknu si "Vždyť oni taky vyrostou"