22.Září 2007
Je sychravé podzimní odpoledne, ulicemi plynou davy nevšímavých,ustaraných a tak neskutečně monotónních lidských postav. Všechny jsouzabrány do svých vlastních starostí všedního, ničím nezajímavého dne.Nikdo si nevšimne dívky kráčející středem té živé masy. Dívky snepřítomnýma, uplakanýma očima. Nikdo se na chvíli nevytrhne zkaždodenního stereotypu. Nikdo se nezeptá, zda nepotřebuje pomoci, zdaje vše v pořádku. Dívka bezmyšlenkovitě kráčí ulicemi. Už není schopnapřemýšlet, ne, teď už ne. Její mysl zůstala na té křižovatce. Stálepřed očima vidí jeho krásné modré oči a nádherně tvarované rty, jak ses ní ač nerady, pro dnešek loučí a zároveň slibují další krásnézážitky. Ani jeden však ještě netuší, že je to naposled. Naposled vtomto životě. Naposled v tomto světě. Naposled co se mohou vzájemněpodívat do očí a říct si ta dvě magická slůvka. "Miluji tě" řeknemladík a jeho tvář se rozzáří v láskyplném úsměvu. "Však já tebe taky"odpoví skoro rutinně dívka. Kdyby jen tehdy tušila. Auto se pomalurozjíždí. Dívka odchází směrem k nedalekému domu. Už zavírá domovnídveře. Najednou uslyší strašnou ránu, zvuk rozbitého skla a nepřetržitýzvuk klaksonu. " Tome néééééé!!! Doběhne na křižovatku, kde už se tvoříhlouček všudypřítomných čumilů. "Zavolejte někdo záchranku, prosímrychle! Tome no tak prober se, prosím! Už je pozdě, mladík už nevnímávšechno to dění kolem něho. Nevnímá marné snažení záchranářů o jehoživot. Nevnímá slzy své milované. Dívka stojí na rohu křižovatky a díváse za černou dodávkou. Zhroutil se jí život. Chtěla mu toho tolik říct,jak moc s ním byla šťastná, jak milovala jeho velké hnědé oči, krásnérty, jeho bezchybnou povahu. Proč jen se to muselo stát, proč nám?!Miluji tě, Tome! Dívka prošla snad už celé město, už nemůže přemýšlet,nejde to! Najednou se ale znovu ocitla na té křižovatce. Tady. Tady seto stalo. Tady se jí zhroutil celý svět! Ale za okamžik budou zasespolu, pomylela si... "MILUJI TĚ" vykřikla dívka a vstoupila dosilnice...
autor piskotkaa | 18:41 |
